Střídání zaměstnání

méně než
10 příspěvků

Ahoj všem,
jsem velmi pracovně nešťastná. Jsem v pracovním procesu tři roky a za tu dobu jsem vystřídala již čtyři zaměstnání, nyní mám páté. Je to fakt asi ostuda, ale prostě nikde jsem se necítila tak, abych tam chtěla zůstat delší dobu. Ze dvou prvních zaměstnání jsem odešla víceméně skrz vedení a platové podmínky, ze třetího skrz to, že jsem se prostě úplně sekla v oboru a ze čtvrtého jsem odešla skrz svou kolegyni a horší pracovní podmínky. Nemyslím si, že bych to někde vzdávala předčasně či zbytečně, ale teď mám dilema, protože mám za sebou první měsíc v novém zaměstnání a mé pocity jsou: uteč! Jde o to, že jsem se vrhla do školství a je to snad první zaměstnání, kde mě přijde ok vedení i celkové pracovní podmínky, ale taky je to poprvé, kdy mám pocit, že nezvládnu samotnou práci. Mám vysokoškolské pedagogické vzdělání a nastoupila jsem do školy jako asitentka pedagoga a vychovatelka v ŠD. Upřímně: není to pro mě zrovna práce snů, to jsem věděla už před tím, ale narazila jsem za prvé v tom, že mi vůbec nesedne dítě, u kterého mám asistovat, za druhé, mám pocit, že obecně nemám natolik pevné nervy, abych to s dětmi ve škole dlouhodobě zvládala: nejsem dostatečná autorita a svéráz. Moje sebevědomí je momentálně na nule, takže to, že bych z práce opět odešla bych brala jako svou osobní prohru, ale zase na druhou stranu se nechci trápit a dělat něco, co mě nebaví. Cítím se docela zoufale a nechápu, že já, která všeobecně nemám ráda velké změny a bojím se jich, tak jich musím pořád tolik postupovat. Na moji obranu: ve všech zaměstnáních, kde jsem byla, vždy odcházelo více lidí: takže "něco špatně" vždy bylo, myslím, že na to mám prostě smůlu, ale těžko se to vysvětluje okolí. Někdo si ze mě dělá už srandu, partnera to docela štve. Jsem vážně docela pracovitý člověk a myslím si, že se mnou víceméně všude byli spokojení. jen to prostě z dlouhodobějšího hlediska nešlo. Teď je to jinak, vím, že tam nic v samotné škole špatně není, ale prostě se do toho prostředí nehodím, takže mám nutkání s tím seknout už takto brzy. Co byste dělali vy? Prosím o rady, jak se mám zachovat, případně jak odchod oznámit, docela se toho bojím. Jak vy jste našli práci, která vás baví a děláte ji rádi? Vím, že na to není univerzální pravidlo, ale cítím se zkrátka zoufale...

Rebarbora

Pokud jsou v pohodě kolegové, pracovní podmínky a je to i práce v Tvém oboru, možná bys tomu měla dát šanci. Já si u své práce po měsíci zdáááleka nebyla jistá, no někdy ani v průběhu a teď jsem moc spokojená. Možná bys to neměla lámat přes koleno, neplánovat a nechat to na osudu. Už proto, že by do životopisu bylo opravdu dobré abys někde rok dva vydržela. (já bych někoho, kdo práci často střídá, nevzala) Byla před tebe postavena výzva, tak neutíkej a ukaž, že jsi dostatečná autorita a máš sebevědomí to všechno ukočírovat a zároveň nezapomeň laskavost a pochopení, když pracuješ s dětmi. Určitě to zvládneš, jinak bys tam nebyla! Víš jak sladce bude chutnat až si sama uvědomíš, žes to zvládla? Ono to nějak dopadne, ty se někam vyvineš, třeba se najde pozice v rámci školy nebo někde jinde, která bude to pravé, ale možná k tomu musíš dozrát a nabrat to sebevědomí a životní jistotu. Udělej maximum s tím co máš, je to jen cesta, nauč se, co ti ted život připravil a pak zase půjdeš dál, neboj.

Candy86

Také si myslím, že po měsíci je brzy to vzdávat. Ze začátku, než si to vždy sedlo, jsem nebyla moc spokojená v žádném zaměstnání. Taky se zamysli, jestli nemáš od zaměstnání příliš vysoká očekávání. "Práce snů", kdo ji vlastně má? Myslím, že málokdo chodí do práce pro zábavu, ale vydělávat se zkrátka musí. Třeba aby byly peníze na plnění nějakých těch snů.

159548

ach tí ľudia, co nic nevydrzia a hned to vzdaju

ja som bola v praci spokojna po 3 meciacoch, zo zaciatku bola hrozna praca a aj kolegovia, potom sa to uplne obratilo, proste clovek sa musi zabehnut

Hubák

Zkus vydržet. Bohužel v každé práci je něco.

PíBí

Proč ti dítě nesedne?

méně než
10 příspěvků

Rubbertoast

Děkuju všem za názory .
No, ona je práce s dětmi natolik specifická, že je těžké si říct, že třeba za rok to bude lepší, protože s dětma to musí bavit a chce to zapálenost, aby to převážilo všechen ten stres a chaos. Jinak vzhledem k tomu, že to není moje první práce, tak vím, že to chvíli trvá, než se člověk zajede atd., všude jsem si zvykla a zvládla jsem to, tady mi prostě vadí práce s tím velkým dětským kolektivem. Ne, že bych dělala s dětmi poprvé, ale měla jsem menší skupinky a bylo to prostě jiné. Dítě mi nesedí, protože je to děvče s ADHD, poruchama chování a je hodně impulsivní, negativní, nespolupracuje a bohužel s úrovní některých kognitivních schopností je na tom hodně špatně. Proto by se k ní hodil člověk, který je extrémně zapálený a motivovaný. Předchozího pedagoga prý odrovnala.