Stezka odvahy

Ne, že bych byla odborník na všechna témata, ale v tomhle náhodou zkušenosti mám . Pravidelně pořádám na čarodějnice stezku odvahy pro své mladší sourozence. Takže vzhledem ke svým zkušenostem ti mohu poradit především to, abys vybrala místo, kde nebude hrozit nebezpečí. Nechť je ti poučením, co se stalo mně:
1) Moje první stezka odvahy byla skutečně hororová. Vybrala jsem kraj obce, kde naši bydlí, nachází se tam takové vřesoviště a nejbližší pouliční lampa byla tak 100 metrů. Takže tma tmoucí. Vysoká tráva, keře... stezka byla spíš takový okruh, kdy jsem ještě za šera umístila zavařovací sklenice se svíčkami přesně na místa tak, abys druhou svíčku viděla až když přijdeš k první atd. Říkala jsem si ještě, že pokud děti vyděsí nějakého zajíce nebo koroptev, bude to mít o to lepší efekt. No takže vše připraveno a za tmy (a bohužel začalo pršet) jsem dětičky odvedla k té poslední lampě, aby na mě počkaly, já zatím s mega baterkou odešla zapálit ty svíčky, než jim dám znamení, že mají vyrazit. Nepočítala jsem s tím, že za roštím na konci trasy potkám divoké prase. Jak jsem se podělala asi nemusím popisovat, přeskákala jsem všechny keře a v deliriu hrůzy doběhla k dětem, které z toho měly záchvaty smíchu. Prvních pár metrů mého úprku jsem totiž slyšela, jak za mnou to prase běží (a to mi pochopitelně málokdo věří). Když jsem se uklidnila, následovala náhradní stezka v obydlené části vesnice, opět stejný princip se zavařovacími sklenicemi a část trasy (asi pouhé 2 metry) vedla kolem malého, ale hlubokého a bahnitého potůčku. Navíc to bylo zrovna dost osvětlené místo. Když jsem tak seděla v půli trasy schovaná za keřem vydávajíc strašidelné zvuky jako "hú hú hú", tak slyším ohromné žblunknutí a to jsem se podělala podruhé. Potom jsem se jala vytahovat jednoho ze sourozenců z potoka.
2) rok na to jsem vybrala skutečně perfektní stezku. Sice ve vesnici, ale u lesíka, žádné světlo. Potkala jsem tam místní omladinu, která popíjela - a požádala je, aby mé sourozence trochu postrašili, až půjdou kolem. Bohužel jsem se jim zmínila o tom, jak jsem před rokem potkala prase. Když jsem zapálila poslední svíčku a schovala se do lesíka, omladina se potají rozptýlila v lese a začala na mě velice věrohodně chrochtat. Sice jsem si říkala, že podruhé už je to asi blbost, ale přesto jsem se radši z lesa vyhrabala a čekala jsem na vhodnějším místě. Díky tomu se moji sourozenci na konci stezky ztratili a já jsem je naháněla po půli vesnice.

K těm tipům: musí být dány nějaké styčné (osvětlené) body. Dobré je u každého takového bodu mít napsaný jasný vzkaz, na kterém bude úkol. Např: po cestě k další svíčce se nesmíš ani jednou otočit. Další: po cestě k další svíčce si musíš zacpat uši. Anebo při cestě k další svíčce si zakryj jedno oko. A tak dále. Děti budou tušit, že je někdo pozoruje, takže to musí dodržet - a samotná představivost a hrůza z toho, co asi číhá za zády, když se nesmí otočit, naprosto stačí. Samozřejmostí jsou různá "strašidla". Nejlepší jsou ta němá, která nebafají, ale prostě jen tak stojí ve stínu a nehnou se. Taky jsem byla dítě a stezky odvahy jsem fakt zbožňovala. Přeju ať se vydaří a napiš sem potom, ať se taky inspiruju na další čarodějnice

Reaguji na RomanKaS: Pobavila jsi!

