Sny-znamenají něco nebo se Vám snad snaží něco říct?

jen abych vysvětlila tu školu pro úplnost:studovala jsem 2 roky na VSE,pak rok přerušila a pracovala,a pak jsem si raděj vzala studenstkou půjčku(našim jsem to vůbec neřekla,ručí mi přítel) a šla na soukr. školu protože mi hodně předmětu uznali.jenže na té škole je obhajoba v anglině ve španělsku +povinná šj.takže nakonec se to protáhlo na další 2 roky studia,a teď začal třetí.Popravdě jsem plánovala tu školu dodělat za rok,ale ztráta motivace,nástup do nové práce,pak koupě bytu způsobily,že prostě nejsem schopná si k tomu sednout a učit se,ne že by to bylo těžké se naučit...jen prostě sednou a vydržet.Asi mi chybí motivace,nejenom ve škole,ale v celém životě.vím, že když to přečtete, tak si pomyslíte,že jsem ******** že motivací by bylo mít diplom,lepší práci atd. jenže mě to nejde,dokážu to 2 dny,pak se něco nepovede a já stagnuji.už i můj mi řekl,že jakmile jsem dosáhla svého,tj. odstěhovala se od rodičů do prahy tak sem ztratila všechen zájem,motivaci energii...to už trvá 5 let,během nichž jsem se dopracovala k 25kg nadváhy.prostě problémy jsem zajídala tunami sladkého.
jinak rodiče mi platili 3 roky studium( měsíčně 4tis.) a těď chtějí abych jim to nejlépe oplácela,že mě na studiích "živili"

omlouvám se že to sem píšu,ale ten dnešní sen mě nějak dostal, a stále v hlavě slyším tu divnou větu:"ty ji nesaháš a nikdy nebudeš šahat ani po kotníky"...můj problém je v tom,že bych jí chtěla říct spoustu věcí jak se chová,ale nejde to.když se náhodou začnem hádat,tak já začnu hend brečet!!!chápete to, v 25letech!!dokonce si myslím,že ten brek je u mne skoro vrozený od puberty.protože i když opravdu nechci brečet,dokonce si v duchu nadávám,štípu se..tak ty slzy prostě samovolně plynou,když jsem na ni vnitřeě vzteklá,nemám důvod brečet,spíš mlátit kolem sebe,.tak to nejde zastavit. Už to dělám i u příátele,když mi něco vytýká při hádce,tak taky začnou se mi zalívat oči slzami..nevím co stím.protože sem za blázna, i to mi máti kdysi řekla, že když tak řvu,měla bych se jít léčit.

máte pravdu,já velmi dobře vím,že je to hlavně nedostatkem vlastní sebeúcty,vůbec žádným sebevědomím a bohužel žádnou motivací. nejlíp mi bylo před 2 lety,kdy jsem byla na 2 měsíce na Maltě,ikdyž mě to stáloi dost peněz tak jsem si nikdy nepřipadala tak svobodná.samozřejmě to bylo ovlivněné i tím,že jsem byla s kamarádkou a byl to studijní pobyt,ne práce,žádné starosti.Ale dobře si pamatuju jak jsem poslední noc před odletem do ČR nespala,jak jsem z toho návratu byla vynervovaná. Co udělat pro to aby si člověk sám sebe vážil,a nehledal jen chyby na sobě,ve své práci??

noumen
Myslím, že v tomto případě není chyba u tebe, připadáš mi jako schopná, silná, dokážeš se postarat sama o sobe, a jak už to bylo řečeno, vypadá to jako by ti to všecko záviděla, nebo ti to snad nepřála... zkus být prosím silná, je to určitě v tobě, dělej život tak aby tě bavil, aby ses cítila dobře. Zkus se podívat na sebe, co všechno jsi už dokázala, né všichni by toho dosáhli. Taková situace je určitě moc težká už proto, že to je tvoje matka ale je k tobě dost krutá. Možná by pomohlo si s ní promluvit ale asi to to moc nejde jak vidím. Musíš to nějak překonat, apokud budeš dělat to co tě baví a budeš mít dobrý pocit ze sebe, tak ani tvoje vlastnim matka ti to nezkazí, ikdyž by to měl být první člověk, který by tě měl podporovat a brát tě takovou jaká jsi. Ona má očividně problém sama se sebou, tak chyby nehledej u sebe. Moc ti držím palce v tom nelehkém úkolu.

...je to hodně složitá cesta k nalezení sama sebe. Řešit jí můžeme sami pokud máme na to dostatek energie anebo vyhledat odbornou pomoc!(psycholog).

