Ahoj holky, jsem na začátku svého prvního těhotenství a už od té doby, co jsem se dozvěděla tuhle radostnou zprávu, si říkám, co když děťátko nebude zdravé. Neustále mi to koluje v hlavě, nemyslím na nic jiného a nevím, jak se téhle myšlenky mám zbavit. Vím, že teď potřebuju psychycký klid, ale já snad ještě nikdy v životě nebyla v takovém stresu. Potýkala jste se některá taky s tím, co nyní já? Dají se udělat na vyžádnání nějaké genetické testy, něco, aybych měla klid?
Já jsem měla úplně hrozný strach u obou těhotenství, celou dobu jse se bála, že se něco stane, že potratím, brzy porodím nebo miminko nebude zdravé. Vůbec jsem si kvůli tomu těhotenství neužívala celou dobu jsem se trápila...genetické testy se dělají běžne v 16tt, ale můžeš se objednat už dřív, byla jsem kolem 12tt, ty nejsou hrazené ZP, ale jsou důkladnější
ahoj, z toho si nic nedělej, je to normální strach o miminko. Já to měla taky a někdy tak intenzivní, až jsem si to vyčítala. Ale asi i proto, že jsem pracovala s lidmi s postižením, tak vím, jak těžký mají život....Stejně ti budou dělat test na Downův syndrom. Ale i kdyby ti vyšel pozitivně, tak to neznamená, že ho bude mít. Zbytek jde asi vidět hlavně na ultrazvuku, který ti bude dělat pravidelně. Lehko se mi to teď říká, ale nestrachuj se, vše bude ok. Já mám krásnou zdravou dcerku a teď mám o ní větší strach než v těhoteství. Není větší lásky než mateřské. A strach o dítě k tomu patří.
Reaguji na Vitabel:
Užívej si to těšení na mimčo a nestresuj se!Gynekolog ti může udělat testy z plodové vody, ale budeš si je muset zaplatit.Myslím, že v tvém případě by ti to přidalo na klidu, tudíž by to nebyla zbytečná investice.
Reaguji na Vitabel:
Prosím tě, kolik ti je let? Pokud nemáte s manželem nějaké genetické vady v rodině, tak proč ten strach? Tedy pokud ti není nad 35 let, to už chce opatrnost, ale určitě ne strachy, to bys miminku ubližovala. Já si tedy nic takového nepřipouštěla a hodně jsem poslouchala hudbu na uklidnění a tomu chudáčkovi zpívala.
Také jsem těhotná a obavy mám uplně stejné,ale snažím se to neřešit,jak řekla moje známá
"od teď už se budeš bát pořád",dneska už jsou k dispozici všelijaké testy,tak je to málo pravděpodobné,že by nějakou vadu přehlédli. Dřív nebyl ani UZ,to si vůbec nedovadu představit..
Reaguji na tronela: Až se miminko narodí, bude mi třiadvacet.
Já právě vůbec nevím, proč ten strach. Nejdřív jsem se strachovala o to, že to všechno nezvládnu, že se o něj nebudu umět starat a tak dál. Když jsem tyto obavy zažehnala, dostavily se tyhle a stresují mně ještě víc. Odjakživa jsem pesimista, vždycky myslím na to nejhorší. Ale teď, když nejde jen o mně, se to mnohem, mnohem víc znásobilo.
Vybavují se mi všechny dokumenty a pořady, které jsem viděla o různých genetických malformacích.
Každopádně děkuju Vám za podporu
Klid,já jsem taky měla poprvé strach.Měla by ses víc soustředit na něco jinýho,než na strach.Tak nekoukej na nějaký dokumenty a radši si pustˇ něco srandovního,jdi si koupit něco hezkýho,jdi do kina,zaplavat si....atd.To,že máš strach tomu mimču zrovna neprospívá
Cituji Vitabel: Odjakživa jsem pesimista
Já zas optimista a přesto jsem se bála, že se něco stane. Navíc jsem zpočátku sem tam trochu krvácela, což je v pořádku, občas se stává. Ale prostě o fazolku jsem měla stále strach a když jsem jí poprvé viděla, tak jsem nemohla tomu uvěřit a pořád jsem opakovala: "My máme miminko, my máme miminko!"
