Společné bydlení

Takže chápu dobře,že spolu tři měsíce chodíte i bydlíte?Mě teda přítel řekl,že mě miluje asi po 7 měsících vztahu,já mu to řekla dřív a on mě až to tak opravdu cítil.Asi ti to chce taky říct až to tak pocítí a ne proto,že bys to ráda slyšela.

chlapovi nemůžeš naznačovat, chlapovi to musíš říct přímo, jasně, stručně. Naznačování nepochopí. Prostě mu řekni na rovinu, že ti to vadí.

To jsou jen slova, důležitější jsou činy....pokud se k tobě chová hezky, je hodný atd. tak tě má rád. Nepotřebuješ na to slovíčka...k čemu by ti bylo, když by ti 10x denně řekla Miluji tě, ale nechoval se podle toho? Prostě musíš vědět, jak ti s ním je, jak se k tobě chová a na slovíčka se vyprdni, nejsou podstatná.

přesně tak

Mě taky chlap přesouvá nádobí v lince, pokaždé je jinde. Ale nebuzeruju ho a on mě, kdyžtak se zeptám, no.. Z toho se nestřílí.
To že ti neřekl miluju tě. by mi nevadilo, každý na to není.

Reaguji na Hanculinka: Jestli jsem to pochopila správně a vy spolu chodíte i bydlíte ty tři měsíce, tak by mě spíš znervozňovalo to přesouvání věcí. Chlapovi nemůžeš nic naznačovat, řekni mu otevřeně, ať to nedělá (aby to nevypadalo jako útok) a dohodněte si pravidla pro ukládání věcí a úklid. Jak už tady padlo, důležité jsou činy, ne slova, nicméně očekávat po třech měsících, že ti řekne, jak moc tě miluje, je nesmysl - tohle bych vůbec neřešila, pokud je z jeho strany vše v pořádku, přijde to samo.

Jsou věci, které se formují leta Každopádně, než se poladíte a budete žít klidně, aby jste si nelezli na nervy, to chvilku potrvá...
Důležité, ale je nic v sobě nedusit ! V klidu a pohodě říct co mi vadí - ty jsi mi zase uklidil mobil jinam ? Prosím nedělej to, jsem na něco zvyklá a tak mi to vyhovuje...bla,bla...Bacha na používání věty - jsi u mě doma, tak to bude tak jak já chci. To je dost ošementné a partner se pak nemůže rozhodně cítit dobře...
Je to o komunikaci, vymezení prostoru a naučení se spolužít Vyžaduje to kompromis od obou zučastněných.
Já žiju s manželem 12 let a dodneška mě znovu a znovu a znovu vytočí např.- prázdná krabička od sýru v lednici, nenatočená voda na talíř ve dřezu. A to mu to opakuji 12 let Jsou prostě věci, které jsou pro něj nepodstatné a už vůbec mi nerozumí, když se vztekám To se jen směje - pak se řechtáme oba, neb já si zanadávám. On mi řekne jak se zatěžuju nesmyslama a je klid ...

myslím si, že je to zásadní pro vztah - jak se bydlí

(možná proto pořád bydlím sama, aby mi tam nikdo nedělal něco jinak, než já chci - tedy kromě vlastní dcery, ale i to stojí dost vůle, abych to po ní nechodila předělávat)

ale k tématu - pochopila jsem, že byt je tvůj, partnera jsi si k sobě přistěhovala po třech měsících vztahu (osobně, si myslím, že je to relativně brzo, ale každý máme jiný názor), on se tam, dle tvých slov chová opravdu jako doma, jako by mu to tam patřilo a ještě tebe sekýruje, že něco je jinak, než on chce a věci ti upravuje k obrazu jeho

nepíšeš, jak jste staří - či mladí, zda studujete, pracujete - osobně si myslím, že takový muž k životu moc není, a je jedno, jestli ti řekne či neřekne - miluju tě
(dokážeš si představit, že by to uklízení a přendavání věcí dělal pořád, a to kázání k tomu by ještě musely poslouchat potencionální potomci)

na základě tvého psaní - napadla mi jediná myšlenka - neřeší to, že se k tobě přistěhoval svoje vlastní bydlení? Jak bydlel před tebou?

Reaguji na matadi: na základě tvého psaní - napadla mi jediná myšlenka - neřeší to, že se k tobě přistěhoval svoje vlastní bydlení? Jak bydlel před tebou?

mě je 20 a jemu 25.let předemnou bydlel normalne ješte u rodiču ve svem pokojii a je to skvelá rodina jen nevim po kom má ty manýry ale zjistli jsem že mezitím co já si doma delám veci tak jako se delají u nas doma u nasich kde už dva roky nejsem on zas che delat u me v byte vei tak jak je na to zvyklej od jeho rodiču.jinak oba praujeme a ted se zas rozhodl mi koupit novou pračku a vsavač furt se mu neco nelíbí že to už par let stare atd atd není to žadný zazobanec ani nafoukanec vlastne je z vesnice ale nekdy je to na pest

Nemám osobní zkušenost, ale myslím si, že tohle je problém většinou když spolu začnou dva lidi bydlet... Ono se není čemu divit, když v tom člověk přes 20 let vyrůstá a je tak v podstatě vychováván, že některé věci se dělají tak druhé zas onak.. Chce to se ovšem sžít a sladit, já bohužel ještě s partnerem nebydlím, tak nevím, jak se to děllá Nejlepší bude se zřejmě domluvit a stanovit si "vaše" pravidla...

A nebylo by náhodou lepší si s ním v klidu a přímo bez náznaků promluvit? Řekla bych, že jestliže se on nastěhoval k tobě, chce cítit, že je to teď i jeho domov, proto byt přetváří ke svým představám. Tohle nejsou žádné problémy, dá se to v klidu vyřešit.

Nechci zakládat nové téma, tak píšu sem - po jak dlouhé době vztahu je podle vás vhodné uvažovat o společném bydlení? Kdy jste začali s partnerem bydlet a kdo to navrhl? Nastěhovat se k sobě po měsíci mi přijde brzy, stejně tak jako chodit spolu třeba rok a nemít u partnera v bytě ani kartáček...

Reaguji na Leela28:
Jsem s přítelem 2 a 3/4 roku a o bydlení se bavíme už delší dobu, prozatím oba bydlíme u rodičů. Teď budeme kupovat domeček, k nastěhování bude v červnu, ale sestěhovat se chystáme až třeba v září. To už spolu budem 3,5 roku, což si myslím, že je tak akorát. Po těch 2,5 - 3 letech, dřív bych to asi nechtěla, protože si myslím, že bychom si lezli na nervy. Takhle jsme se alespoň poznali, víme, jak to chodí u každého z nás doma a zároveň víme, jak bychom to nechtěli. Prozatím vybíráme, co si koupíme za nábytek apod a myslím, že tak je to takové pěkné. Já ho třeba k nám vzala asi po měsíci, našim jsem ho představila skoro po 2 měsících a on mě doma představil po více jak roce a půl, ale jeho mamču (nebydlí s nimi) jsem poznala po měsíci a půl.