Student v podnájmu bez jakéhokoliv příjmu

dospělé dítě by mělo být schopno se o sebe postarat.Třeba rodina nemá prostředky na vydržování studenta.
Když nejsou peníze,tak se jde do práce a škola jde stranou.

Já myslela, že v rodinách je to věcí dohody anebo holt nedohody. Každý fagan se ohání, že od 18 si může dělat, co chce, ale nejmíň do 30 by ho měli starý živit ze zákona. Tak já nevim no. Nemyslím to určitě na zakladatelku, ale věřím, že spousta lidí má takový názor s veškerou vážností.

Tak jsou v zásadě dvě možnosti, buďto rodiče nejsou sociální případy, a potom mají vyživovací povinnost, nebo rodiče jsou sociální případy, a potom by tam měl být nějaký nárok na sociální stipendium.
Vaše škola nemá nějaké poradenské centrum pro studenty? Pokud ano, tak bych se tam napřed informovala i o věcech, které lze vyřídit na sociálce, je to důvěryhodnější. Já mám dojem, že to výživné se počítá prostě jako % z příjmů a konec tečka, akorát není možné nechat si přiklepnout výživné a zároveň se domáhat toho, aby tě u sebe nechali bydlet zadarmo.

Jestli jít na dálkové studium - teď počítám s tím, že je to možné; pokud daný obor nelze studovat dálkově, tak je zbytečné o tom uvažovat - nebo ne, tam bych se rozhodovala hlavně podle množství povinné docházky (v denním studiu) a flexibilnosti dálkového studia (čtyři víkendy v měsíci? dva víkendy? pá+so+ne? jen dva dny?).
Jakožto student denního studia rozhodně nemůžeš na ÚP, ale i kdybys mohla, tak to s těmi dávkami není nijak slavné, navíc když budeš bydlet s někým dalším, tak se tím všechno (příspěvek na bydlení, dávky v hmotné nouzi) jenom komplikuje.
Možná by šlo udělat si trvalé bydliště někde, kde ho nemá nikdo jiný (možná byt té kamarádky, nebo by ti to někdo dovolil na chatě), pak by se hodnotily pouze tvoje příjmy z brigád a měla bys nárok na sociální stipendium.

Jinak ta povinnost podporovat děti / rodiče není výslovně stanovená na studenty, ale většinou se to přiznává studentům do 26 let (doktorandům ještě déle) nebo ženy s dětmi a podobně, jinak se to bere jako odporující dobrým mravům.

Takže když přijde 20 letá holka zbouchnutá domu od nějakýho blbečka, co z něj korunu nevymlátí, maj starý povinnost ji živit, jinak to odporuje dobrým mravům? A já naivka celý mládí myslela, že když rodiče řikali - s dítětem Tě tady nechceme, buď půjdeš na potrat nebo za tím, kdo Ti to udělal, je to jejich svatý právo a oni mě sprostě podvedli. Kdybych na to vlítla už v 18, do jeho 8 let nemusim hýbnout prstem, protože kdyby mě neživili, odporuje to dobrejm mravům. Já blbka.... K tomu jsem klidně mohla něco studovat a sosat. A já se hnala do práce, chjo...

Reaguji na Ellenuschka:

Ano, vyživovací povinnosti v rodině mají (respektive měly by mít... realita je často jiná) před sosáním peněz ze státního rozpočtu. Zejména když je to výživné od rodičů k dětem. Ti si to dítě pořídili dobrovolně, dobrovolně si ho nějakým způsobem (ne)vychovali, tak není důvod, aby zbouchnutá dvacítka sosala cizí daně. Pokud nechcete platit na děti, nemějte děti.
Ale upozornila bych na to, že ta vyživovací povinnost je OBOUSTRANNÁ, tudíž že děti mají povinnost postarat se o svoje rodiče, pokud je to potřeba. Tady také často vidíme, že k tomu nedochází.

