Touha po svatbě

Ahoj, já jsem v podobné situaci byla, ale nepotěším to, dobře to nedopadlo. Byli jsme s ex spolu 5 let, od 21-26. Mu bylo o 2 roky víc. Bydleli jsme spolu asi 2 roky. Chtěli jsme stavět dům, měli jsme už vybraný pozemek, já právě chtěla být už v manželství, ale on ne. Na všechno měl spoustu času, vázat se nechtěl. Sice mě teda požádal o ruku, ale nikdy jsme vlastně neučinili žádný krok ke svatbě. Už mě ta jeho laxnost začala štvát, tak jsme se rozešli (nebylo to jen kvůli manželství, u nás bylo víc problémů). Bylo to z mé iniciativy. Vůbec nevím, co poradit, sama jsem si poradit neuměla. Prostě jsem si našla muže, který měl stejný sny jako já. Manžela jsem poznala na konci léta, po 2 měsících jsme spolu začali bydlet, po 9 jsem byla těhotná. po necelých 2 letech jsme se vzali a teď spolu budeme 4 roky a čekáme spolu 2. dcerku a plánujeme stavbu domečku.

To je jednoduché, trvej na tom že bez svatby do hypotéky ani dětí nejdeš (což úplně schvaluji, udělali jsme to stejně a nic jiného neuznávám). Předpokládám že s barákem nechce čekat dalších 6 let, nebo ano? Takové nějaké čekání do 30 mi přijde jako by si nechával zadní vrátka, takže si rozmysli zda s takovým člověkem chceš být.

naše okolí i rodiny se nás ( hlavně mě) ptají kdy už konečně bude svatba. Zatím se držím a jen se usměju a odpovím, že to přece není na mě . Ale sem tam už citím jak se mi hrnou slzy do očí. opustit ho rozhodně nechci. Jsme k sobě milí, jsme přátelé, chemie mezi námi funguje.
Měla bych se ho zrovna zeptat kde je problém? (jestli vůbec nějaký je), zároveň ho nechci uhnat

Reaguji na slimatko: To je to, neustále se díváme ( hlavně on) po pozemku, tím pádem mi furt nějak vrtá hlavou jestli se ktomu už nechystá. Jsem z toho už opravdu zoufalá.

Tak se ho normálně zeptej v jakém časovém horizontu si představuje koupi toho pozemku. Dívat se na net může dalších 10 let žejo, to není moc směroplatné.
A až ti to řekne, tak podle toho jednej dál. Příklad: řekne třeba do dvou let, tak to máte nejvyšší čas mluvit o svatbě (musíš pořád důrazně argumentovat tím že bez toho do toho nejdeš - to není žádné uhánění ale normální podmínka na kterou buď přistoupí nebo má holt smůlu, a ať si hypotéku vezme sám)

Ahoj, to máte přesně za sebou těch oněch kritických 7 let, kdy se má rozhodnout jestli v tom pokračovat a posunout to o level dál ( ve vašem případě svatba, stavbadomu a pak asi děti) anebo od sebe, kdy ty chceš svatbu a on ne- potřebuje ještě čas.
Upřímně si s ním promluv na rovinu, co oba chcete a buď najdete kompromis, nebo úplnou shodu nebo rozchod.

Jen dodám, ze ti tady možná bude někdo radit ať otěhotníš a tím ho ke svatbě 100% doženeš ale věř mi že takováhle manipulace se nikdy nevyplácí a znám ve svém okolí pár takových mistryň a úspěch jim to nepřineslo.

Reaguji na askim: Ahoj to by mě ani nenapadlo docílit toho tím že otěhotním popravdě si myslím že ženy co tohle udělají jsou nezodpovědné a s prominutím hloupé. Navíc já si ani neumím představit že bych měla mít v dohledné době děti. nejsme na ně ani jeden připravený.
To že procházíme krizí 7 roku je pravda. já si toho už také všimla ale zatím se mezi náma nestalo nic co by mělo vést ktomu že půjdem od sebe. Jen na mě přišla svatební horečka dřív než na něj.

opravdu nemůžeš očekávat od kluka, kterému je 24, že se bude chtít ženit
Jakýkoliv nátlak nebo dožadování se dopadne špatně
Jste ještě hodně mladí, potřebujete ještě spustu zažít......uvědom si, že je to významný závazek - teoreticky ne několik dalších desetiletí

Reaguji na lucis: To je sice pravda, ale na druhou stranu hypotéka je podle mě neméně důležitý závazek a na několik desetiletí je přece taky. A nedivím se, že slečna nechce jít do hypotéky, pokud nejsou svoji.

Reaguji na VeronikaEma: Nejde mi o hypotéku to pro mě není důvod prč tu svatbu chci. To je vedlejší. Jen cítím že bychom už do toho měli jít přece jen 7 let není málo.

Reaguji na lucis: Věk je jenom číslo. Někdo má svatbu ve 20 někdo až ve 40. Pokud je náš vztah pevný a myslíme to spolu vážně věk nehraje roli.
potřebujeme toho ještě hodně zažít ? Co tím přesně myslíte ?
školu jsme spolu zvládli, bydlení každý sám u rodičů, společné bydlení u jeho rodičů a teď žijeme spolu. Všechny hádky jsme překonali a nevím co potřebuji zažít a nebýt vdaná.

Reaguji na VeronikaEma:
omlouvám se za svůj cynismus, ale nejdůležitější bude se dohodnout, co bude s hypotékou, když se náhodou rozvedou...to ušetří spoustu starostí

Reaguji na vdávalka:
a v čem bude život jiný, když budeš vdaná?