Soukromé VŠ

Etenité
Naprosto souhlasím a nejen proto, že jsem taky studentkou UK (viz můj příspěvek strana 4). A pro ty co tvrdí "soukromá medicína = strach jít k doktorovi " mám dobrou zprávu : moje bývala spolužačka (češka) studuje zrovna v Košicích soukromou stomatologii, ale ne kvůli tomu, že by snáz dosahla na titul, ale kvůli tomu, že je studium kompletně v angličtině, což státní VŠ není.
A propó, vy byste se zeptali své doktorky jakou vystudovala školu a podle toho byste se rozhdodli, zda-li se necháte ošetřit?

To by mě zajímalo-jak? Když od 4. až do 6. ročníku probíhá výuka formou stáží, tak asi za ty 3 roky tak nepřipravení nebudou, nemyslíš

Já jsem chodila tři roky na soukromou vysokou školu a poté i na státní, takže můžu posuzovat. Soukromá škola je lepší v přístupu. Je tam lepší domluva. Není to ale tak, že by jsme měli nějaké úlevy. To vůbec. Výuka, zkoušky atd. probíhaly stejně jako na státních. Vím, že i na té naší soukromé škole, probíhá nová modulární výuka pro kombinované studium, což je pro pracujicí fajn. Mám tam několik kamarádek. "Nevýhodou" bylo jedině to, že jsme nemohli tak snadno utíkat z přednášek. Byla jsem na menší škole, prostě v normálních třídach. Na státních, jak víte, byvá na přednáškách třeba 300 lidi nebo tak. Nikdo Vás tam nezná. To je tak trochu výhoda, že Vás nějaký učitel neposuzuje podle toho jestli chodíte na přednášky nebo ne. Ale to jako byl spíš můj pocit. Jinak je to každého věc, jestli chodí nebo ne. Na té soukromé je to lepší v tom, že je to víc takové komorní. Znali nás tam a to bylo myslím +. Aspoň my jsme to tak měli. Nadruhou stranu mi chyběl ten ruch na pořádné vysoké škole Na státní třeba vůbec nebrali v potaz individuální studium. To nikoho nezajímalo. Na soukromé to bylo lepší. Jako na obou typech školy se našli blbci učitelé a špatné chvilky ale to je všude. Takže když to shrnu, obojí bylo fajn. Ale jestli jsou na to peníze, šla bych určitě zase na soukromou.

Co se týče peněz. Vyšlo mi to stejně studovat v místě bydliště a nebo pak bydlet na privátě při studiu na státní škole. Teď je to zas o něco drahší, nepočítala jsem to ale jelikož jde všechno nahoru, tak to asi stejně vyjde nastejno Ve finále se stejně nikdo neptá co máte za školu, ale jestli máš titul a co umíš.

Já studuju na soukromé škole - ŠAVŠ. Doporučuju podívat se na stránky, je to opravdu kvalitní škola, učitelé téměř všichni ze státních a víme, že u nás přednášejí více podrobně. Začínalo nás 200, bc. končilo 35. Rozhodně jsem nešla na soukromou proto, že jsem blbá a zaplatím si titul - naopak, protože to mám blízko, vyšlo mě to levněji a navíc jsem dostala stipendium takže teď mám studium úplně zadarmo plus další stipendia. Není to o zaplacení titulu, ale o zaplacení nadstandartu - jak vybavení školy, tak přístup učitelů, možnosti dostat se do zahraničí, na praxe, k různým projektům...atd.
co se týká náročnosti, polovina lidí po bc. odešla na státní, protože je to tam jednodušší (TUL, VŠE)...
tak asi tak.

Já mám vystudovanou soukromou školu (VŠP z Ostravy) a nemůžu si stěžovat... Dělal jsem to už při práci dálkově, ale určitě to není jen zaplacenej titul, byly i náročný zkoušky s komisí a u státnic taky vyhazovali...