Ono je to řečeno velmi obecně:
"(1) Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud děti nejsou samy schopny se živit."
Ono se to obecně vykládá podle statutu studenta do 26 let, ale není to pravda, teoreticky můžou být rodiče povinni vyživovat i ne-studenta, nebo studenta staršího 26 let, a naopak nejsou povinni vyživovat takového toho "studenta" který se každý rok přihlásí někam kde berou bez přijímaček a na konci roku se nechá vyhodit.
Já nejsem profík, ale selským rozumem si říkám, že "je doma s malým dítětem" se vejde do "nejsou samy schopny se živit".

no jo, jenže kdo to pozná, jestli bude mít šikovný dítě, který už v 18 bude chodit do práce a vydělávat si na sebe nebo jestli bude mít povaleče, který bude argumentovat vyživovací povinností.
Tak já nevim proč, ale celý život jsem to vnímala tak, že to že mi rodiče poskytli možnost bydlet u nich, studovat a klást si za podmínku, že mě doma nechtějí s dítětem nebo na drogách jako jejich dobrou vůli a svatý právo si určovat, jak to bude. Prostě jsem věřila tomu, že když udělám průšvih, tak ten kufr za dveře dostanu a nazdar. A teď najednou mi to přijde, že jsem si v klídku mohla chlasat, fetovat, přijít domu zbouchnutá a oni by měli povinnost to za mě žehlit a řešit? A já místo toho chodila po brigádách a užívala antikoncepci...
Tohle je samozřejmě psaný s nadsázkou, ale kdo to teda ošetří z tý druhý stránky? Jako že starý maj povinnost fracka živit, dobře, ale kdy maj starý právo bouchnout do stolu a táhni? Já jsem se těšila na 18, až si budu moct dělat, co budu chtít (samozřejmě to vypadá jinak v představách a následně ve skutečnosti), ale brala jsem to tak, že samozřejmě za to nesu zodpovědnost. Přijde mi, že dnes se to ubírá spíš směrem - já ani nic dělat nechci, tak je to jedno, ať se starý staraj co nejdýl to pujde a nazdar...
Je to samozřejmě OT, není to případ zakladatelky, ale jak to teda zákon nebo kdo ošetřuje?

Reaguji na Ellenuschka:
Ošetřuje to zákon o rodině,kde se píše,že dítě by mělo mít stejnou životní úroveň jako jeho rodič takže pokud budou rodiče žít z ruky do úst a dítě by vyžadovalo pár tisíc měsíčně na samostatný podnájem,tak má smůlu.Může zůstat doma a jíst ten chleba se solí a o víkendu se sádlem jako hody a nebo ať jde do práce když je plnoleté.
Jasně,že pokud rodiče mají a mohou podporovat,tak zdárné a slušné dítě podporují.Ovšem automaticky ani toto nelze vyžadovat u dospělých dětí.

Já jsem o tom věděla (že je to možné), ale stejně jsem to neudělala... proč? Protože jsem nějak vychovaná. A naopak. Pokud je to dítě špatně vychované, tak třeba neví že si může zažádat o nějaké výživné... ale jistě zjistí (protože jsou na to reklamy) že kreditní karty se dnes vystavují proti potvrzení o studiu, protože banky kalkulují s tím, že "většina rodičů to vyžehlí".
Jinak pochybuji o tom, že "rodiče jsou povinni se o mě starat" by nějakou slečnu vedlo k tomu, aby otěhotněla / nešla na potrat... stačí se podívat na některé maminkovské debaty a zjistíme, že velmi mnoho žen očekávalo, že o ně bude postaráno - ze strany státu.

"Jako že starý maj povinnost fracka živit, dobře, ale kdy maj starý právo bouchnout do stolu a táhni?"
To bude ten moment, kdy bude chtít potomek soudně přiklepnout výživné, a bude to uznáno jako neoprávněné.

"ale brala jsem to tak, že samozřejmě za to nesu zodpovědnost"
Což je do značné míry pravda, ale stále žijeme v sociálním státě - ačkoli to tak mnoha lidem, když to porovnají s minulostí, nepřijde - takže i když uděláš nějaký průšvih, tak máš pořád nárok na poměrně dost věcí. A mě přijde logické, že by měla platit napřed rodina, a stát by přišel na řadu, až když by tahle možnost selhala. Realita je samozřejmě jinde, jak už jsem psala výše, často stačí manipulovat s trvalým bydlištěm.

pokud mají 2 zdravé ruce - jsou vždy schopni se živit!

vždy rozhoduje soud - a pokud rodiče opravdu dítě nevyhodili, může bydlet u nich (tedy má poskytnuté bydlení) a může se i doma najíst - v reálu mu žádný soud výživné neschválí.
To jen ten z rozvedených rodičů, u kterého dítě nežije, musí platit.

