Touha po pejskovi versus majitel bytu

S majitelem to mám stejně. Pejska ani náhodou (štekání). Vyřešili jsme to králičkem. Já jsem spokojená.Mám zvíře a majitel neprotestuje

Stalo. Máme s přítelem takové přechodné období a bydlíme v pronajatém bytě, protože víme, že chceme potom do jiného města. Pracuji z domova a studuji, vždycky jsem psa měla (u rodičů, ale bohužel už není) a najednou se mi po něm zastesklo

Já jsem se ho tedy slušně zeptala a jeho málem trefilo prý nesnáší i psa své přítelkyně Bylo mi z toho smutno - ale na druhou stranu byt je krásný a po předchozí špatné zkušenosti se nám jinam nechce... Tak že já čekám až do vlastního

Já si myslím, že pokud je zásadně proti, tak souhlasit nebude nikdy. Moc dobře ví, že o nájemníky není nouzi... Bydlíte tam už dlouho? Třeba mi mohl přihlédnout k tomu, že vás už trochu zná a ví, že jste zodpovědní a vše je u vás v pořádku... Nevím, nebo zkusit hledat jiný byt... Moc jsem Ti neporadila, ale držím palce - prožívám to samé

Reaguji na Mircca:
králíček by asi byl jak náhrada za pejska třeba taky fain, ale zas s králíčkem se nemůžu tak mazlit a nemůžu si s ním povídat... a hlavně- jít ven.
Takhle bych aspon měla důvod jít ven....
Reaguji na Cassidy01:
taky mám pejska u rodičů, ale vídám jí málo a mrzí mě to a také, celý život jsem byla zvyklá na pejska a ted žádného nemám. Přeci jenom, člověk tomu pejskovi věnuje svoje city a má to příznivý vliv na partnerský život(nebyla bych tolik závislá na přítelovi)... jestli mi rozumíte.
On úplně zásadně proti nebyl- spíš prý jeho manželka... ale já bych se mu zaručila vlastní krví, že by se bytu nic nestalo... A právě- v bytě bydlíme teprve krátce- od konce října. Tak si nechci moc vyskakovat.

My jsme taky v pronájmu,majitelka je pohodová baba.Ve smlouvě máme-zvíře jen s písemným souhlasem majitele.Tak když jsme se rozhodli,že chceme pejska,zavolala jsem jí,nejdřív nebyla nadšená,že spíš ne.Chvíli jsme kecali,ona mi vyprávěla,že před námi tam byl kluk co měl velkého psa a ten byt docela zničil,tak proto nechce,pak že si promluví s manželem a najednou povídá:"Já vám nechci bránit ve štěstí,pokud to nebude nějaký tele,tak si ho pořiďte!" Máme parson russell teriéra.
Napsali jsme si dodatek ke smlouvě,že souhlasí s chovem psa a když jsme jí to vezli podepsat,štěňátko jsme vzali sebou-byla z ní nadšená!!

Řeknu ti to jako člověk - pronajímatel. Právě se z toho bytu odstěhovala holka, moje kamarádka. Stěhovala se s přítelem, který měl fenu - prý vychovaná, tak jsem řekla fajn. Stěhovali se ale se 4 štěňaty, protože je nestačili rozdat do přesunu - že prý do týdne budou pryč, opět jsem souhlasila. No a po týdnu mi sdělila, že si jedno štěně nechávají. To už jsem souhlasit neměla. Po roce je výsledek následující: nutno malovat, páč to tam po psech smrdí a stěny jsou opatlané, jak se o ně otírali, okousaná skříň (byla vyrobena na míru, takže i když to zaplatí, na mě je shánět a zařizovat člověka, který ji dělal a opraví ji - neuvěřitelné komplikace), poškrábaný parapet (ten se vymění taky dost těžko), okousaná futra (tu samé jako parapet, až na to, že to nikdo do původního stavu nedá). Takže u příštího člověka zvíře v žádném případě, maximálně možná svolím v kleci nebo akvárku. Jen jsem chtěla naznačit důvody, proč to majitelé odmítají. Takže se snaž působit důvěryhodně a zaručit se, ale pochop, proč může nastat odmítnutí...

Já myslím, že bys mohla použít rozumný argumenty - totiž - york je malý plemeno, nelíná, takže nehrozí chlupy všude, když si pořídíš fenku, tak nehrozí, že by občůrávala nábytek, a pokud ho dovedeš řádně vychovat, tak by snad kromě pelíšku a misky nemělo být ani poznat, že v bytě žije i pes.
Já mám teď ve studentským bytě taky parsona, jak Luciene1, kterej teda líná, takže chlupy jsou trochu problém, ale spíš můj, a dá se to snadno odstranit, že... nic nekouše, když zaštěká, tak maximálně, když uslyší jinýho psa, nebo někdo zazvoní, což není žádnej horor. O stěny se teda fakt neotírá, to jsem ještě neviděla, že by se nějakej pes plazil kolem zdí, a rozhodně nesmrdí. Malí domácí psi totiž opravdu nesmrdí, to nevím, co měli ti tvoji nájemníci, Lotto, za psa, že smrděl... fuj, to bych taky nesnesla...

holky, díky za názory a tipy. Ještě to celé promyslím. Yorka bych chtěla opravdu moc, tohle plemeno se snad ani za pejska považovat nedá, ne? . Je to spíš taková kočka .
Nebo se nabídnu sousedům, jestli by někdo nechtěl venčit pejska . " Vlk se nažere a koza zůstane celá"... Uvidím .

