Stěhování z rodinného domu na byt

Záleží co je to za byt a jak je postavený. Já bydlím v cihlovém bytě, asi je nějak dobře zaizolovaný nebo co ale nikdy jsem neslyšela od sousedů ani ťuk...vysavač, pračku, chození, televizi...nikdy...občas nade mnou zavržou dveře ale to je tak jednou za týden. A to má souseda se kterou sdílím zeď uštěkaného psa, toho slyším jenom když máme obě otevřené okno.

Na bytě nevím,ale v bytě se mi žije celkem fajn nejsem hlučný člověk a nedupala jsem nebo nedělala diskotéku ani když jsem bydlela u rodičů ve vile.Už jsem k tichému našlapování a celkově ohleduplnému chování vychovala i sousedy.

Co se týká prostoru,tak je otázka jak velký-malý je to byt.V domku jsi určitě měla vlastní pokoj a pokud ho budeš mít i v bytě,tak se ten prostor zas tak moc nezmění.

Já bydlím celý život v paneláku, nejdřív u rodičů a teď s přítelem. Sousedy slyšíme jen, když hodně nahlas mluví (slyšíme, že mluví, ne, co říkají), když tahají židle po zemi (což je specialitka sousedů nad námi u přítele). Když hodně dupou, tak je to slyšet samozřejmě taky. Ale tyhle věci normální lidé nedělají pořád, takže to nevadí. Jo, taky je slyšet, když si někdo pustí nahlas hudbu, ale to dělám i já. Prostě si přes den člověk nahlas hudbu pouštět může a pokud mi to neřve od rána do večera (stejně tak i sousedovi), tak v tom nevidím problém.

Největší potíž je se psy. Párkrát se nám stalo, že pes sám doma štěkla, vyl a kňučel od rána do večera. A když jsme na to upozornili majitele, tak nás seřvali a byl s nimi problém.

Já to čekala, kdo to nevydrží. Taky se u toho kroutím...

Jinak k tématu, jde o zvyk. Bydlela jsem v domě, teď v bytě a problém s tím nemám, záleží jaké chytíš sousedy atd.

Reaguji na Romisska: Vyrostla jsem ve velkým baráku, přestěhovala se do bytu s dalšíma 5 lidma, pokoj jsem měla stěnou k výtahu, takže jsem občas slyšela výtah, každé ráno jsem přes dveře z chodby slyšela uječené dětičky, jinak nic... Teď bydlím s přítelem, taky v bytě, ze stran nic neslyším, jen občas mám strach, aby mě někdo neslyšel, když si zpívám při úklidu, nebo když hrajeme šipky. Sama slyším věci z chodby jen když jsem přímo za dveřma, pouze sousedé nad námi mají extra vlastnost mlátit věcma - neustále jim něco padá, něco se šoupe, paní si ráda chodí v podpatcích a ty klapou - ale dá se to vydržet.

Já bydlela také celý život na zrekonstruovaném statku, pak 3 roky na koleji (2 spolubydlící) a teď jsme pár měsíců s břítelem v cihlovém 2+kk.
Je to rozhodně velká změna a "bohužel" rodina s nejhlučnějšími dětmi bydlí zrovna nad námi, ale jinak je to o.k. Naštěstí jezdím na víkendy často domů, takže se vždy úplně odreaguju
Ale jsem spokojená i když si nedokážu představit, že bych v bytě bydlela jednou s vlastní rodinou, ale to už je jiné téma

Celý život bydlím v domě, ale museli jsme se dočasně přestěhovat do bytu a jako jediné pozitivum shledávám, že všechno bylo blízko. Nevadilo by mi bydlet nějaký čas v bytě, ale rodinu chci určitě založit až v rodinném domku

Jak už bylo několikrát zmíněno, záleží na mnoho faktorech. Bydlím celý život v paneláku. Teď máme momentálně 4+1, kde dva pokoje jsou předělané v jeden. Prostoru tu máme hafo. Jsme tu tři a někdy máme problém na sebe i narazit. Kamarádka ale žije v 2+1 a tam už je ten prostor stísněnější.
Co se týká hluku. Opět záleží v jakém paneláku, činžáku,... budete žít a jaké sousedy budete mít. Jestli vychytáte uřvané, dupavé malé děti, bude trochu větší hluk. Jestli ale narazíte na tišší sousedy, je po problému. Já mám nad sebou a vedle sebe psy a štěkot slyším minimálně, občas nad námi sousedka trochu zadupe a zakřičí, ale není to nic, co by se nedalo vydržet. Časem si na všechno zvykneš.