Keď niekto preflákal roky, ktoré mal venovať štúdiu a zobudí sa až po 25. roku života nemá veľa na výber. Buď príde o nervy na diaľkovom štúdiu na verejnej VŠ, kedy bude riešiť týždeň cez e-mail so zakomlexovaným asistentom či nieje možné si prísť po zápočet až po 16.00 pretože je v práci a nemá už dovolenku a nakoniec sa mu odpíše, že nieje možné, že je to jeho problém ak pri štúdiu (kombinovanej forme štúdia!) pracuje (na vlastné oči som to videla, aby som bola konkrétla UK, keď by som to bola ja, sťažovala by som sa na toho hulváta).

Alebo si priplatiť za možnosť študovať pri práci a za vstriecny prístup k pracujúcim študentom a prístup ako ku klientovi a nie sa naťahovať s niekym, kto si chce na mne zvýšiť sebavedomie a je arogantný (a neverím nikomu, kto mi napíše, že na verejnej sa s takýmto arogantným prístupom "ty si nič" nestretol.)

Takže moja voľba, keď by som práve vyšla zo strednej, tak by som šla na verejnú (prečo platiť), keď som pracujúca a chcem si doplniť vzdelanie kombinovanou formou štúdia, zaplatím si 30 tisíc (alebo tak nejak) za rok a idem na VŠEM (preto, že som nikde na nete nečítala zlé ohlasy na ňu a úroveň štúdia na nej a na iné sa objavujú), keď by som brala viac, idem na tú súkromnú v Prahe, kde sa učí iba v AJ (zabudla som názov, ale pochvaľujú si ju všetci, rok asi za 100 tisíc)

Tak to spíš záleží na oboru než na tom, jestli škola soukromá nebo veřejná...

Tak přidávám svůj názor, mám vystudovanou státní VŠ, bohužel jsem trochu dost pozdě zjistila, že ač mne můj obor strašně baví jsem na dnešním trhu práce s tím titulem co mám a s tím co vím/umím považována za blbce, který neumí ani zapnout pc, proto bych si ještě ráda rozšířila obzory a šla ještě studovat - denní studium nepřipadá v úvahu, je mi 29 - musím už pracovat - obor, který by mne absolutně bavil - veterina - je pro mne již nedostupný - za a)možný pouze na denní studium - na to nemám peníze, navíc bych se musela / i kdyby mne náhodou vzali stěhovat z Liberce do Brna + nevím kde bych brala peníze na bydlení/studium/život - práci mám v Praze, takže jedině nějakou školu dálkově/ chci zkusit příští rok státní ekonomku , ale bojím se přijímaček - ze školy jsem 6 let a cizí jazyky a matika nikdy nebyly mým koníčkem, takže i kdybych se do toho učení opřela není uplně jisté, jestli bych přijímačky zvládla a myslím si, že to není o tom, že jsem hloupá, ale chtěla bych vzkázat všem děvčatům, kteří se tady ohánějí tím,m že kdo se nedostane na státní nemá na VŠ co dělat, tak vás chci vidět, až Vám bude táhnout na 30, budete už nějakou dobu ze školy - tzn, bez návyku se pravidelně učit/ budete mít přítele/manžela (což já teda nemám) , rodinu....jak Vám ty přijímačky půjdou snadno... pro mne je soukromá VŠ jediné řešení... upozorňuji, že státní VŠ jsem sfoukla v řádném termínu - 5 let , žádné odklady, opakování ročníku atd....