Tak to by třeba mohlo vyjít, jestli budeš mít možnost promluvit s ní Určitě bych uvedla, že pejsek nebude v bytě sám zavřený sám a vyvádět... Nad námi sousedi psa také mají a jen co prásknou dveře, začne naříkat (což není moc příjemné) a je tam víceméně celý den sám. Paní majitelka bude mít největší strach z toho hluku a pak se bojí o majetek. Ale na druhou stranu, ještě jsem od nikoho neslyšela, že by Yorkšírek byl nějaký ničitel (možná se pletu) a ven s ním budeš chodit pravidelně, tak že by nic "očurávat" apod. neměl.

Rozhodně se vyvaruj ale pořizování pejska "na černo", majitel by se to 100% dozvěděl a hoodně by jste ho tím naštvali a já bych vás (na jeho místě) nejspíš i vyhodila

Tak s tím naprosto souhlasím - u mě by letěli okamžitě, to určitě nezkoušej...

Reaguji na Misy: To byla nějaká směska, velikost střední - i s hlavou po kolena. A k těm stěnám - psi byli většinou v předsíni, když nájemníci nebyli doma. No a jelikož je tam celá stěna v jejich výšce černá, tak jsem uznala, že to musí být od nich, že se o to nějak otírají (první nájemníci to tam neměli). Prostě aby se to dalo dál pronajmout, muselo se tam malovat, opravovat (a to postel měli díkybohu svou a gauč jsem jim tam nedala)...

Ono jde fakt o to, že se majitel bojí, že se tam něco zničí. Mě by nalomily argumenty, že do postele ani na gauč ho nepustíš (chlupy), že jsi pořád doma, tak na něj dohlídneš, že zaplatit případné škody je samozřejmost, ale že se tomu především pokusíš předejít... A pokud to nemáte domluvené již ve smlouvě (jakože většina lidí to tam dává), tak řekni majiteli, ať třeba za 3 měsíce přijde a přesvědčí se, že je v bytě vše v pořádku - bude tak klidnější a bude mít pocit, že může případně hned zasáhnout...

Reaguji na Lotta:
já bych si nedovolil pořídit si yorka načerno.... to určitě ne. Ale napadlo mě to . Vždycky bych ho strčila pod bundu a šla venčit , to je ale legrace.
Vzhledem k tomu, že pracuji 4 dny z týdne doma a jen jeden den v kanclu, tak bych s pejskem byla opravdu pořád. ( vzala bych si ho i do kanclu ).
Co se týče bytu- pokud by tu něco udělal, tak bych to dala do pořádku. Tohle bych si na triko nevzala, když už předávat byt, tak aby se lesknul, zářil čistotou a voněl .
Já nějak nemám odvahu se ho zeptat . Kdybych dopředu věděla, že jim psi nevadí, tak bych asi neváhala, ale když to vím, tak mi nějak dochází odvaha .
Ale zase vím, že když budu mít psího kamaráda, tak bude vše jak v pohádce ...( jsem tu ve městě totiž sama a nemám tu krom přítele nikoho, tak si dovedete představit, že se tu nudím)

Reaguji na Petrolejkaa:
Já bych to být tebou zkusila. Zeptej se projímatele, případně i jeho manželky - argumentuj tím, co píšeš tady (malé plemeno, pejsek nebude sám, ty jsi tu sama, je ti smutno...). Popř. to všechno formuluj do dopisu a ten jim předej, aby měli čas si to v klidu rozmyslet, ať tě neodbydou hned.

To je mi jasný, a pak bys tvrdila, že ho venčíš kamarádce
Zkus mu brnknout, že jsi tak uvažovala o zvířátku (naznačuj zatím jen a jen hypotetickou představu), že teda pejska, ale že vzhledem k tomu, že si uvědomuješ rizika, tak bys chtěla to a to plemeno, ale hlavně jak to máš ošetřené kolem... Prostě aby majitel viděl, že nad tím fakt přemýšlíš a chápeš jeho strach a ne jen "chci psa a doufám, že mi to schválíš"... Pokud se nezeptáš, tak se to ale nedozvíš - víš jak, líná pusa, holý neštěstí...

Reaguji na Silvie OK:
Dopis by nebyl úplně špatné řešení, vyhnula bych se svému zakoktání a zčervenání.

Pan majitel vypadal jako pohodář, může mu být tak 34, od pohledu kliďas (už jen to, že když jsme podepisovali smlouvu- nechtěl vidět občanky, nic... nechtěl peníze na ruku, prý "pak mi to pošlete na účet", znal jen mé mobilní číslo...) Utěšuji se tím, že by to třeba nemuselo být hned odepsané a tím větší adrenalin to pro mě je. Ale asi s tím ještě chvíli vyčkám, pořádně si to mezitím promyslím- zatím jezdíme každý víkend na běžky/ a nedovedu si představit, jak malé štěnátko beru s sebou "v batohu" do hor./.

A ještě dotaz: jak dlouho vydrží pejsek doma sám, aniž by se někde vyčůral?

Štěňátko se vyčůrá kdy chce kam chce a nějaký majitel je mu rovnou u **** . Ale tu nejde o to, jak dlouho i dospělý pes vydrží, on vydrží i déle než je pro něj zdravé. Na tady to téma tu už diskuze někde je.
Jinak je dobré, že jseš pořád doma, pokud to vypadá tak, že se na tvé práci v dohledné době nic nezmění. A to, že chceš jorkšíra mu řekni raději, až když už bude trochu "nalomený" - co když má stejné zkušenosti, jako já, že v bytě nad ním bydlí zrovna jeden takový, co v jednom kuse ve dne v noci hystericky blafe jak na lesy