Jak ti radí Mišunda, udělej si pěkný program - nákupy, kino, kamarádky... A hlavně nečti moc na internetu o porodech a tak! Já to nedělala a když jsem si po porodu ze zvědavosti četla příběhy ostatních, tak se mi ježily vlasy na hlavě. A když už, tak spíš jen nějaké odborné články a ne diskuze maminek. Pak člověk vymýšlí kraviny. ))
Přeji Ti krásný zbytek těhotenství!
...strach o mimi je úplně v pořádku...taky jsem byla na nervy z každejch testů! pak jsem byla na prášky z porodu...měla jsem strach, že vezmou na mimi kleště a dítě poškodí nebo mu nějak ublíží, což se mým známým stalo, že mimi bylo zdravé, ale loklo si špatné plodové vody a holčičku mají postiženou...pak jsem si vyběhala "Císaře" a byla jsem naprosto v klidu. Věděla jsem, že miminko vytáhnou a bude v pohodě. Já byla taky a velmi jsme si to s manželem užili. První porod jsem měla přirozený bez komplikací a druhý "Císařem" ... podruhé to bylo SUPER!
...přeji ti vše nej a užívej si to nádherné období 2 v 1
Reaguji na Vitabel:
já myslím, že je to úplně normální, neexistuje žena , která by se nestrachovala je to přirozené.
Ale moc se tím zbytečně nezabývej,není to moc dobrý , dítě to vnímá současně s tebou. Mysli na hezký veci.Přeji Ti ať je vše v pořádku
Ahoj holky, já jsem taky od přírody rozený pesimista, i když mi zatím v životě všechno krásnsně vychází. Tak to potom vůbec nechápu. Jsem teď 7tt a těch hrůzných myšlenek co všechno se může stát se nemůžu zbavit. Když jsem byla poprvé u doktora, aby mi těhotenství potvrdil, tak mi řekl něco, co mě nějak uvízlo v hlavě a nemůžu na to přestat myslet. Řekl mi, že mi zatím ještě nebude gratulovat, až prý uslyší srdíčko. To jsem byla 5tt. Na příští kontrole už by to mělo být slyšet. Ale pořád se mi to vrací, říkám si, co když to srdíčko neuslyší a řekne mi, že už neroste? A samozřejmě se teď pořád kontroluju snažím se vyloučit všechno špatné a když na něco přijdu, hned to všude hledám... Od počátku těhotenství nemám žádné nevolnosti, je mi úplně dobře. Jen mě ještě do minulého týdně bolívalo v podbřišku a v noci jsem občas mívala křeče. Je to prý normální a teď už je to v pořádku. Ale jinak nic. Tak si říkám, že dokud mě to břicho bolelo, tak jsem aspoň věděla, že tam to malé je a že se něco děje a roste. Ale teď, nepřijdu si vůbec jako těhotná, nemám žádné příznaky až na bolest prsou, kterou mám od začátku. Setkala jste se s tím některá, že vám nebo známé v těhotenství a hlavně na začátku vůbec nic nebylo?
Cituji Mischelinek: Setkala jste se s tím některá, že vám nebo známé v těhotenství a hlavně na začátku vůbec nic nebylo?
Já jsem teď těhotná 11týden, zpočátku mě jen trošku bolelo břicho, jinak nic, vůbec nic, ani nejmenší nevolnost či bolesti a to pořád pracuju 14hod denně v dost psychicky i fyzicky namahavý práci... prý to není až tak obvyklé, ale je to naprosto OK... mám za sebou už 2. UZ a dnes i nějaký odběry na genetiku a zatím vše vypadá OK, tak se tím netrap a naopak si užívej to, že tě nic nesužuje
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.