Ahoj všem,
abych vše uvedla ve stručnosti na pravou míru. Už je to nějaká doba, kdy jsem maturovala na gymnáziu (z přírodovědných i humanitních oborů). Jelikož jsem tehdy ale byla hloupá a nerozhodná, šlo mi vždycky všechno, nevěděla jsem, co si zvolit za školu. Nakonec jsem zakotvila na bohemistice, přestože mě každý odrazoval, že je to škola zbytečně těžká a s velmi nízkým uplatněním. Bála jsem se, že ji nebudu stíhat, ale nějak jsem studiem proplula bez větších potíží (pravda že někdy ta kvanta knih za semestr byla pořádná makačka, ale s tím jsem tak nějak počítala). Nakonec jsem si k tomu přihodila i učitelství.
Jelikož se ve mně ale odjakživa bily oba směry - humanitní a přírodovědný, mám neustále nutkání vyzkoušet ještě něco s biologií a chemií. Rodinu si neplánuji v brzké době založit, studium jsem neprodlužovala (tak nemám žádný ztracený rok), tak mi to přijde jako poslední možnost, kdy je ještě "čas". Hodnotím se jako studijní typ, umím tvrdě dřív, když je třeba.
A teď k jádru věci - laká mě medicína (farmacie a něco v podobném směru)... Všude se píše, jak je těžká a že to nikdo nezvládá a leží v knihách celý den, týden, měsíc, rok. Potom najdete rozhovor s nějakým medikem, který zvládá náročné studium a třeba i brigádu... Chápu, že je toho kvantum a je potřeba neustále makat, ale tak nějak si neumím představit tu hranici, kde je to "těžké" a "extrémně těžké". Jenže to slyším celý život. Gympl je těžký a ještě k tomu je na nic, filologie je těžká (a na nic ) apod. Nepovažuji se za nadprůměrného studenta, ale pro to, co mě baví, se umím pořádně zapálit a dřít...
I tak by mě zajímalo, jaké jsou vaše zkušenosti se studiem - nemusí jít přímo o medicínu, ale o nějaké obory, kde je základem biologie, chemie. A také by mě zajímal váš názor? Šli byste do toho?
Pokud tě to láká, tak proč ne? záleží asi jen na tom, jestli máš studia z čeho financovat. Já jsem na Přírodovědecké fakultě UK a jsem moc spokojená. Studium není úplně jednoduché, ale pracovat se přitom dá. Medicína to už je ale jiný kalibr. Zase pokud nechceš být doktorkou, tak bych se na medicínu vykašlala a zaměřila se spíše na ty přírodovědné obory. Ale to už je na tobě, co tě láká víc
Tak já jsem ve druháku na medině a je fakt, že tento semestr je nejkrásnější za celých 6 let (jen 2 zkoušky, celkově jen 4 předměty). Nicméně prvák byla nehorázná makačka - opravdu jen nad knížkama, ve škole nás každé cviko zkoušeli/psali jsme testy. Fka nebyla nic divného ani u šprtů anebo jedničkářů z gymplu. Opravdu jsme si každý sáhl na dno a nikdo z nás už by do toho znovu nešel.
Nevím, kolik ti je let, ale pokud máš magistra z bohemistiky, tak ti je kolem 25. Teď si představ dalších 6 nebo 7 let studia (dost lidí je průběžně v meziročnících). To ti bude 31. Pak dalších 5 let atestace. Jasně, teď nechceš rodinu, ale jednou ji budeš chtít a mít první dítě až po 36 letech je docela síla (pokud máš dítě během atestace, tak s ním nesmíš být doma, jinak začínáš znovu).
Máš nutkání zkusit chemii, ale na ni se v prváku všude vyhazuje a ty jsi ji 5 let vůbec neměla, tak s to nedokážu představit...
Jinak píšeš, že gympl je těžký. S tím nesouhlasím - gympl byl pro mě jednoduchý, ale medina je pro všechny tady extrémně těžká.
Jinak biologie, chemie...Sama asi víš, že to uplatnění není nijak valné (místa ve výzkumech nejsou, takže uplatnění leda na fakultě, kde už ale hromada lidí je, takže další nepotřebují.).
Zase na druhou stranu je fajn, že jsi zvyklá číst kvanta literatury - na anči se ze cvika na cviko člověk musí nadrtit třeba 250 stran (GITko) a je na něho zkoušek dopodrobna. A takhle je to skoro všude
Ahoj,
medicínu bych si nevybrala jako druhou školu z toho důvodu, co tu píše Elinor - je to na dlouho, já na ni z toho důvodu ani nechtěla jít v 19...