...rozumím ti..nedivím se ti, že raději nechceš, aby tě chválila, páč stylem kterým to dělá a určitě i intonací hlasu ti to stejně vyzní jako nadávka. Tvá máma tě "psychicky týrá" ano je to hodně silné slovo, ale jinak to nevidím.
Možná je to tím, že ti závidí co jsi v životě dokázala!..jak už tu řekla AXIS

Víš ono ta tvá ztráta motivace souvisí s energií kterou si musela vydat aby jsi se dokázala osamostatnit. To byl ve tvém životě velký krok a na něj si použila všechny své síly..
Obávám se, že by jsi měla vyhledat odbornou pomoc. Tvé pocity méněcennosti se odvíjejí i od stavů, kterým říkáme "deprese". Možná jsou to u tebe jen náznaky této nemoci, ale už v počátku by se měly podchytit. A tady je tvá reakce.
..myslím, že nepomůže aby sis s ní promluvila, v její blízkosti cítíš ponížení a ona je silná a ty rázem nejslabší. Když začneš brečet tak se i třeseš, viď? Tvá matka svůj postoj k tobě zřejmě nezmění a já být na tvém místě dám se dokupy a vyhýbám se jí obloukem, páč tě deptá.
Jak popisuješ svou dovolenou na Maltě, je jasné, že ti tam bylo fajn, daleko od mámy, problémů to s tebou souhlasím, musel být pěkný pocit.
Když se zastavím nad tím, jak popisuješ hádky se svým přítelem a že začneš bulit, je to tím, že cítíš, že tvůj partner si o tobě myslí to samé jako tvá matka, je to prostě tvá vsugerace méněcennosti.
A souhlasím s AXIS
Myslím si, že to sama nedokážeš překonat, vleče se to od tvého dětství a bojuješ s tím..
Jak už jsem psala musíš načerpat novou energii.

ses
Možná je to tím, že ti závidí co jsi v životě dokázala!

máš pravdu v tom,že mi asi závidí,že mám nějaký život,oproti ní.já to zas už beru tak,že se ke mně nemohla chovat jinak,když stejně ba mnohem hůř se k kní chovala vlastní matka.takže ona tehdy aby se jí "zbavila" tak se v 18 vdala a hned mě měla,jenže jí to bylo k ničemu,protože zůstala bydlet s ní a stále se jí montovala babka do toho c odělá,jak proč atd. takže ona od 18 se o mně starala a makala aby měli s tatkou penízetakže ji asi štve že já v 20 odešla do Prahya svým způsem žiji jak chci.ze začátku neměla moc ráda přitele,protože tvrdila,že tím že je ve znamení opice,což jsou přelétaví lidé,tak mě tejně opustí,nebo se ke mně bude hnusně chovat.naštěstí se zmýlila,aspoň v tomhle.jinak se nakonec vyplnilo,když tvrdila, že nemám na školu,když jsem neschpná,nevypadám dobře ...

ses
potřebuji novou energii,potřebuji nový impuls-hoooodně silný impuls.jen nevím jak ho získat,resp. jak si ho udržet? K psychologovi nechci,protože i když to zní blbě protože sama jsem od ZŠ chtěla být psychlog (díky bohu že jsem nešla,to bych ani nikomu nepomohla,když jsem to nedokázala sama), ale nemohla bych k němu jít.protože jít tam,by pro mě bylo osobně jako naprostá prohra,prostě už bych se sama sobě nemohla podívat do očí,že jsem zklamala a musela vyhledat odbornou pomoc.a hlavně i jak jsem si pročítala různé diskuze,tak většina lidí se moc netvářila že by psycholog či psychiatr pomohl.
já si právě nemyslím že jsem něco dokázala. Když řeknete to odstěhování-tak já vám řeknu že jsem v praze díky příteli,který mi půjčil peníze na kurz matiky(od našich sem nic nechtěla) a pak mě vezl do prahy na přijímačky a podporoval abych se dostala.jinak bych do prahy ani netrefila!prostě na vše na co bych mohla být "pyšná" najdu nějaké ale...podařilo se to ale jen díky tomu...či za přispění náhody.
nechci na mamku nasazovat,sama to neměla lehké se svou matkou (a stále nemá),vím že není zlá,jen prostě nechápe že to jak se ke mně chová prostě nezkousnu,asi to tak nemyslí úplně,ale nechápe ty důsledky.kdybych byla flegmatik,tak mě nic z jejich blbých poznámek nerozháže...bohužel nejsem,spíš opak,až moc nad vším přemýšlím.

noumen
Vidím, že jsi to všechno uvědomuješ, víš kde to vzniklo a proč. Jenže s tím bojuješ a nevyhráváš.
Ty své matce prostě věříš v tom, jak ti říká všechny ty škaredé věci, hraje ti na city, aby jsi se cítila vinná za všechno její trápení. Ponaučení pro tebe bude, že to svým dětem takhle dělat nebudeš. Nevěř jí! Jsi totiž jiná než tvoje máma, ty jsi to dokázala a odstěhovala jsi se. Dokázala jsi ve svých 25 letech dost, jak se podívám na své spolužačky tak jsou u rodičů a vztah, kariéra nikde.
Přítele neměla ráda, páč ti prostě škodí a není ráda, když jsi šťastná.