tak to je asi relativní, jeden můj kamarád taky dělá ekonomku na ČZU a vzhledem k tomu, že neudělal jednu zkoušku a už na ni nebyl opravný termín, vyhodili ho před státnicema, i když už měl napsanou a odevzdanou bakalářku, skvělý posudek atd..takže si pěkně rok počká..a s tím, že by dostávali zápočty za to, že si šli sednout na přednášky, to taky tak snadné nebylo...jak jsem viděla, museli si hodně máknout, aby vůbec dostali jen ten zápočet, o zkouškách už nemluvě...ale záleží určitě i na oboru a každý má jiné zkušenosti...
osobně jsem si udělala Bc. na státní škole a vzhledem k tomu, že na náš obor neexistuje navazující studium, rozhodla jsem se právě pro soukromou školu, pro upřesnění VŠH v Praze..vybraný obor mi přijde zajímavý, částečně navazuje na můj Bc. obor a zřejmě bude více možností co se týče praxe..taky jsme měli předepsanou 10-denní praxi, ovšem realita byla jiná, stačilo mít někoho známého, kdo vám podepsal papír a bylo to vyřízené, nikdo si už neověřoval, co jste opravdu dělali...doufám, že toto se už nebude opakovat..jak jsem četla, soukromé školy si na praxi více zakládají, samozřejmě zatím nemohu posoudit...stejně tak na ,,mé" státní VŠ, konkrétně OSU, FF,byl často přístup učitelů velmi ,,zvláštní"....zmatek, žádný systém a věčné dohadování...o zaplaceném titulu Mgr./Ing.samozřejmě slýchám od známych, kteří mi k jeho získání už teď blahopřejí..jsou to studenti státních VŠ a se soukromýma nemají žádné zkušenosti, ani tam nikoho neznají. Takže tohle odsuzování považuji buď za závist nebo prostě za neznalost situace...ale nebudu to mít zadarmo, na školu si budu muset vydělávat a to už taky většina z nich nevidí...nepochybně se tam najdou i ti, kteří s koupením titulu počítají, nemyslím si ale, že se úplně bez práce dostanou dejme tomu až ke státnicím...takže tolik můj názor, později budu moct popsat i praktické zážitky...kdyby někdo chodil nebo znal někoho na VŠH, napiště, budu ráda za zkušenosti

Tvrdit, že veřejná škola je automaticky zárukou kvality je nesmysl. Teoreticky by to taky mohlo být tak, že na soukromých školách by přednášely známé osobnosti a hvězdy oborů či jiní profesionálové, protože právě ta soukromá škola by je za to mohla zaplatit, u státní školy s dlouhou tradicí by to byla "jen" pocta.
Stejně jako je nesmysl tvrdit, že "kamarád se neučí, proto je ta škola lehká" nebo "dřu jako mezek, a proto je ta škola těžká". Každý má jiný způsob učení se, jiný talent, a věci, které jednomu přijdou primitivní, druhý zvládá s problémy.
Za pár týdnů nastupuji na soukromou školu. Soukromou proto, že na státní jsem obor, o který mám zájem, nenašla. Dělala jsem i přijímací zkoušky na FF UK, obor Filologie, ale o bod mne nevzali a odvolání není možné, dle někoho, kdo tu na začátku tvrdil, že ti, co se nedostanou, na to nemají, na to zjevně nemám. Krom toho mi přijímací zkoušky osobně přišly náročnější na tu soukromou - na FF byl sice dost složitý test z mluvnice a literatury, ale na soukromou jsem měla test z angličtiny (včetně diktátu, napsání krátkého textu, nějaké to doplňování), pohovor a ještě něco jako talentovou zkoušku.
Kéž by to bylo tak, že ten titul už mám zaplacený a čekají mne jen 3 roky prázdnin.

Ještě by mne zajímalo... na státních školách jsou povinné praxe nebo ne?

Reaguji na Gladysska: asi jak kde a taky podle oboru, ale co vím, tak většinou jsou

Diplomy ze soukromých VŠ mají váhu
31. srpna 2010
Podle zaměstnavatelů fakt, jestli uchazeč o práci vystudoval veřejnou, nebo soukromou vysokou školu, není důležitý

Rodičům dnešních maturantů se mohlo o studijních možnostech, které mají jejich děti, jen zdát. Počet nabízených míst už začal převyšovat poptávku, a dokonce ani neplatí, že je nutné hlásit se na jaře. Ještě v těchto dnech si lze vybírat z některých veřejných, ale hlavně soukromých vysokých škol a také z vyšších odborných škol.

