Svatba před nebo až po sexu?

Přesně tak, mám stejný náhled.

Reaguji na Red_fire: rozumím ti a aj s většinou souhlasím. Nevím co je dobře a co špatně. Rozhodně nejsem zastánce vztahu, který drží jenom kvůli dětem nebo když v něm jsou partneři nešťastní. Sama jsem byla ráda když moje mamka odešla od taťky. Není to jednoduché být většinu života s jedním člověkem, jenom mi příjde že v dnešní době se páry neberou aby nemusely mít vůči sobě žádnou zodpovědnost a mohli se kdykoliv rozejít. Podle Bible si myslím, že by dva lidé měli být celý život spolu, ale nevím jestli to je opravdu možné. Asi to kdysi bylo jiné.

to že je dítě z věřící rodiny vůbec nic neznamená.

Reaguji na drummers_wife: tam to na co si reagovala bylo citované z mé diskuze, to jsem v této diskusi nepsala

a proč ještě není čas? Já jsem momentálně zasnoubená a už pomaličku plánujeme i svatbu, na kterou se moc těším. Cítím to samé co ty - že s ním chci zůstat napořád, tak proč se nevzít? Ale zase chápu, kdybych nebyla věřící asi bych taky nespěchala, ale to jenom z toho důvodu, že v dnešní době svatba ztratila svůj smysl.

Je to opravdu zajímavá myšlenka. Mně se to dokonce i líbí.
No ale opravdu nedoporučuju to s přítelem před svatbou nevyzkoušet, protože aby to fungovalo je opravdu důležité.
Co třeba počkat až si budeš jistá, že to je ten pravý pro svatbu, ale pak přece jen pro jistotu TO vyzkoušet než se vezmete?

a co potom? potom mu týden před svatbou řekneš že ti v posteli nevyhovuje? Po prvním milování se stejně hned nesehrajete, ne? Chvíli to trvá

Reaguji na Oilily2020: navíc, když už to ti dva tak dlouho vydrželi tak proč ještě chvíli nepočkat a neužit si opravdovou svatební noc?

Reaguji na Evulous: Já bych hlavně měla strach, že ze samé nervozity a určitě i vyčerpání ze svatby by to nestálo za nic...jestli by vůbec k něčemu došlo.

Díky, zvláště u tebe mě to těší!

Dnešní doba je co se vztahů týče celá podivná - podfuky, podrazy, lži, nedůvěra...

Až se budu vdávat, tak také s přáním a vírou, že to bude napořád Bylo to jednodušší, lidé měli opravdové starosti a nebyli tolik v pokušení. Dle mého je "nařízená" monogamie jednou z berliček církve, která lidi vedla k poslušnosti - ale já v monogamii věřím i tak.

U mladých lidí je přece jenom vhodnější, když počkají alespoň do určitého stupně samostatnosti a zabezpečení - my tak samostatní a zcela na vlastních nohou ještě nejsme Určitě se mi ale nelíbí věčné odkládání, které končí akorát rozpadem vztahu, toho se oba chceme rozhodně vyvarovat. K zasnoubení gratuluji a do budoucna přeji vše dobré
Ale líbí se mi, že se naše názory vlastně až tak moc neliší - tvůj pohled je, řekněme, přísnější, z logiky věci, ale velký rozpor tam není... ovšem u mých spolužaček a kamarádek bych shodu nenašla ani nejmenší - tady volný vztah, tady "nechceme se na sebe vázat", svatba = sprosté slovo...

Popravdě mít svatební noc jako první milování se mně osobně vůbec nezamlouvá. Ve filmech je to všechno tááák romantické, ale skutečnost je dosti jiná.

Bereš si přítele, protože opravdu s ním chceš strávit celý život, jsi si jistá, že je to ten pravý, můžeš se na něj ve všem spolehnout, opřít se o něj a chceš tak vyjádřit, že k sobě patříte, a nebo se těšíš jen kvůli tomu obřadu, kvůli svatbě jako takové? Znám ženy, které se vdaly jen proto, aby byly vdané a myslí si, že jsou tak něco víc. Tím neříkám, že je to tvůj případ.

Reaguji na Evulous: Jako jo, máš pravdu . Já bych opravdu radši do svatby bez zjištění, jestli to bude klapat v posteli, nešla. Ale zároveň mi představa "před svatbou ne" připadá romantická.

Reaguji na Sasanka: no pokud by se ti dva fakt měli poprvé milovat o svatební noci, tak máš pravdu no...to by asi nevyšlo, zvlášt pokud se svatba vydaří. No když tak nad tím přemýšlím, tak mi nějak přestává dávat smysl svatební noc jako první milování. Ale i tak je určitě o dost intenzivnější, když ti dva spolu ještě nic neměli

My "to" vyzkoušeli ve chvíli, kdy jsem svolila a to tehdy, když jsme věděli, že jsme to zbytečně neuspěchali, "tak akorát" se poznali a bylo nám jasné, že se milujeme - po půl roce plného pěkných společných zážitků. Jistotu o budoucnosti vztahu člověk nemá nikdy, tady byla provedena alespoň nějaká opatření a vtipkovali jsme, že když už k tomu došlo, zůstaneme spolu alespoň proto, ať si to spolu pořádně vyzkoušíme, když už jsme se tak těšili

Dobrá připomínka. A pak je také nutno zmínit, že věřící se v nadšeném očekávání sexu berou třeba v devatenácti, což mi přijde také pokrytecké - absolutně nemůžeš vědět, jestli budeš spokojená sama se sebou, natož s někým...

Jej, čím jsem si to zasloužila?

Taky tak. Vím, že se nechci rozvádět, přítel také ne, to by už fakt muselo být.

Škoda, že už nežijí moji prarodiče, ráda bych se jich na toto téma zeptala. Nebyli věřící, docela "pokrokoví", ale vím, že babi byla hodně svá, kdyby ji děda neuháněl (vdávala se v 28ti, mamku měla ve 30ti), tak tu nejsem, tak by mě docela zajímal její pohled na věc.

v mnoha diskuzích se tady píše že za takovou dobu ještě ti dva nezažili opravdové problémy, že za tak krátkou dobu nezjistíš zda se k sobě opravdu hodíte

je to tak, bohužel