Těhotenství a porod s operovanou skoliozou a aparátem v páteři

A řešila jsi to přímo na pracovišti, kde tě operovali? Musí mít spoustu zkušeností s ženami, které v dětství operovali, a které chtějí založit rodinu. Nejsi v tom určitě sama, teď je strašně moderní mít různé podpůrné skupiny, kde se lidé sdružují.
A myslím, že se až tak není čeho bát, děti mají i ženy, co jsou na vozíčku.
(a abys nemyslela, že jen melu, tak já operovanou a "sešroubovanou" páteř mám, část bederní a hrudní, ale děti nejsou z důvodu jiných zdravotních potíží a jiných okolností v plánu)

Reaguji na Kikulina:
Tak že bych podpůrnou skupinu založila? Nebo o nějaké víš? V nemocnici, kde mi to dělali mi nedali info prakticky žádné. Profesor, který mě operoval už nežije a nemají tam ani žádné záznamy, přeci jen je to dlouhá doba. Když jsem chtěla písemné potvrzení, že ta věc není magnetické a můžu na magnetickou rezonanci, tak mi ho nechtěli dát a doktor jen opakoval - nebojte, to magnetické není, ale písemně vám to fakt nedám. Takže jsem na tu rezonanci ani raději nešla. Když jsem se ptala na porod a těhotenství, tak řekl jen - nebojte, to nějak zvládnete a ne, císař to být nemusí. Kdyby mi řekl něco ve smyslu - těhotentsví zvládnete a budete mít nařízeného císaře, tak jsem víc v klidu, ale při představě, že mě nechají pak někde na sále dlouhé hodiny trápit, já to neudýchám, budu tam kolabovat, kromě spodku mě budou bolet záda a pak teprve přistoupí k císaři, tak je mi špatně. Já vím, vymýšlím hrozivé scénáře, ale člověk, který nemá v zádech tohle monstrum, asi nepochopí,..

Reaguji na Fuzzy Bee: Zkus se zeptat v Motole, doc. Korbelář, ten byl jeden z těch, co operovali mne, nebo v Brně, tam těchto operací dělají hodně, ale přesné pracoviště neznám, ale to nebude problém najít.

A může se jenom pro zajímavost zeptat kolik jsi měla stupnů, že Ti tu operaci dělali? A abych nebyla úplně mimo téma, tak známá si za círařský řez prostě připlatila.

Já myslím, že těhotenství jako takové problém nebude. Když se budeš trochu hlídat, abys nepřibrala 30 kg - ale tak do 15 kg, což se dá, tak bys to měla zvládnou naprosto v pohodě. Dýchání bude možná mělčí, ale nic, co bys nedala. Samozřejmě asi omezíš nějaké aktivity, prostě půjdeš do toho, co ti bude příjmené a co udýcháš. Co se týká porodu. Tady bych byla opatrnější a opravdu si vyžádala konzultaci na jiným pracovišti. Nicméně, pokud navštívíš psychiatra/ psychologa a svěříš se mu se svými oprávněnými obavami, tak ti může napsat doporučení na císaře. Protože u tebe se opravdu může stát, že tě strach z tlačení natolik ochromí, že raději nebudeš tlačit a mohl by být malér. Co se týká úlevových poloh při porodu - najdou se i takové, které můžeš dělat i ty - už jenom horká sprcha ti pomůže, zavěsit se za přítele,......Každopádně všechno se dá řešit a kolikrát se člověkt trápí dopředu. Přeju ti hodně štěstí a nulové nervy!

Reaguji na ryamara:
S konzultacemi na jiných pracovištích bude asi problém. Byla jsem operovaná v Brně, na kontrolu už chodím jen jednou za x let, kdy se doktor během 5 minut podívá na rtg a řekne - je to ok, drží to, nazdar...Když jsem se minule snažila právě vyptávat na to těhotenství, tak mě odbyl s tím, že to bude určitě ok a ano, máme tu i maminy. S plnou čekárnou lidí se se mnou nechtěl vůbec vybavovat A proto mám obavy, že to bude jinde stejné. Možná jim zkusím napsat do Prahy email. Kdybych věděla, že to tlačení zvládnu já i monstrum v zádech, tak na císaři netrvám, mám ráda dělat vše přirozeně a představa císaře mě děsí, nicméně pořád by bylo lepší slyšet: porod bude císařem, zvládnete to v pohodě. S tím bych se smířit dokázala více než s nejistotou, jak to dopadne.

Popravdě vůbec už nevím, je to 17 let a já kdykoli jdu na kontrolu ani nekoukám na ten snímek, jak to tam přeměřuje, dělá se mi z toho špatně, když to vidím a uvědomím si, že tohle je ve mně. Měla jsem hodně a hodně se to zhoršovalo. Pořád si ale myslím, kdyby naši nebyli tak laxní a dupli na mě - potroublýho puberťáka - nutili mě nosit korzet a cvičili se mnou, tak k té operaci nemuselo dojít....Podle mě to byl zbytečný zásah do těla a já mám pořád pocit "něčeho cizího" v zádech. Už jsem se ptala i na vyndání toho aparátu s tím, že bych udělala všechno a cvičila jak ďábel, ale prý to není možné

Moc by mě zajímalo, jak se ti s tím "žije" Já totiž neznám nikoho, kdo má podobnou operaci za sebou a moc ráda bych slyšela pocity někoho, kdo je na tom stejně. Jednou jsem v posilce zahlídla slečnu s podobnou, i když kratší, jizvou na zádech, ale než jsem se odhodlala se jí zeptat, tak byla pryč. Já si občas připadám jak strnulé prkno, i když okolí mi tvrdí, že nic není poznat, tak když se na fotkách třeba vidím, jak sedím ultra rovně na židli nebo když se ohýbám, tak záda pořád rovná, nepřirozená... Dřív jsem řešila i jizvu, to je mi už teď jedno, spíš řeším tu svoji neustálou strnulost. Cvičím jógu, sportuji, jezdím na kole (kde je ta nepřirozená rovnost taky vidět), lyžuji, ale dala bych cokoli za to mít normální záda Teď, když řeším to dítě, tak tisícenásobně...Vím, že dítě chci, ale každý negativní těh.test mi spíše přinese úlevu, protože jiný stav pro mě bude jak velký skok do neznáma, se kterým nevím, jak se moje záda poperou...