Já studuji farmacii, takže můžu mluvit jen o ní. Rozhodně to není tak, že to nikdo nezvládá. Pokud jsi studijní typ, určitě nebudeš mít problém. A studium je jen na pět let s tím, že v posledním roce alespoň tedy v Brně, už nemusíš mít žádné předměty a do školy nemusíš chodit, jen jsi na praxi v lékárně půl roku. A ta se dá sehnat i placená, pokud by ti nevadilo stěhování třeba na druhý konec republiky. Atestaci mít nemusíš. A brigáda se stíhat dá, i když musíš šidit přednášky a asi nebudeš studovat na samá áčka. Ale jde to, sama jsem ji skoro celé studium vždy měla, tedy kromě prváku. Jinak jsou tu lidi, co farmacii studují jako druhou školu a mají už třeba inženýra... Takže bys nebyla žádná výjimka. Osobně je znám.
Ale nevím, jak je to s placením školného, farmacie by určitě byla velmi drahá.
Nebo pak je možností farmaceutický asistent na 3 roky na VOŠ. Možná by to pro tebe byla nejschůdnější varianta, je to krátké. I když to uplatnění je pak asi menší (nemám zkušenost).
Hele, jestli tě láká medicína, klidně to zkus, jen si ujasni, co a jak sama vím o několika maminách, co medinu studují, i o několika lidech přes 30 let...dneska už to není výjimkou! To samé farmacie, přírodověda...těch možností dneska je a nějaký věk je ta nejmenší překážka
Reaguji na Elinor92: Je mi 23, z tohoto důvodu mě to ještě láká... Kdybych třeba prodlužovala a bylo mi 27, už bych se do ničeho nehrnula. Teď mi to ještě nepřijde až tak pozdě, někteří mí spolužáci z gymplu studují třeba teprve rok, než se na vysvěnou školu dostali.
Psala jsem, že gympl považují obecně lidé za těžký, proto jsem od toho tehdy čekala pěkný záhul, přitom jsem jím proplula s vyznamenáním a ještě stíhala pestrou řadu koníčků. Nemyslela jsem to tak, že by mi dělal problém. Spíš jsem chtěla poukázat na to, že lidé obvykle mají zafixované něco, co pak tlučou do hlavy ostatním, přitom to vůbec nemusí být pravda. Je sice pravda, že na bohemistice se ke státnicím nedostala ani třetina, ale pořád mi to přišlo normální. Když opomenu ty, co byli překvapení, že se tam musí tak moc číst apod. A jelikož neznám nikoho, kdo by šel touto cestou, nemůžu posuzovat a z obecných řečí si člověk udělá jen takový hrubý obrázek, který se pak ale může velmi odlišovat.
Každopádně díky za postřehy, přeju pevné nervy a ať se daří !
Reaguji na Amanita: No, to jsi první člověk, co studuje farmacii a nehoruje nad tím, jak je to těžké. Já jsem na ni po matuře dělala přijímačky, nepřišly mi nijak zvlášť obtížné, ale nakonec jsem se nechala strhnout s davem a zakotvila úplně jinde.
O tom asistentovi jsem ani netušila, musím se na to blíže podívat - takže díky za tip!
Reaguji na Amanuet: Jéé, to bych byla ráda za nějaké info... Nevím o tom vůbec nic, tak mi bude každá rada dobrá. Například co se týče přijímaček, jak je to s rozvrhem, jak s náročností, uplatněním... Pokud by sis našla chvíli a poslala mi zprávu, budu moc ráda. Díky !
Cituji LeNye: No, to jsi první člověk, co studuje farmacii a nehoruje nad tím, jak je to těžké.
tak teší ma, práve spoznávaš druhého
Ja farmáciu o mesiac končím... Mala som úžasný osobný život, miesto brigád som sa venovala športu súťažne, často som chodievala von na party s kamošmi, dokonca som počas celého štúdia zvládala aj priateľa, ktorý za mnou prišiel LEN cez weekend....
ano nehovorím, nešlo to vždy po masle, boli skúšky, ktoré som si zopakovala..... ale väčšinou len preto, že ako na potvoru som sa nenaučila niečo a práve to vytiahla, alebo som učenie fakt flákala.....
inak mám spolužiačky, ktoré štúdium zvládajú popri manželovi a deťoch
Jdi do medicíny nebo farmacie, držím ti palce...kdybys to nezkusila, tipuju, že by sis to ještě hodně dlouho vyčítala A všichni medici, které znám, mají nějakou brigádku ke studiu (jen musíš počítat s tím, že během zkouškového toho moc nenapracuješ, spíš vůbec nic, takže to chce mít nějaké finanční zázemí).
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.