Tchýně

tak já má skoro tchýni(nejsme vzití) celkem v pohodě,když něco potřebuji pomůže, jdeme spolu někdy na vinko... Ale vím jakým stylem se baví o ninějších a bývalých družkách bratrů mého přítela a o bývalce toho mého.V podstatě se jí nezavděčí žádná ničím a za zády je pomlouvá,takže nemám iluze,že o mě se baví jinak

Ambra

to záleží, jak moc jí potřebuješ k životu, a jak moc jí k životu potřebuje tvůj přítel

osobně jsem si myslela, že mám taky dobrou tchýní - a ouha, když jsme se s manželem rozcházeli, tak jsem se taky doslechla, co si o mě celou tu dobu myslela

nicméně, nemá cenu to řešit, záleží na tom, jak je partner silný a jakou v něm máš oporu

ona tě zklamala jako člověk, ale to může udělat i kdokoliv jiný, nejen tchýně

matadi
většina chlapů k životu své matky potřebuje a ovlivňují je hodně.Matky jsou na syny daleko více citově fixovány jak na dcerty-vidím to u své.A tak nějak žárlí i na synovi partnerky,protože už nejsou hlavními ženami v jejich životě.Záleží i na tom,jestli není třeba jedináček,maminčin mazánek,takové by se nelíbila ani superžena

rozvinu myšlenku - jak moc matku potřebuje -

jsou muži, kteří se za svou partnerku dokážou postavit a neslouhlasit s názorem své matky, a to i za cenu toho, že se na nějakou dobu třeba s matkou nesetkají, - prostě ke svému životu víc potřebují partnerku

a pak jsou tací, co, aby měli klid, raději poslouchají matku, a doma partnerce řeknou - tak si to tak neber, dyť víš, že tě mám rád

no jedináček není, má ještě staršího bratra, není ale ani mazánkem
prostě jen nejsem žádná putička a mám svý názory......a za těma si stojím
a to se jí asi nelíbí, že nedržím pusu a krok (jako přítelkyně od staršího bratra, která nemá svůj názor a na vše jen přikyvuje)
no mi tam jezdíme docela často, i 1x týdně.....
ale je to pravda, nejde o to, že je tchýně, zklamala mě jako člověk......
a dost, jedna věc je pomlouvat mě, a druhá věc, navádět přítele, aby se se mnou rozešel, a to je už docela podle mě vážné.....
přitom kdyby jste mě znali, jinej chlap a tchýně by byli rádi, že mě mají....jsem pro rodinu, domov...a dokážu se postarat, uvařit, mám čisto, uklizeno atd. prostě se "její synáček" má jak v bavlnce........

A od koho ses to dozvěděla?

Ambra
Popsala jsi ,, to ,,co jsi se dozvěděla skutečně jen okrajově, takže těžko soudit...

Ale my bydlíme s tcháňatama ( jak jim říkám ) v jednom baráku, jsou to starší lidi ( táta 78, mamina 75 ), ale velice vitální a aktivní... Nikdy jsem s nima nebyla ,, kamarádka ,, protože to vzhledem k jejich věku nejde.. Chovám k nim velkou úctu a mám je moc ráda... Chovají se k nám hezky, pokud se zeptáme řeknou svůj názor,ale nikdy, nic za celých 11 let společného soužití nenutili atd ... jezdíme s nima i na dovču, děláme si o víkendu nepravidelné společné obědy...A tak dále..

Víte, já si totiž myslím, že vždy musí být jeden ten moudřejší a ustoupit... A v posledních letech specielně si uvědomuju, jak je ten život vrtkavý a je zbytečné se dohadovat a trápit v podstatě hloupostma...Kdykoliv může něco přijít a čas nevrátíme...

