Sociální pracovnice

Ahojky,já příští týden dělám přijímačky na VŠ,na tento obor
Jinak maturitu mám Sociální péče-sociálně-správní činnost a paráda,v jiném odvětví bych pracovat nechtěla(zatím,za 10 let Vám třeba řeknu něco jiného).Práce je to podle mě skvělá,i když náročná,hůře placená..Ale každá věc má své klady i zápory

Taky hodně záleží, kde bys dělala. Můžeš třeba ,,odebírat" děti z rodiny a taky můžeš být taková soc.prac. jako máme my a to je taková spíše personalistka
Máš konkrétní zaměření? Nebo dělalas praxi někde?

Já se setkala zatím asi se 7 soc.pracovnicema a zatím jedna vedle druhé děsný krávy. Ale věřím že se najdou i vyjimky.

Ahoj, já v sociální oblasti dělám. Je to dost široká oblast - můžeš dělat na úřadu a to od zdravotně postižených, nezaměstnaných, s problémovými dětmi až dopělými, nebo sociální práci v zařízeních např. chráněné dílny, ústavy - pro postižené, seniory, zdravotně postižené, nebo taky v poradně atd.
Práce není zase tak finančně ohodnocena a ani ve společnosti není moc dobře vnímána - viz příspěvek jabimy. Výhodou je, že práce je dlouhodobě zajištěná, protože v tuhle oblast potřebuje a bude potřebovat pořád dost velký okruh lidí. Je to práce s lidmi (komunikace), ale taky to zároveň přináší určitý stres a vypětí....
Přesto všechno mám svoji práci ráda a baví mě.

K*r*á*v*a je hezké a užitečné zvíře a u nás teda sociální pracovnice nejsou ani jedno.

No abych řekla, něco takového jsem čekala. Vemte si takovou zubatou z Kolji

Jinak měla jsem praxi snad úplně všude, naše škola si na tom celkem zakládá, abychom měly absolvováno hodně praxí. Ale abych řekla pravdu, nevím kam se orientovat. Teď se soutředím na absolutorium a pokud se mi povede, dodělám si ještě bakaláře.

Ale potvrdilo se mi, že opravdu lidé asi moc dobře toto nevnímají a hodně lidí napadne jako první, že to jsou ty, co odebírají děti. Budu se muset mooc snažit a zlepšit jim reputaci

Bohužel tento postoj je dán tím, jak se na SSZ chovají. Ať chceme, nebo ne do profesionálního chování to má daleko.
Jsou pravda světlé vyjímky, ale opravdu jsem se s mnoha nesetkala...
Takový úřad a jeho pracovnice si představuji tak, abych když mám problém,tak za nima došla, oni mi poradili a pomohli - protože od toho už ten název.
Bohužel praxe tak nefunguje - není naprosto vzácnou odpovědí - to si zjistěte jinde, nejsme poradci atd...
Myslím, že sociální sféra jako taková je u nás stále odsouvána nadruhou kolej ( není to politicky zvučné téma ) a dle toho to taky vypadá.
Zaměstnání je to opravdu těžké a po různých zákon.změnách ještě těžší a je pravda, že kapacita pracovnic na dané úkoly je malá..
Nicméně si myslím, že tohle je zrovna práce, která by měla být posláním a člověk by k ní měl mít vztah...A to je myslím to co bohužel hodně soc.pracovnic nemá a co jim chybí a proto následně mají pověst jakou mají.

Proto každému ( každé ), která se rozhodne tomuto poslání věnovat přeju hodně štěstí a doufám, že jim elán , se kterým do toho jdou nezmizí po pár měsících po nastoupení do zaměstnání. Novou krev tato sféra potřebuje jako sůl.
A je potřeba být opravdu sociální pracovnicí a né pouze úřednicí...

ono, když k sociální pracovnici přijde zoufalá matka, a ona pracovnice jí řekne - to, že je váš manžel tyran, je nám líto, to, že vám nepřispívá na domácnost je nám taky líto, to, že nemáte na zaplacení poplatků je nám taky líto, ale bohužel pomoct vám nemůžeme, byty nemáme, práci vám neseženem, na dávky nemáte nárok, takže si to zařiďte sama a jestli nedáte dětem potřebné domácí zázemí - tak vám je odebereme

další - manžel se odstěhuje od rodiny, dávky má psané na sebe, ale protože se rozvádět nechce, na domácnost nepříspívá, změnu takovou - aby přídavky a sociální - byly placeny manželce udělat nechce - ona zůstává s dětma, bez dávek, on si žije jinde a ještě bere dávky na děti, které sám utrácí

to samý, jak když přijde důchodce, který celý život manuálně pracuje (konkrétně švadlena) a jako důchod jí dle tabulek a příjmů spočítají necelé 4 tis měsíčně

stejně tak na pracáku, na dávkách, prostě všude v sociální oblasti, kde by pracovnice měly pomáhat, jenže tam nejsou peníze, ani prostor a ani tak nastavené zákony, aby pomoci mohly

tak se pak nedivte, že na ony pracovnice se nahlíží, tak jak se nahlíží, i když ony za to taky nemohou

takže přeji pevné nervy

Já jsem v této oblastí dělala hodně často praxi, protože zvláště na střední jinam moc nebrali. Musím říci, že to je náročné. Záleží asi, kde člověk pracuje, ale pokud je to jako já v různých neziskovkách, s postiženými..tak tedy opravdu dřina.