...ona se mýlí i v ostatních věcech, a nic se nevyplnilo, školu zvládáš, vždycky to přece nemusí dopadnou tak, jak si to naplánujem, jak píšeš je tam víc faktorů, proč jsi tu školu protáhla. Neschopná nejsi už proto, že žiješ na vlastních nohách!
Proč si myslíš, že nevypadáš dobře?

...tu získáš jakmile si začneš sebe samu vážit! Nehledej za vším to "ale" řekni si spíš i když mi v tom přítel pomohl, tak jsem byla dost chytrá, dostala se na tu školu, páč já udělala ty zkoušky!!! A takhle si to začni uvědomovat!
...nemáš pravdu, jak víš, že by jsi nedokázala být psychologem, víš, někdy se divíme co všechno dokážeme, chce to jen chtít a věřit si! Ty za vším vidíš negativní postoj, zkus to přehodnotit a vidět spíš vždycky něco pozitivního na dané věci, to ti pomůže.
Zajít k psychologovi neznamená cítit, že jsem něco prohrála. Zajít tam znamená mít odvahu se sobě podívat do očí a snažit něco řešit. Zase vidíš pesimisticky. Nevím jaké diskuse jsi pročítala, ale ze strany své kamarádky můžu říct, že jí psycholog hodně pomáhá. A tak mě napadá není ve tvém životě nějaká blízka osoba krom přítele, kamarád kamarádka? Nebo se prostě můžeš opřít o přítele, když k psychologovi nechceš.
..jsou věci, které bychom měli házet za hlavu, hlavně maličkosti, nejde pořád něco řešit to tě ubije. Neber si k srdci každou matčinu větu, musíš se naučit jí nebrat vážně.

Neumen: jsem téhož názoru jako Ses. Píšeš, že jsi přibrala 25 kg z přejídání se, častém pláči, o ztrátě motivace, stagnaci a nedostatku energie - toto jsou typické příznaky deprese a to se dá řešit velice jednoduše antidepresivy. V žádném případě zajít k odborníkům není vůůůbec žááádná prohra, ale první krůček k vyřešení Tvých problémů. Dneska chodí k psychiatrovi spousta lidí a na západě navštěvuje psychologa každý druhý. (jistě na ně spousta lidí nadává, ale Ty jej potřebuješ na antidepresiva).
Vůbec to ani není žádná prohra a Ty za to ani nemůžeš ani nejsi nějaký blázen, prostě Ti někdo ublížil a je to prostě jen logické vyústění.
Sak***, jsi chytrá holka na výšce, vždyť by byla věčná škoda nedát průběh svým schopnostem. Ale musíš se léčit, ať můžeš začít normálně žít.
Taky říkáš, že chceš utéct od oltáře, nechceš být na tom příteli závislá, tak i Tvé podvědomí se chce uzdravit a být silné. Nechej si pomoci, to není prohra.

...na léky formou antidepresiv bych to neviděla, noumen to zvládne i bez nich...

Ses: Má jasné příznaky deprese.
No, ale jsme tu na diskusi o snech, ne???
Mě se dnes zdálo, že jsem prala a v koši neustále přibývalo prádlo, sotva jsem jedno vzala, už zase byly další...

taky souhlasím ze ses, tohle za ní nikdo nevyřeší, může akorát řešit to, že se třeba cití méněcenná ale tady je jasná příčina ...musí to překonat sama, nějakým způsobem se nad matku povznést a žít svůj život podle sebe...aby byla spokojená ...podle mě aspoň
oblečení zahaluje individualitu do osobnosti máchající prádlo představuje vlastnosti patřící k egu (prádlo) a pročišťujíci city (voda), proto je dobré, když je voda čistá
starší snáře mluví o praní prádla jako o pomluvách nebo o očíštění se od hamby.

...mezi typické příznaky deprese toho patří hodně. To, že se v někom sejde pár z nich, neznamená ještě, že stanovíme jasnou diagnózu "deprese". Léky antidepresiva se předepisují na základě jí už rozvinuté. Dám příklad: Když nás bude třeba bolet břicho v oblasti slepého střeva, taky hned nemusí jít o akutní zánět slepého střeva a následnou operaci.
máš to ale sny..a jak ten sen skončil, doprala jsi?