Společné bydlení

Ahoj, já jsem mileráda šla za přítelem do města (z vesnice). Odstěhovala jsem se 45km daleko od rodiny a není to žádná pohroma. Na víkendy za nimi jezdím.
Pro mě to byla jasná volba, protože se mi tak líp dojíždělo do školy (autobusy a vlaky jezdí co půl hodinu narozdíl od vesnice, kde se objeví každé dvě hodiny-někdy ani to ne) a i pro hledání nové práce je město daleko lepší než vesnice. A s těmi obchody máš také pravdu. Možnost si zajet pro to, co zrovna potřebuju je super.
V zimě pozoruji úplně jinou starost o město. U nás když nasněžilo, tak se začalo prohrnovat kolem 10 dopoledne, ve městě projíždí shrnovač sněhu i několikrát během noci. Jde o to, že jsem kolikrát na vlak musela pěšky zabořená v 30cm sněhu a ve městě se mi tohle nikdy nestalo.
+ Možnosti zábavy jsou daleko lepší.
Na druhou stranu je pro mě velký mínus, že mi doma zůstali všichni přátelé (ale vídám je aspoň o víkendu), takže ve městě znám jen kamarády/ky přes mého přítele. A taky je na vesnici nádherný klid, sousedi nedělají rachot a je tam mnohem víc soukromí - v rodinném domku.
Suma sumárum je město pro mě ze spousty důvodů daleko lepší než vesnice, takže mě přítel přemlouvat nemusel .

My jsme se přestěhovali oba dva na jiné místo (Praha)

my se taky přestěhovali oba dva-Praha

Ustoupila jsem já...Prakticky jsme to ani moc neřešili. Chtěli jsme prostě bydlet spolu. Já jsem z menšího městečka - byl tam vcelku klid a super spojení do velkých měst - třeba do Brna jezdil vlak každých 30minut, do vedlejšího města autobus každou chvilku a zastávku jsem měla kousek. Jenže byt, který bychom mohli obývat byl 2+kk, z toho ty dvě místnosti byly fakt malinkatý "krcálky" - mě osobně by toto až tak nevadilo, ale asi bychom tam neměli moc soukromí, protože by tam občas přespávala moje mamka...Zato můj přítel měl možnost jít bydlet do jednoho z bytů v dvougeneračním domku u babičky. Prostorný byt 3+1, zahrada, garáž...to se nám prostě jevilo jako lepší varianta - ikdyž to je dům na vesnici, takže se zde člověk bez auta neobejde. Jak říká můj taťka: odstěhovala jsem se z jedné pr*ele do ještě větší pr... Ale zvykla jsem si. Ten klid a alespoň nějaká příroda je pro mě příjemnější než zakouřené město plné králíkáren. Další bod pro přítele byl ten, že si hned po škole našel práci - jak jinak než ve svém rodném městě...Tohle všechno má asi jen jednu vadu na kráse - odstěhovala jsem se 100km od rodiny. Samozřejmě se navštěvujeme, ale není to tak často jak bych chtěla. Závidím příteli, že kdykoliv může zajít za mamkou do města nebo za tatíkem o dva domky dál...ale co už no.

Jsme s přítelem oba z menšího města, ale já chtěla jít studovat do Prahy..přítelovi se zpočátku moc nechtělo, ale věděl, že vztah na dálku by nám nevydržel, proto se "obětoval" a šel se mnou. Dneska po čtyřech letech mi děkuje a neumí si už představit, že bysme se vrátili do rodného hnízda..jezdíme tam občas na víkendy za rodinou, což nám bohatě stačí

Odstěhovala jsem se za přítelem na malé město, 40km od rodičů. Dlouho jsem si zvykala, často se vracela k našim a za kamarádkama, ale po 5ti letech už jsem si celkem zvykla Na začátku jsem pul roku dojížděla cca 45km do práce, ale to bylo maso, to jsem vzdala. Je to malé lázeňské město, je tu klídek, ale každý zná každého, takže jako na vesnici ale vubec jsem nepřemýšlela nad tím, že bych měla se stěhováním nesouhlasit!

přestěhovali jsme se oba do Prahy, oba jsme v VČ, tak i domů to mame nastejno

Mě by nevadilo odstěhovat se 50km od moji rodiny, ale hlavně mě vadí to dojíždění, protože teď dojíždím 3krát týdně 30km a už tak je to hrůza...Spíš by mě zajímalo jestli je možný nějak takovýho člověka, co je fixovanej na svou rodnou vesnici přesvědčit, že i jinde nám může být spolu krásně...mě se to zatím nepodařilo

Reaguji na paja2508:
A z jakého důvodu tam chce tak moc zůstat? Nejspíš by bylo dobré mu na ty jeho důvody pádně argumentovat a třeba časem zmoudří...