Ve vzduchu však pro mnohé visí otázka: Bude mi například soukromá vysoká škola v životě stejně platná jako tradiční škola veřejná?

Třiatřicetiletý Štěpán už si to zjistil. Od doby, kdy odešel z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy bez diplomu prostě proto, že tehdy získal zajímavou práci, si mnohé ujasnil. „o pár letech jsem se ucházel o místo v kulturním centru ČR v zahraničí, pro které jsem měl všechny předpoklady - až na vysokoškolský diplom. Bez něj mě stát v té pozici prostě nezaměstná,“ došlo mu. A přihlásil se na Univerzitu Jana Amose Komenského, s. r. o. Studuje ji při zaměstnání.

Dvacetiletá Andrea však váhá: „Na Vysokou školu ekonomickou mne nepřijali. Uvažuju, že bych se přihlásila na jeden z mnoha ekonomických oborů, které nabízejí soukromé vysoké školy. Školné není enormní a určitě bych ho spolu s rodiči zvládla. Řešíme ale otázku, jakou váhu bude mít diplom ze soukromé vysoké školy u zaměstnavatelů.“ Studium na soukromé škole v Česku má totiž poněkud jiný zvuk než v některých jiných zemích, kde se privátní školy schopné zaplatit nejlepší odborníky objevují mezi těmi nejprestižnějšími.

Vyplývá to do značné míry z tradice. U nás existuje možnost založit soukromou vysokou školu teprve něco přes deset let a většina z těchto institucí má status vysoké školy neuniverzitního typu. To nemusí samo o sobě vůbec znamenat, že by neposkytovaly kvalitní vzdělání. Jde jen o to, že v jejich nabídce nejsou doktorská studia. (Univerzitní status nabízejí pouze Univerzita J. A. Komenského Praha, Metropolitní univerzita Praha a Vysoká škola finanční a správní.)

Pokračování na straně 26

Diplomy ze soukromých...

Dokončení ze strany 25

Hlavní potíž však je, že mezi soukromými vysokými školami dosud neproběhl proces krystalizace, který by oddělil školy opravdu dobré od průměrných, případně podprůměrných. Zaměstnavatelé proto nemohou mít - a ani nemají - od soukromých vysokých škol nějaká zvláštní očekávání.

Když jsme některé z nich kontaktovali, většinou tvrdili, že na to, zda uchazeč o práci vystudoval veřejnou, nebo soukromou školu, nikterak nehledí. Například Česká spořitelna, která přijímá více než sto padesát absolventů ročně, se podle náborářů na tituly nespoléhá a kandidáty hodnotí individuálně, podle toho, jak na ně působí a jak se chovají. Podobný přístup volí i další společnosti.

„Nerozlišujeme, zda se jedná o soukromou, nebo státní školu. Stejnou příležitost mají všichni absolventi, protože všichni stojí na stejné startovní čáře,“ tvrdí Eva Karasová, mluvčí Tesco Stores ČR. Vědí, co chtějí. To je dobré Zkušená personalistka Monika Rousová, personální ředitelka Diakonie ČCE, však přináší širší pohled. Podle ní nelze rozhodně tvrdit, že by veřejné vysoké školy byly lepší než soukromé. Už proto, že například u vyšších manažerských pozic ceněné prestižní programy MBA poskytují vlastně jen soukromé školy. „Ani tyhle programy nejsou ovšem všude stejně kvalitní,“ podotýká s tím, že zkušení personalisté ovšem dobře vědí, který má vysokou úroveň a který ne.

Za sebe Monika Rousová říká: „Mě vždycky víc než diplom zajímají skutečné kompetence a osobnostní předpoklady uchazečů.“ Zároveň odmítá podceňování soukromých vysokých škol. „Ty studují většinou lidé, kteří už pracují, a jsou tedy nějak nasměrovaní, vědí, co chtějí. Taky si studium platí, což napovídá o jejich motivovanosti.“ Zajímavé přitom je, že všichni personalisti, s nimiž jsme mluvili, dávají před elitním vzděláním jako takovým přednost právě osobnostním rysům: „ro mě je jako budoucí zaměstnanec zajímavější kluk z východního Slovenska, který po nocích vykládal vagony, aby mohl studovat, než mladý člověk z prominentní rodiny, jemuž rodiče od malička platili anglické školy,“ přiznává Rousová.

