Slzy smíchu

taky mi tečou slzy, když se víc směju, myslím, že je to normální, prostě někdo je citlivější víc někdo míň...ale taky mě to samozřejmě někdy štve...každý "nebrééééč"

a tohle jsem našla na netu: "Při energickém smíchu se slzy uvolňují z jiného důvodu – stejně jako při kašli nebo opakovaném kýchnutím se vlivem změny nitrolebečního tlaku vytlačují ze slzných žláz. Z ostatníách zvířat „láčou“ mořští savci (př. Tuleň), kteří se takto zbavují přebytečné soli. Ale emocionální slzy jsou vyhrazeny jen člověku"

To je přesně můj případ. Všichni už mě tak znají a pak přichází "nebrééééč"
Vůbec si s tím nedělej hlavu, mě to teda osobně nevadí a to se také směju pořád Akorát pak někdy musím poupravit make up.

A "zesklovatí" mi oči i když vyprávím nahlas něco hodně "dojemného" nebo když vzpomínám na nějakou historku z mládí, zážitky, které mi utkvěly v paměti. To pak nadšeně vyprávím, vyprávím a už se mi lesknou oči.

Len slzy by mi vyhovovali, sem tam dostávam normálny záchvat smiechu, po ktorom plačem akokeby mi niekto ublížil, ale stáva sa mi to len doma, asi ma nikto iný nedokáže naozaj rozosmiať

Já se vždy bud pouze pousměju, nebo brečím smíchy, už se nedokážu smát bez slz.. nevím čím to je, ale taky mne to štve (dřív jsem nebrečela nikdy), mám stále černý obličej, protože se mi rozmažou linky.. směju se dost často..
Možná máš s tou dědičností pravdu, mamka taky často brečí

Já když se směju opravdu moc a upřímně, taky mi tečou slzy, jsem celá červená a jakoby mi "cukají" tváře....Nevím, jak to cukání přirovnat, takový štiplavý pocit, který je hrozně nepříjemný...Máte to taky některá?

Já ,,brečím" několikrát denně a slzy mi tečou snad do 3 sekund Moc dobře znám ono ,,nebrééč" Nechápu holky, co nosí normální řasenky, já bez kvalitní voděodolky ani ránu... Potlačit se to asi nedá... a vadit to snad nikomu (krom tebe) nemůže, neřešila bych

Reaguji na Klariska1241: Tváře mi nějak necukají, ale červená jsem tedy vždy jako rajče (ikdyž já jsem červená když je mi teplo, zima, když je mi trapně, když mluvím, když na mě někdo kouká, když se stydím, když.. no prostě se nečervenám jen když jsem sama doma.. ..)

Já taky pořád brečím trochu smíchu a už to jede Nějak mě to neštve, akorát se mi všichni smějí. Ale co už, no..Alespoň jde vidět, že je to opravdu upřímné a ne nějaký nucený smích

Holky, ohromně jste mi "potěšily", že nejsem jediná, která se jen malinko usměje a ostatní už jí říkají tolikrát ohrané "nebréééééč" Já se navíc obklopuju lidma, se kterýma se prostě nejde smát.. Teď jsem si našla přítele, který mě rozesmívá dost často a já pokaždé smíchy brečím - určitě si musí myslet, že jsem hvízdlá na hlavu Jenže když pak před někým brečím několikrát za den, tak už se mi pak ani nechce smát, aby si fakt dotyčný nemyslel, že jsem pošuk, který neustále brečí, když se malinko usměje..

Reaguji na debbie:
tak to znám taky.. mě občas stačí se nad nějakou historkou, vzpomínkou pousmát a zesklovatí mi oči.. Když jsem mezi "svýma" kteří mě znají, nevadí mi to.. Ale pak poznáš někoho novýho a ten se ti okamžitě začne ptát, jestli je všechno ok...

Mě se to stává jen málokdy, většinou, když smích musím nějak dusit. Třeba ve škole