Navíc mi někdy přišlo, že jsem ty lidi dostatečně nemohla rozvíjet, bylo to takové smutné a určitě tam hrozí vyhoření. Nakonec jsem šla na psychologii, protože tam mi přišlo, že se věci a lidé více hýbají, lépe se vidí užitek a smysl té práce

No hlavně sociální pracovníci nejsou zákonodárci! Což je možná škoda. Já jsem asi měla zatím jen štěstí na samé pefektní ženské. Právě proto asi taky divím, že jsou přijímány tak negativně.

Ano a já také mluvím čistě o jejich přístupu k lidem... A proto říkám, že by to měli být nadšenci a lidé, kteří takové povolání berou jako poslání, protože jinak jsou to pouze úřednice a z toho pramení i jejich přístup.
Tobě držím palce a jdi do toho !

Jo jo, kdyby to tak bylo všude, bylo by na světě hned líp

Jsou specifická povolání, která to vyžadují - např. právě soc.pracovnice, zdravotní sestry atd... Je to psych.náročná práce a člověk k ní musí mít vztah...

Za dobrou soc. pracovnici nepovažuju paní, která nelení za klientem dojet až domů ( klientem, který byl pracující a řádně odvádějící finance, tak jak mu přikazuje zákon ) a přesvědčuje ho, že teda ty příspěvky by neměl vyžadovat ( tehdy se jednalo o dorovnání při nemocenské - první pomoc, kterou od státu vyžadoval). Odmítli a začalo dopisování, až přijeli a říkali, že nad nima už jiná instance není a paní ředitelka SSZ je ta, která rozoduje .. Neuvěřitelné - myslela jsem si, že se mi to zdá..dodnes nevím co tim chtěli říct, neb ten člověk to na konec vzdal.

Také nepovažuji za dobrou soc. pracovnici tu, když přijde maminka ( samoživitelka ) v tíživé situaci se poradit, jaké má možnosti a pracovnice jí řekne, ať si nejprve někde zjistí na co má nárok a pak se vrátí...

Atd.,atd.

Skutečně mluvím jen o lidském přístupu a nikoliv o možnostech, na co má daný klient, nebo nemá nárok...

Na takovém místě má být lidský člověk, který pro daného klienta hledá možnosti a řešení...

Já vnímám toto povolání pozitivně, myslím si, že je potřeba a také je potřeba lidí, kteří ví proč toto povolání chtějí dělat.A znají význam slovního spojení - sociální péče.

Ale na druhou stranu jsem potkala pracovnice, které toto splňovali a skutečně pro klienta možnosti hledali a zajímali se o něj a nebylo jim jedno co s ním bude. A před takovýma já sundavám klobouk dolů

ahoj, já mám vystudovánu sociální práci na VŠ, abych řekla pravdu tak teď tuhle práci nedělám (ale dělala), nebo tedy ano, ale okrajově, na HPP te´d dělám něco jiného. Bohužel je to práce dost náročná, jde spíše o poslání než práci a ještě hůře je placená.
Mrzí mě, že lidé v ČR stále vnímají tuhle práci a pozici jako něco podřadného, narozdíl od jiných zemí, jak jsem měla možnost zažít - př. Nový Zéland, Skandinavie nahlíží na tuhle profesi uplně jinak. Určitě je to dáno zkušenosti z let dřívějších.
Je důležité si uvědomit, že přestože si spousta lidí označuje za soc. pracovnice lidi, kteří ale ve skutečnosti nejsou - viz. dávky soc. péče, apod.
Je fakt hrozné, že ale i ty, které by měly být vystudované, dělají neskutečné chyby, vůbec se nezasazují o co mají a dělají nám špané jméno ach jo. někdy je peklo s nima spolupracovat, využívají zdánlivé moci a převahy nad klientem!
no ale nechci být pesimistická, znám jich spoustu takových které/kteří jsou lidé na svém místě. nejsou vyhořelí a práci dělají rádi a dobře.
Každopádně hodně štěstí v oboru. je hodně široké uplatnění a tak si určitě najdeš to, co Tě bude bavit