Žije se normálně, nenosím tedy šaty bez zad, ale to zas není primárně kvůli té jizvě, ale kvůli jiné mé diagnóze. Můžu dělat téměř všechno, jen je to občas dobrá výmluva, proč nedělat to, či ono. Nevnímám žádná výraznější omezení. Jistě, nejsem tolik pohyblivá, co zdravý člověk, ale kolikrát potřebuju udělat most, nebo se jinak hluboce zaklonit? Ztuhlá jsem, ale ne zas primárně kvůli té fixaci, prostě se moc nehýbu, plánuju se dokopat chodit na jógu a zase plavat.
Jednu dobu jsem pár let i soutěžně tancovala a přestala s tím kvůli tomu, že mne opustil taneční partner.
Člověk se nemůže moc pozorovat, to by se pak pominul.
Když lidi nevidí tu jizvu a jsem oblečená, nikdo nic nepozná.

Reaguji na Kikulina:
A byla jsi s tím někdy na mag.rezonanci? Mně doktor řekl, že prý to není magnetický kov (je to tuším titan) a že tedy můžu a je fakt, že na letišti nepípám, ale mám strach s tím jít do tunelu, protože mi to v nemocnici odmítli dát písemně a představa, že tam nějaký magnetický šroub je a vyrve mi to z těla...Už mě chtěli poslat na mag.rezonanci mohokrát kvůli migrénám, ale já prostě nemám odvahu tam vlézt.

Reaguji na Fuzzy Bee:

Tak to mě moc mrzí. Taky jsem měla skoliosu, asi 35 stupnů, ale civčením se to zlepšilo, i když doktoři tvrdí, že to není možné. Blbost, jsou to přeci jen kosti, který reagujou na tonus svalů. Nedávno jsem se tu na foru snažila od operace odradit jednu slečnu, nepovedlo se. Držím Ti ze srdce moc palce, bude to s určitě dětátkem dobrý

Byla jsem operovaná byla v Motole (sešroubovaná jsem, ale celkovou fixaci páteře nemám) a obecně se k těhotenství nikdo moc vyjadřovat nechtěl - oni jsou rádi, že odvedli dobře svojí práci, že pacient "drží" a že neochrnul. takže soudy s těhotenstvím nechávají gynekologům a porodníkům.
Ve většině případů jsem se setkala s názorem, že není moc případů, kdy ženu nechají rodit přirozeně. Pokud by šlo vše hladce, tak možná, ale raději přistupují automaticky k vyvolání porodu a císařskému řezu.
Nikdo zkrátka není vizionář, aby ti řekl jak bude těhotenství a porod probíhat.
Zkus se ptát po zkušenostech s jinými pacienty.

byla jednou, ale jen kousek pod rameno a nikdo to neřešil. Pak jsem měla neurologický zdravotní problém, o několik let později, kdy lékař chtěl udělat MR mozku (tedy ještě míň, než jsem byla předtím) a to si netroufnul, protože nikdo nevěděl, jestli ten kov je nebo není magnetický, po tak dlouhé době. Ale co jsem si zjišťovala, pokud by se nedělalo MR celého těla, ale jen částí, kde ten kov není, tak by to nemělo dělat problémy (a mně evidentně nedělalo). Takže bych se ptala přímo na tohle, proč to nejde udělat, když od krku dolů do tunelu stejně zajíždět nebudeš. Klidně, ať ti vysvětlí, kde všude mimo samotné diagnostické pole přístroje je magnetické pole.

Hlavně, že to víš mnohem lépe, než ti doktoři, že. Tohle fakt miluju, z individuální zkušenosti vyvozovat závěry platné pro celou populaci. Myslíš, že doktoři mají sadistické potěšení z dělání náročných a poměrně rizikových operací? Určitě je lepší si poslechnout názor více lékařů, ale čičmundy odněkud z internetu? To určitě ne, rozhodně ne v takhle vážné věci.
35°není až tolik, není to málo, ale dá se to. Kosti sice reagují na tonus svalů, ale jen do určité míry, od jistého stavu jen dokáží udržovat stávající stav. Já díky cvičení nevypadala "zvenku" zdaleka na tolik stupňů, kolik jsem měla na rentgenu.

Reaguji na Kikulina:
Také si myslím, že se k operaci nepřistupuje hned automaticky, ale spíše po tom, co cvičení a rehabilitace selhává, jako tomu bylo v mm případě (mojí vinou, ale to je vedlejší). Moje operace trvala 8 hodin, měla jsem velikou ztrátu krve a následně strávila 3 dny na ARO a pak teprve na JIP. Není to určitě banalita typu slepáku. Na druhou stranu já nejsem příznivce operace, spíše naopak a pokud je jen trochu možnost, tak bych se tomu snažila vyhnout.