Ale fakt to není tak, že když se dítě rozhodne odstěhovat, že mu rodiče musí přispívat. Realita taková není.

může dát k soudu s platbou o výživné jeho rodiče...

Jak už jsem psala výše, tam už obvykle vstupují do hry sociální stipendia. Ale tady strašně záleží na konkrétní škole.

Zatím tady nebylo řečeno, jestli je problém v neochotě nebo neschopnosti, takže jsem uvažovala obě možnosti. Já jsem totiž zažila třeba případ, kdy jedno dítě bylo drogově závislé, a rodiče mu dávali peníze na drogy "aby neudělalo průšvih", a na druhé dítě tímto jaksi "nezbylo". Nebo otce, který měl v péči dceru z prvního manželství, ale pak se znovu oženil, nová žena si přivedla svoje dvě děti (no prostě úplně jako v pohádce) a chtěli ať dcera vypadne, že chtějí doma více místa.
Samozřejmě že jsou i případy kdy "to prostě nejde", to nepopírám, stejně jako jsou jistě i potomci, kteří rodičovskou péči zneužívají.

Podle téhle logiky by se vůbec nevyplácely dávky v hmotné nouzi, příspěvek na bydlení a tak podobně. A bylo by možné, aby se student denního studia registroval na ÚP, protože by to nebyla soustavná příprava na budoucí povolání. A tak dále. A je to citace zákona, nikoli můj výmysl. Jestli nesouhlasíš s českými zákony, to jako budiž, já taky se spoustou věcí nesouhlasím, ale to už je na akademickou debatu.

Nevím, nejsem profík. Vím jen o dvou případech, jednou to byl student pražské VŠ, rodiče bydleli na Vysočině, tam je to jasné. Ve druhém případě (viz výše) tam byly ještě nějaké ty paragrafy o problémovém soužití, a navíc se tam jednalo o docela vysoké příjmy.

Reaguji na Tiakia:
děkuji, přesně tak jsem to totiž chápala já a i doteď a najednou mám pocit z různých diskuzí, jak kdyby tomu tak vůbec nebylo, ba naopak? Že prostě ty rodiče MUSÍ to dítě živit pomalu do 40...

Tak to je hustý... No každopádně za mýho mládí tohle nebylo. Naši by to za mě rozhodně nežehlili, tím jsem si stopro jistá. Měla bych vojnu jak řemen, chodila bych na brigády nebo nevim. Kdysi jsem udělala opravdu průšvih, u kterého hrozilo, že mě bude stát dost peněz. Já přemýšlela, že prodám auto, i se mi mihlo v hlavě, že se v nejhorším s někym vychrápu za prachy, ale ani koutkem mysli by mě nenapadlo říct rodičům, který mi mnohokrát řekli, že takovýhle věci po mně řešit nebudou. Bylo mi v tý době 18, šlo o autonehodu.

mě. Já chtěla dítě, ale jaksi jsem nemohla sehnat pořádného chlapa. Dítě jsem chtěla fakt od mladinkýho věku, kdybych věděla, že mi naši pomůžou, šla bych do toho. Ale myslela jsem, že by mi nepomohli vůbec. Od státu sosat, to mě ani nenapadlo. Byla jsem vychovaná tak, že o dítě (jako finančně) se stará otec dítěte a dokud ho nenajdu, ať na to ani nemyslim.

No vidíš, v tom to je - ve výchově. Vsadím se, že kdyby za tebou někdo přišel a řekl ti, že by se nějaké prachy daly vyrazit z tvých rodičů, tak mu řekneš "ty jsi trapnej, kam na ty nápady chodíš?", nikoli "jé, a mohl bys mě teda oplodnit?"

Jinak za mě rodiče platili všechno možné "když to bylo potřeba", ale já jsem jim ty peníze zase vrátila. Akorát že jsem nešla na brigádu ve zkouškovém, ale až o prázdninách. Z dlouhodobého hlediska výhodné pro všechny.

no jistě!
Sociální dávky by měli být pouze pro postižené, vážně nemocné, přestrárlé a sirotky.

Vše ostatní by se mělo zrušit, vyplácet za nic peníze člověku zdravému, v produktivním věku....no Evropa na ten přebujelý sociální systém už pomalu dojíždí