Soužití s kamarádkou a dětmi

Mně to přijde jako dobrý nápad Ale také záleží na tom, jak dlouho a jak dobře se s kamarádkou znáte. Možná by bylo dobré si to vyzkoušet třeba týden ''nenečisto''. A také si určitě zpočátku určit nějaká pravidla, podle kterých se budete řídit, aby pak nedocházelo k neshodám

no nevím jak dobré jste kámošky, ale víš co se říká: za dobrotu na žebrotu.

No pokud si děti rozumí, vy si rozumíte, dobře ji znáš (že to není jen nějaká známá), byt dispozičně vyhovuje, ujasníte si finance, pravidla, hranice a budete je dodržovat, tak bych to zkusila. Jak píše Bailley, asi nejdřív na zkoušku a pak bych s ní určitě sepsala klasickou nájemní (nebo nějakou) smlouvu nebo hodila pravidla na papír, vypsala tam měsíční náklady, podmínky pro vystěhování atd tad. Kamošky nekamošky, nevíš co bude za půl roku a pak ji budeš 2 roky vystěhovávat a hádat se. Na netu je plno předloh nájemních smluv.

Jestli jste dobré kamarádky a dovedete si vyjít vstříct, tak by to bylo ok.
Ale já mám takovou nepříjemnou zkušenost, že jít s nějakou dobrou kamarádkou bydlet si budu hodně rozmýšlet.

Reaguji na payah:

tak na přechodnou dobu se to dá , ale dříve nebo později se asi začnete rozcházet v názorech třeba ohledně dětí a běžných postupech v každodenním životě.

Kamarádky dobré jsme, ale právě so trochu bojím těch rozdílných postojů k domácnosti a výchově. Vůbec si nedokážu představit, jak by to vypadalo. Ale naší situaco by to ulehčilo, já bych nemusela platit nějakou cizí chůvu a kámoška by se nemusela bát, že skončí na ulici.

Já tu zkušenost mám. V říjnu jsme se rozešli s přítelem a já jsem zůstala s dcerkou sama. Brněnský nájem sama dlouhodobě neutáhnu, byt nemám a vracet se domů, kde mám zázemí, nechci a ani nemůžu kvůli práci. Pracuju ve školství a i když makám skoro od rána do večera, na samostatné bydlení fakt nemám.

Kamarádka je na tom podobně, dělá stejnou práci, bývalý ji přenechal byt, který je pro ni ale těžké splácet.
Proto jí dělení se o náklady velmi pomáhá.

Byt je 4+1, já mám s dcerou dva pokoje a ona se svou taky dva. Je o 12 let starší než jsem já, úplně jiná povaha (já chcíplá, ona energická), ale náramně si vyhovujeme. Samozřejmě jde o strašnou zkoušku tolerance, kompromisů a podobně. Člověk pokaždé nemá náladu na komunikaci, občas by nejraději zalezl a týden nevylejzal z nory , ale když sečtu klady a zápory, zatím můžu být spokojená a troufám si říct, že i ona je. Snažíme se jedna druhou povzbuzovat, nikdy na problémy nejsme samy, pohlídáme si děti, když je potřeba, a přitom si můžeme dovolit pomalu dělat nějakou finanční rezervu.

Souhlasím s názorem, že to rozhodně není napořád, ale já si při současném stylu politiky myslím, že tohle bude za čas úplně běžné řešení pro ženy v tísni, které nechtějí skončit na rok v azylu a ztratit tak poslední zbytky sebedůvěry.

Za nějakou dobu už se budu stěhovat do společného bydlení s přítelem, ale téhle zkušenosti rozhodně nelituju a jsem ráda, že tuhle zkušenost mám. Pokud s kamarádkou přežijete tohle, budou z vás přítelkyně napořád

Reaguji na BlackCoffee: Moc děkuju! Asi něco takového jsem potřebovala slyšet(číst). S kamarádkou si sedneme a v klidu vše probereme

Držím vám palce. Domluvte si jasná pravidla, my jsme třeba dělili pouze nájem, energie, kabelovku, net, ale jídlo si kupujeme každá sama, i když v praxi to vypadá tak, že stejně se na vaření tak nějak domlouváme a vaří ta, která se na to cítí

Domluv se s ní, jak dlouho u tebe bude, abys měla sama představu. Moje kamarádka by třeba uvítala, kdybych s ní bydlela dýl, ale situace se vyvinula jinak. Kdybych ale neměla přítele, určitě bych ocenila, že spolu můžeme ještě chvíli bydlet.

taky si domluvte, jak to budete mít s případnými pánskými návštěvami přes noc apod. ...třeba na to teď nemáte pomyšlení ani jedna, ale za půl roku může být situace už jiná, tak abyste se kvůli tomu zbytečně nepohádaly

Řeším také spolubydlení s kamarádkou, ale trošku jinou situaci.
Bydlím sama ve dvoupokojovém bytě – obývák, ložnice, kuchyň. Kamarádka za mnou přišla s tím, že má velké finanční problémy a nemá kde bydlet. Azyl, který ji původně nabídl kolega je na ni stále moc drahý, takže je to prý pro ni neúnosné.
Bylo by to jen dočasné řešení, než se její manžel odstěhuje a odjede do ciziny (tj. pár měsíců) z jejího bytu.
Je rozumně nechat ji u sebe bydlet? Uvědomuji si, že přijdu o hodně soukromí, protože nejde o klasické spolubydlení, ale kamarádka bude spát v mém obýváku. Nicméně, také by se mi hodilo finanční odlehčení.
Máte podobné zkušenosti, jaký na to máte názor, co vše se může stát. Je to hodně „nebezpečné“?

Taky jsem do toho chtěla jít, akorát že já bez dětí, kamarádka děti dvě. Nakonec jsem se rozhodla pro ne, protože mám za 1. ráda svůj klid a za 2. každá máme zajeté něco jiného. Já mám ráda pořádek, u ní jsem ho ještě neviděla. Za mě ne, za mě.

Tak my nakonec taky ne, shodly jsme se na tom, žebychom si hodně nabouraly sourkomí a ona se bude muset uskromnit i ve věech, na kterých šetřit nechtěla

přesně to mne napadlo okamžitě po přečtení názvu tématu kor když jsou tam ty děti tři - to tvé jedno se dá poslat k babičce, nebo co, ale stěhovat celý ansámbl .... to raději na pánskou návštěvu zapomenout nebo ji pozvat na hotel