Takže já mám na tcháňata kliku,ale abych řekla pravdu - nikdy jsem problém neměla. Jedna bývalá skoro tchyně ano,ale já to prostě neřešila.. At si brumlá pod fous a ničí si svůj život záští - ostatně nahlas také nikdy nic neřekla, tak co bych to řešila ? My si žili normálně a nikterak se mě to nedotklo...

Ale pokud bych měla tchýni, která by mi lezla do domácnosti a např. mi žehlila prádlo, rovnala věci v lednici a říkala jaké mám mít pověšené záclony, co mám vařit k obědu atd..prostě radikálně zasahoval do běžného chodu našeho života - tak to bch nesnesla a udělala bych veškeré opatření. Jako, že by se do našeho bytu nedostala - pouze na návštěvu za naší přítomnosti. A tak dál.. Vše bych řešila v klidu a na rovinu.. Nejhorší dle mě je, když se člověk něco takového dozví a sám pláče v koutku. A tiše trpí... Myslím, že daleko účinnější je si věci vyříkat na rovinu a v klidu.

A další věc je partner - myslím, že je naprosto přirozené, že své rodiče miluje a nechce se s nima zbytečně hádat. Ale tohle není tak jednoduché. Je rozdíl jestli nechce dělat z komára velblouda, nebo jestli přehlíží velblouda, aby nemusel odporovat...

Takže pokud by v mém životě byla tchyně, která by dělal cílené zlo a můj muž by dělal, že to nevidí a neřešil to vůbec ! Pak bych si ho přestala vážit. V žádném případě bych po něm nechtěla,aby jsme se s jeho matkou přestali vídat ( jsem toho názoru, že rodiče obou partnerů + zbytek rodiny se stávají jednou velkou rodinou - tak to beru já ),ale chtěla bych to urovnat, vysvětlit a to za jeho přítomnosti a přímé účasti. Pokud by odmítl - pak výraz životní partner = opora, parťák v dobrém,ale i zlém, jednoduše postrádá smysl.
A taky si myslím, že takový muž se většinou chová jako ,,srab, slaboch ? ,, i ve spoustě jiných životních situacích...Takže to lze poznat ...

no přítel je mi oporou, a odszuje ji za to jaká je....ale přesto vidím, že je nahlodanej...
ty chudáčku, s takovou žít celej život, to není dobrý, ach jo...už to vidím živě
já z čeho ustupovat nemůžu, já se chovám slušně, jen mám názor....(ale nejsou to vážné věci..jen většinou hlouposti) , ale nebojím se oponovat..říct, no víte, já si myslím, že tak to není atd.slušne! nejsem zlá, sprostá
já prostě jen nemám ráda tchýně, který se mi montují do života...asi i proto, že moje máma je opak...nikdy se mi do života nepletla, protože říká, že jsme dospělí, je to náš život a ať si problémy partnerský řešíme sami, že i přesto, že mi třeba přítel někdy něčím ublížil , tak ho neodsuzuje, má ho ráda a jen my dva si to musíme vyříkat...
a to je sakra super tchyně, je fakt, že chlapy z ní vždy byli nadšení, že je skvělá tychně, jako kamoške...bez pomluv a buzerace

také jsem si to myslela, dokud jsem nepotkala toho svého. První dva roky mi tchyně přišla zvláštní, ale jinak v pohodě, chovali jsme se vůči sobě slušně, žádné kamarádíčkování, ale ani žádná nenávist, prostě úplně obyčejný normální vztah. A já celou tu dobu nechápala, proč k ní má přítel odstup. Pak jsem to jednou pochopila a od té doby když ji nevidím, nic mi nechybí. Sem tam zajdem na návštěvu, ale tak nějak spíš z nutnosti. A naopak já sjem tak, která nutí chlapa do nějakého styku s vlastní matkou...

asi tak, ona s námi nežije, respektujeme se a je to. Ale vím, že kdyby nastala situace jako je společné bydlení, hodně by to skřípalo a jiskřilo, protože nemám ráda, když mi někdo proniká do mé domácnosti, do mého soukromí