Třináctiletá dcera kouří

Jak jsem psala, na mého otce jako na silného kuřáka,který dá bez problémů 30 denně, to zabralo a rok se na cigarety ani nepodíval ... A to to zkoušel jenom z nouze protože už nevěděl jak přestat, nemá silnou vůli a vždycky se k tomu po pár dnech vrátil ....
Zkusit to může, aspoň něco, třeba to zabere ....

Já jsem dřív taky samozřejmě měla tendenci zkoušet (jako všichni) ... nepřemýšlela jsem nad tím co bude za třicet let a nad rakovinou (kvůli jedné cigaretě) a to je to typický myšlení mladých, že se nezajímají o to co bude za dlouhou dobu... ale já když sem se dozvěděla že existuje něco jako trombofýlie a máme to dědičný v rodině a že to můžu mít taky, tak mě ani nenapadlo si potom cigaretu do huby strčit .... představa že za rok skončim na jipce s embolkou a budu ráda když přežiju byla dost hnusná na to abych to riskovala.... A ikdyž dneska vím, že tu nemoc nemám tak se ze mě kuřák nestal....

Taky není od věci ji říct, že kuřačky mají problém s HA, že se jim vůbec nedoporučuje ... a ať se rozhodne jestli chce jednou spokojenej sexuální život bez nervů nebo radši bude hulit jak fabrika a třepat se každej měsíc jestli to dostane ...
(omlouvám se, jestli to tu už padlo, nechce se mi to celý pročítat)

A ještě napíšu jak by to bylo u mě, vzhledem k tomu, že mně bylo 13 taky nedávno a ještě stále jsem v pubertálních dupačkách, tka vím jak to s tím respektem k rodičům je ....

To že se svěřila matce už ukazuje že k ní respekt má (jak už tady někdo psal). Kdyby byla takovej flegmoš a k rodičům žádnou úctu neměla, tak se vůbec nebude otravovat s tím aby jim to říkala .... Mám to taky tak. Rodiče mám z velké části jako kamarády, ale mám k nim respekt a záleží mi na tom co si myslí. Říkám jim všechno, kolikrát i to co nehccou slyšet A tak nějak dopředu počítám s tím že už všechno budou brát v pohodě a budou mě ve všem chápat. Ale najednou když se jim s něčím svěřím a dostane se mi odpovědi že je to špatně a že s tím nesouhlasí a že jsem je zklamala, tak mě začne hryzat svědomí a přehodnotím svůj postoj k dané věci...

Ona dcera si myslela, že když to matce řekne, tak se tím vyřeší problém, protože to má od té chvíle vlastně povolené... může kouřit a nedělá nic špatného protože rodiče nic nenamítají.. a taky se jí tím dost ulevilo, když to nemusí skrývat, nemusí se strachovat že to z ní půjde cítit, že to rodiče poznají a tak dále.... ale myslím si že rodiče nechce zklamat a jestli jí matka dá najevo, že ji to její chování mrzí a dost ji tím zklamala, tak jí to začne tížit (myslim že jí nemůže být všechno zas tak úplně jedno). Pokud by mně dali rodiče najevo, že jsem je tím zklamala a už v jejich očích nemám takovou cenu, ale "něco je na mě špatně" tak bych to nevydržela a přestala s tím ....

Asi jsem "stará škola" ale třináctileté děvče a parta mi prostě nesedí.
Když by se omezil styk s partou,tak nebude kouřit
je to o výběru kamarádů a rodič může určité děti zakázat.

Proboha neberte partu, jako nějaké vyvrhely. Bydlíme na malé vesnici zhruba 15 chalup. Dětí je zhruba 5 od 14-12 let. Ven chodí tak jak všechny děti. Když udělá úkoly, domů než je tma a o víkendech, když má hotovou svojí práci.V zimě se ven skoro nedostane protože tma je brzy, ale ve městě čeká na autobus a tam má času dost.

Reaguji na petruš:
No však, já bych to taky neviděla tak katastroficky.
Děkdo to zkusí ve 13ti a v 15ti přestane.
Někdo zase hold začne až v 18ti a kouří celý život.

Reaguji na panda08:

no a co že je jí 13 ? za dva roky bude chtít prášky... dnešní mladý holky na tyhle věci myslí víc, než by vás vůbec napadlo....

taky souhlasim s léčbou šokem... na jednu stranu je dobře, že se dcera svěřila, ale na druhou to nechat být je špatné.Ještě děti nemám, ale byla jsem také vychovávána přísně a dnes jsem za to ráda(25let).už teď se děsím toho, že moje děti budou vyrůstat v této době.Ale k věci.Nejvíc jsem kouřila na základce.Naši se hádali, kamarádky šly o přestávce na jedno, tak jsem začala.Doma bylo peklo i tak, tak jsem kouřila cca 2krabičky denně.(mamka je jediný kuřák v rodině)Chodila jsem po brigádách, takže peníze na to jsem měla.pak mi v 15letech umřela babička na rakovinu a ze dne na den jsem přestala.celou střední jsem nekouřila, až někdy kolem maturity a to jen pro chuť a nebo jen na diskotéce.Teď už jsem cca 3roky na cigarety alergická.Kdyby to ale tenkrát mamka zjistila a dala mi co proto, tak jsem cigaretu už do pusy nestrčila.Naši to nikdy nevěděli, táta i mámá by mě zabili.Ale je to asi i dobou a o člověku.já se od malička k ničemu moc nenechala přemluvit a měla svůj názor.Nebo se mezi kamarádama na něco vymluvila.Můj synovec(tenkrát 5let) přišel za babičkou(moji mamkou) a chtěl cigaretu.mamka mu jí dala, zapálila a malej se skoro pozvracel a od té doby je klid.Vždycky když babi kouří, tak má připomínky a zezelená

a ještě k těm, co nemají děti, že vlastně o ničem neví a nemůžou do ničeho mluvit.Vlastně na to nemají právo...i my, co děti nemáme, tak víme, co obnáší život, zažili jsme si pubertu a vše s ní spojené, takže se z vlastních zkušeností můžeme snad také držet diskuze.a řekla bych, že spíš k tomu máme co říct, protože nejsme zaujaté a máme k pubertálnímu věku blíž.každý vychovává své dítě jinak, bohužel dnešní doba je jiná.Já mam od sourozenců 4 děti a jen polovina bude v dospělosti slušná.to vím už teď, protože každý rodič je vychovává jinak a na těch dětech je to vidět už teď.a to jim je 8-9let.Jinak pisatelka psala ne, že zkusila, ale že dcera kouří od léta.což ve 13letech.....

Z pohledu šestnáctiletého puberťáka ač zapřísáhlého nekuřáka, můžu říct, že nejlépe funguje léčba šokem, přesně jak už tu bylo řečeno a když do toho přidáš pár obrázků kuřákových plic, výsledek je zaručen