A jak je to ve státních službách? Například ministerstvo školství nečiní podle mluvčí Kateřiny Böhmové při přijímání nových pracovníků rozdíl mezi absolventem veřejné a soukromé vysoké školy.

Pro adepty učitelské práce je ale limitující fakt, že se pro tuto profesi vyžaduje vysokoškolské vzdělání zakončené magisterským diplomem. A ovšem pedagogické vzdělání. „Jestli je ale získané na veřejné, nebo soukromé škole, zákon nestanoví,“ ujišťuje Böhmová. Praxe ze studií se cení Faktem ovšem je, že zkušeností s absolventy soukromých škol zatím mnoho není. Ve státní správě, ani ve firmách. Například seniorní manažerka T-Mobilu Martina Kemtová říká: „V drtivé většině se k nám hlásí absolventi z veřejných škol.“

Výhodou soukromých škol je, že se většinou snaží udržovat kontakt s praxí. A to, že uchazeči o zaměstnání chodili na praxe nebo se účastnili nějakých projektů, se cení. „Absolventi soukromých škol mívají více praktických zkušeností, nabytých již během studia. Mají povinné studijní praxe a stáže během studia a to jim umožňuje získat pracovní návyky dříve než studentům škol, kde tyto požadavky na praxe nejsou nebo jsou nepovinné. Na základě předchozích zkušeností absolvent ví, co ho čeká a jaké nároky na něj bude zaměstnavatel klást,“ říká Jan Holina z České spořitelny.

Udělal jsem dost?

Přesto mívají někteří absolventi soukromých vysokých škol pocit, že neudělali pro své vzdělání dost, a hlásí se na další studium ještě na veřejnou školu. Občas dokonce znovu na bakalářský program. To ale není nutné.

„Třeba naše soukromá vysoká škola spolupracuje s podobně zaměřenými školami státními a některé z nich, jako například provozně ekonomická fakulta České zemědělské univerzity, přijímají naše bakaláře k magisterskému studiu,“ říká Bohumil Janyš ze Středočeského vysokoškolského institutu Kladno, s. r. o. A rozhodně nejde o výjimku.

***

HODNOCENÍ UKONČENÉHO VZDĚLÁNÍ

Absolventi škol v ČR 1997-2007

Absolventi VOŠ patří podle průzkumů k lidem, kteří jsou se svým vzděláním nejspokojenější a považují je za dobrou průpravu pro život. V tomto ohledu vykazují lepší výsledky než třeba absolventi bakalářských programů vysokých škol. Navíc podle průzkumů jejich spokojenost s absolvovaným vzděláním a s možnostmi uplatnění stoupá. Zdroj: Šetření absolventů škol na trhu práce, 2007, SVP PedF UK/Hell

Nás učí na A. Sting 3/4 profesorů z VUT a mendelky a zbytek tvoří lidé z praxe (daňový poradci, účetní, právníci). Troufám si říct, že většina z těch ze státních VŠ po nás vyžaduje to samé jako na těch státních. Zadání zápočtu z našeho hlavního předmětu mikroekonomie jsem měla úplně stejné jako kamarád z VUT. Bodově nás hodnotili také stejně. A ti z učitelů, kteří pracují v oboru nám zase mohou předat daleko více než kdejaký teoretik s deseti tituly. Rozdíl vidím v tom, že na soukromých nemají takový zájem studenty vyhazovat právě kvůli školnému, proto je třeba více opravných pokusů. Ale kdo na to kašle tak ten prostě vyletí. Přez rok se moc učit není třeba pokud člověk má nějaké základy odborných předmětů, ale o zkouškovém je třeba máknout.