Hlavní jeho argument je ten že je tam prostě zvyklej, že tam má spoustu známých všechny tam zná a nechce si jinde zvykat...pak taky že rád chodí do lesa a ta vesnice je přímo u lesa, ale takových by se určo našlo víc..

My jsme šli oba dva do půl cesty, tzn. do Prahy. Přítel je ze severu, já z jihu, takže to dojíždění bylo děsivé. Divím se, že musíš přítele přemlouvat, můj měl doma dobrou práci a všechno, ale to, že půjde do Prahy se mnou, když jsem měla jít na vysokou, byl jeho nápad a mě to velmi potěšilo Myslím, že taková fixace není moc OK, samozřejmě, že je každý rád tam, kde je zvyklý, kde má přátele, ale divím se, že nechce ani udělat nějaký kompromis...

Tak takovému chlapovi jedině facku, ať se probere "On je zvyklý" - není snad vztah o kompromisech? A s těmi nákupy, prací a každodenním dojížděním máš JEDINĚ pravdu! Jestli to chápu dobře, pokud byste se stěhovali do Brna, měl by to 50 km - při dobrém spojení hodinka cesty busem (já třeba dojíždím k příteli a je to hodina a půl - a žiju), ale on snad chce bydlet s tebou - nebo snad s maminkou, tatínkem a známými? Kamarádi se k vám ještě rádi staví a zakalí v brněnských barech a za rodiči jezdit může klidně každý týden... Přeju ti hodně štěstí a sil, obávám se, že lehké to nebude

A ještě dodám, že my s přítelem bydlíme cca 40 minut od centra města - (bohužel každý na jinou stranu) což není moc, ale už nám oběma vadí, že musíme neustále řešit problémy s dopravou, jezdí nám to pravidelně, ale ne moc často, takže pokud bychom spolu bydleli, tak jedině v podnájmu na místě s lepší dostupností Ne zrovna v centru, stačí někde dále, ale s vědomím, že tramvaj pojede do desíti minut a dostaneme se kam potřebujeme bez ohledu na denní dobu...

zvyk bydlet celý život na jiném místě snad existuje jenom v čechách, všude jinde je normální se stěhovat... my šli oba do prahy, ale "domů" to máme 45 minut jízdy autem, takže žádná dálka

Vyřešili jsme to jednoduše: přestěhovali jsme se oba. Před tím jsme oba žili každý ve "svém" městečku a nikdo moc ustoupit nechtěl...Tak jsme zvolil zlatou střední cestu a teď jsme již několik let spokojení

No, upřímně si myslím, že ho asi už moc nezměníš...Nejspíš chce prostě celý život bydlet v té své "vesničce". Někdy se stane, že je jeden z partnerů "umanutý" a chce za každou cenu bydlet, žít a umřít ve své rodné "dědině", pak většinou musí ten druhý ustoupit /tedy ty/...To, ale samozřejmě není tak úplně fér a hlavně - ty na vesnici nechceš! Těžká situace, asi moc neporadím....Bud zkus ještě přesvědčit přítele, že zkusíte pár let žít v Brně a třeba se mu tam zalíbí...Nebo holt spolu bydlet nebudete, ty budeš v Brně a on na vesnici /což uznávám není řešení/ a nebo se podvolíš ty a zvykneš si na vesnici /s tím, že to můžete zkusit třeba na rok a pak uvidíte/...

Jak v čem. Na vesnici se dá žít krásný způsob života, více v soužití s přírodou, lidmi, zvířaty...A nákupy a práce se také dají vždy nějak zařídit. Známí bydlí "v Praze", ale dojíždí přes město do práce mnohem dál než jiný kamarád z vesnice do města, v tom dle mě takový problém není. Spíš jde o to "chtít" takový styl života...Zakladatelka ho nechce, cítí se lépe ve městě a její přítel zase na vesnici. To je pro vztah dost velký problém!

Mimochodem, taky znám jednoho takového "experta", takže v tom tvůj přítel není sám. Moje kamarádka /jeho přítelkyně/ je z něj nešťastná, protože on nechce nejen z vesnice, ale také se nechce hnout z domu rodičů, kde hodlá žít i umřít /jako jeho předci /