Strach ze zmenšení prsou

Nicol
fotky v profilu jsem měla, ale už jsem je vymazala, ale pokud budeš chtít můžu ti je poslat. Nedivím se ža se bojíš, taky jsem se bála a na sále jsem byla strachy úplně bez sebe a hlavně jsem se bála abych se probudila a neměla nějaké pooperační komplikace, ale všechno dopadlo na jedničku až na menší problémy s hojením.

Ano já vím, ze zpráv to tak vyplynulo. Ale i tak - pokud měla nějakou vadu srdce, a nezjistilo to předoperační vyšetření, tak kdo z nás si může bejt jistý, že nic takového nemá? Ale to je taková stejná myšlenka, jak už tady uváděl někdo, že člověk nepřemýšlí nad tím, když nasedá ráno do auta, jestli se mu něco stane nebo dojede v pořádku....

tirafa
Já jsem prodělala narkózu již dvakrát, a nijak jsem to neprožívala. A to jsem byla "malá" holka - 12 a 14 let.
Ale tahle operace je pro mě velkej krok a zásadní rozhodnutí.
Jen prostě teď řeším tu antikoncepci ... Radši jí vysadím tři týdny před opkou, i když mi o tom na klinice nic neřekli. Ach jo, už aby to bylo za mnou ...

Evelyn
Pošlu do soukromé zprávy svůj e-mail a budu se těšit na fotky ..
Jsou to smíšené pocity, napřed nadšení, že se konečně dočkám a budu spokojená sama se sebou, i když tělo rozhodně nemám dokonalé, ale vím, že vše umím spravit pravidelným cvičením, ale ty prsa bohužel neovlivním a nejsem ten typ, co by se s nima rád vytahoval atd. A pak strach z konečného výsledku, aby se to vůbec povedlo, aby mi po opce prsa nepřipadala stále velká a teď jsem se moc šťourala v těch článcích o embolii atd., ale už přestanu. Může vzniknout při každé operaci, a já už prodělala dvě a nic jsem neřešila, tak proč teď?

Nicol
Je fakt, že v den operace, jsem si říkala, proč pokouším štěstí. Někdo trpí např. úrazem či nehodou a já jdu dobrovolně pod hodinovou narkozu. Kdyby za mnou přišel manžel a řekl by:" Pojď domů, vykašli se na to" asi bych utíkala, co by mi nohy stačily. Ale nepřišel a držel mi doma palečky. A samozřejmě se těšil na nové kozenky. No a jsem tady, vyplatilo se být aspoň chvíli hrdinkou a prsa mám překrásný. Neboj se, všechno dobře dopadne a ty budeš určitě spokojená.

No záleží co od operace očekáváš. Nikdy není jistota že bude všechno podle tvých představ. Já jsem neměla co ztratit, u mě by byl přínosem skoro každý slušný výsledek a kdybych neměla prsa tak obrovská a neměla tak veliké zdravotní problémy tak bych do toho nikdy nešla, prostě by mi to za to riziko nestálo, nemusím být dokonalá...

Však já také ne, ale chtěla bych se dočkat věty "jéé ty máš nějaký malý prsa". A také to tak cejtit.

Nicol
No vidíš, já mám zkaždého pryč 1,5kg a nikdo mi to neřekl....Nevím jestli si lidi všimli a bylo jim hloupé to komentovat, ale nikdo se slůvkem nezmínil. No trochu to mrzí, ale já jsem to dělala především kvůli sobě a ne kvůli lidem.

Evelyn
No, ale ty to snad na sobě cítíš, ne? A to je důležité. Proto to krom rodiny a lidí z práce (ve které za tři týdny končím) nikdo neví. Kdyby ten efekt nebyl takový, aby mi to nepřišlo ještě víc líto, pokud by mě na to někdo upozornil jakože třeba "Ty si byla na zmenšení? Mě to nepřijde, že bys je měla menší." ...

Holky, já mám 5 měsíců po zmenšení, jsem spokojená, ale komplikace jsem měla velké, prsa se mně hojila 3 měsíce, odumírala mně kůže, tak ji odstřihovali a pozůstatkem jsou hodně - na nekterých místech až 3 cm široké jizvy....Hrozila mně reoperace, na kterou naštěstí nedošlo, jelikož jsem měla velké problémy na 1 operaci....Po operaci jsem měla komplikace se srdcem a bylo štěstí, že jsem byla v nemocnici, kde bala JIPka, protože mě zachránila 4 dny jsem na ní ležela a byla napojena na přístrojích...no, mále bylo po mně, ale kdybych se měla rozhodovat, šla bych do toho znovu, protože úleva je obrovská...takže se nebojte a jděte do toho...stojí to za to!!

lama
tak to mi je moc líto,ale teď už je po a naštěstí jsi zdravá a prsa máš pěkná a jizvy se časem také zhojí.

vanilinka
Jsem zdravá, je to teť fajn, mám 81 cm jizev a ty co jsou 3 cm široké, ty už nevymizí, ale co...hlavně že je to už v pohodě a cítím se dobře...všem zmenšení doporučuju!!

Jasně že to cítím, cítím se úžasně, zbavila jsem se obrovské zátěže. Já jsem to kromě úplně nejbližší rodiny nikomu neřekla, dělala jsem to pro sebe a né pro lidi okolo, takže je mi celkem jedno co na to řeknou a co si myslí i když jsem pravda čekala že se třeba někdo zmíní co je na mě jinak....

Nicol
neboj se té operace,důležité je jít na nějakou kliniku,kde je i jipka,kdyby náhodou nastaly komplikace,jak píše lama,když jdeš totiž na nějakou soukromou kliniku,která obsahuje jen malý operační sál,kde udělají zákrok a hned na druhý den tě frnknou domů,bez náležité pooperační péče,tak to je špatné,dnes se takové praktiky vyskytují a já žasnu nad naivitou pacientek,které hrdě řeknou ,že jdou na SOUKROMOU kliniku a nedochází jim spousta věcí,ale to není tvůj případ,ty jdeš jistě do větší nemocnice,kde budeš mít jistě i kvalitní pooperační péči,např. po zmenšení prsou zůstavají po operaci v prsou dreny,z kterých odtéká krev a sestřičky ti to musí častěji vyměnovat a to se provádí tak dlouho,až ti z toho nic neteče,tělo se tak pak lépe díky drenům hojí a nelze to uspěchat,musíš si to odležet ,tak dlouho ,jak si o to tělo říká,v žádném případě se neboj bolesti,vše je nebolestivé,bála jsem se např. vytahování drénů,že to bude příšerná bolest a byla jsem mile překvapená ,vůbec jsem necítila bolest,jen to byl takový nepříjemný sekundový pocit,šup a bylo to,neboj se ničeho,opravdu vše jsem zvládla v pohodě a strachy jsem taky zmírala,ten stach byl ze všeho nejhorší,skutečnost byla mnohem mírnější,než jsem si to malovala,viděla jsem výsledky od lamy,taky mě to zaskočilo,ale nakonec jsem to zhotnotila,že ta kočka to taky zvládla,ve finále má třeba širší jizvu,ale giganty má pryč a jistě se jí žije lépe

Vidíte kočky vy si stěžujete na velká prsa a chcete menší a já zase ty svoje mini bych chtěla větší,ale strach mám úplně stejnej.