Ale taky znám dělání stezek odvahy jako vedoucí na táboře a můžu říct, že čekat pár hodin někde sama v lese až projde dítě a ještě ho vylekat, brrr....já se bála určitě mnohem víc

Pochopila jsem správně, že to budete mít uvnitř? Nebo

je to i s nějakým pozemkem venku? Uvnitř si to totiž nedovedu moc představit. Nebo já bych se tedy jako dítě v uzavřeném prostoru nebála, takže navodit strašidelnou atmosféru budě těžší

Na stezce odvahy jsem byla jednou a naposled nejhorší bylo když si teta lehla na zem a hýbala nohou, ve tmě to vypadalo opravdu jak zombík
Akorát nevím jestli vylekáš dětí ze 6-9 třídy teda to tam bude muset být nějaká samara nebo tak něco

Tak my jsme jednou vyrobili z hadrů oběšence a spouštěli ho přímo před dětmi ze stromu, když pod ním procházely. Jinak je třeba fajn schovat se někde do trávy nebo za keř a stříkat na děti vodu z vodní pistolky, je to pro ně celkem dobrý šok. Jednou jsme měli asi kilometrovou stezku - šlo se přes pole a konečná byla na hřbitově, kde byly postavené máry a na nich ležel umrlec se vší parádou, oblečený v obleku, v ruce růženec. Pod márama byla listina, kde se děti podepisovaly, že prošly celou stezku a došly až na konec. No a když se dítko podepsalo a pomalu vstávalo, milý umrlec zasténal. Taky výborné. Nebo je taky fajn dát na hřbitov hrobníka - stačí, když tam bude někdo pomalu v tichosti jezdit mezi hroby s táčkama a sem tam o ně škrkne lopatou, nepříjemný je už jen ten pocit, že tam ten hrobník je.

Jinak nevím, jestli budou děti chodit samy nebo po skupinkách, doporučuju tak od čtvrté třídy chodit samy, aspoň kluci, protože ve skupinkách si budou připadat jako velcí hrdinové a ve finále konstatují, že to byl trapas, hlavně ti starší. Sami se budou víc bát a nebudou si připadat jako takoví kingové.
Nebo je ještě fajn, když se dva lidi schovají po stranách cesty a jeden na levé straně škrká něčím železným o lopatu. Dítě kouká na stranu, kde to šramotí, a z pravé strany na něho vyskočí ten druhý schovaný člověk, který může mít na sobě kostým kostlivce nebo nějakého jiného strašidla. Jinak teda dělat stezku odvahy pro deváťáky je hrozný úkol, protože se už jen tak něčeho neleknou a všechno jim přijde "trapnééé", tak se tím nenech odradit a pořádně je vylekej!

Jezdila jsem na tábory asi šest let, takže jsem si užila. Většinou byly stezky odvahy klasicky po svíčkách, občas někdo bafnul...ale co se týká reakcí, tak jsem flegmatik a člověk to tak nějak tuší dopředu, takže mě nedostali xD Ale jednu si pamatuji dobře, to jsem se opravdu trochu bála. Takže celý oddíl asi o 12 lidech vyrazil z bodu A po lesní cestě do bodu B. Po cestě v určitých intervalech jsme vždycky jednoho nechali a na tom místě dotyčný musel čekat. Takto se dojde až do bodu B s jediným člověkem a ten dostane nějakou věc...my jsme měli plynovou lampu a šutr. Ten dotyčný jde vlastně zase zpátky a musí to předat tomu, kterého jsme nechali na trase předposledního. Když mu to předá, zaujme jeho místo a čeká. Takto plynová lampa a šutr kolují až zpátky do bodu A. Pak se akorát seberou fidlátka a jde se domů. Ono to zní úplně obyčejně...ale když jsi sama v lese a kolem tebe nikdo...jen kdesi v dálce víš, že někdo čeká...a slyšíš jak kolem tebe hlučí les...já se docela bála. Navíc jsem musela být u posedu a ten v té tmě byl docela děsivý xD

Jak už tady zaznělo, pro takhle staré děti je nějaké bafání fakt zbytečné... Budou z toho mít akorát srandu
Lepší je něco ve smyslu "překročení svých hranic"...
Já dělám stezky odvahy už taky několik let a není to vůbec jednoduché - musíš si uvědomit věk děcek, co je "dostane", ale pozor na psychicky labilnější osoby... Párkrát se stalo, že dítě mělo naprostý šok z něčeho, co ostatním přišlo vtipné. Navíc udělat stezku tak, aby byla funkční, ale zároveň bezpečná je taky docela složité

se samarou počítáme ano bude to vevnitř ve škole.. je to 3patrová budova...mám k dispozici vše, kromě svíček, aby se něco nepodpálilo ale už máme vymyšlené různé věci třeba lebku u stolku, kde se musi podepsat a tak jinak děkuji za rady