Sociální práce ve zdravotníctví - esej

Tož inspirativní myšlenka nevím, ale napíšu svou drobnou zkušenost. Jsem sociální pracovnice, ale v jiném oboru. V nemocnici u sociálek jsem byla pouze pár týdnů na praxi. Nemocnice byla okresní, tzn. žádný kolos, ale ani malá. Bylo to v první polovině devadesátých let.
Sociální oddělení tvořily dvě pracovnice, už starší velmi laskavé, ale rázné ženy. Jejich náplň práce byla zejména dvojí - umisťovat do kojeňáku novorozence, které matky nechtěly nebo se o ně neuměly starat třeba kvůli postižení. A pak hlavně snažit se řešit situaci starých lidí, kteří už nepotřebovali zdravotnickou péči, ale neměli se kam vrátit - selhala rodina, nikoho neměli, apod. Takže umisťování do domovů důchodců, atd. Co se mi ale konkrétně u těchto dvou sociálek líbilo bylo to, že si nebraly servítky ani před lékaři a sestrami, pokud se nějak zanedbávala péče o ty staré ležící nemohoucí lidi. Prostě fungovaly trochu jako hlídačky kvality péče a obhájkyně práv pacientů. A pak taky to, že v době, kdy ještě nebyla žádná duchovní péče v nemocnicích ani nic podobného, chodily za lidmi, povídaly si s nimi, dělaly to, na co v nemocnici jinak žádný personál neměl čas (a ony vlastně moc taky ne).
Musím říct, že tahle praxe mi dala hrozně moc.
Tak, sice jsem nepřispěla žádnou inspirativní myšlenkou, ale aspoň jsem si hezky zavzpomínala

Na psaní esejí a podobnejch prací jsem viděla web: bakalarky-nepisto
Zkus je poptat..