Slepovaný vztah aneb dvakrát nevstoupíš do jedné řeky (?)

Myslím, že slepovaný vztah má cenu jen tehdy, zmizel-li důvod, kvůli kterému se ti dva rozešli. Tzn. pokud se ve skutečnosti nic nezměnilo, časem by se to dostalo opět do bodu, ze kterého by nebylo jiného východiska než dalšího rozchodu.

Přešně tak, musím souhlasit s RubyCairo . Často se k sobě páry vrací z toho důvodu, že problém, který stál za rozpadem jde trošku do pozadí a člověk si toho druhého víc idealizuje a vidí jen ty dobré vlastnosti. Pak se k sobě vrátí s tím, že tehdy třeba si lezli na nervy kvůli tomu a tomu a zdá se jim to jako hloupost už, ale časem se to vrátí a rozdejdou se stejně znova. Proto je důležité problém neodsunout s tím, že jste se rozešli a ted už to je ok, protože ten problém tam pořád je. To, že jsi perfekcionalistka opravdu není vždy k dobru. A to že nejsi splachovací naopak dobré určitě je, ale nevězí za tvými uchovanými vzpomínkami, které třeba neodpouštíš to, že nejsou právě vyřešeny?

Ono to tak většinou je, sama to znám. Kolikrát si to nechci naplno přiznat a snažím se to v sobě nějak potlačovat, že mi něco nevadí a nakonec jak píšeš se to začne nabalovat. Proto je důležité řešit problémy, ale ne vždy je to hold jednoduché

Slepovaný vztah nemá cenu. Je lepší postavit něco nového a to co bylo předtím smáznout. Lze to i se stejnou osobou, jenom musí být vůle na obou stranách.

RubyCairo
Nicci
no jo, jenže jak vyřešit problém, který se pro mě zdá neřešitelný... ono, když se něco řeš půl roku a více, tak máte pak po čase pocit, že už opakujete stále ty stejné fráze pořád dokola... o tom to i možná je, já neustále "křičela", že máme problém a navrhovala různé druhy řešení... partner je celkem flegmatik a jako problém se mu to nezdálo, takže to dopadlo mým takovým menším psychickým zhroucením - byl to fakt hnus - moje láska se v tu chvíli změnila v nenávist... Ono se ten "problém" zdá absurdní a vypadá to, že pokud mu neodpustím, nebude mít ten vztah budoucnost... jsem v některých věcech docela nekompromisní a tohle mě hodně omezuje... zkrátka se cítím ukřivděná, ale je to moje povaha... vtipné je, že přesně vím, co je špatně a jak by to mělo být... ale nedokážu to prostě uvést v praxi. Nejsou to jen výmluvy, ale jedná se mnohdy o podvědomé reakce s třeba i tělesnými projevy... (přirovnala bych to třeba k tomu - čím více nechcete, aby lidé viděli, že se stydíte, tím více rudnete...)

PardGalen
jo, ale jak chceš začít nový vztah se stejným člověkem bez toho aby ti někdo vymazal paměť .... myslím, že je to možné po letech - oba se změní, začnou si vážit jiných hodnot... a poznají, že byli opravdu spolu nejšťastnější.. to si myslím, že lze.. ale v mém případě si to nedokážu představit v praxi, ikdyž to oba chceme...

Moc pěkně řečeno. Vůle, umět ne přímo zapomenout, ale nevyčítat, neoživovat něco, co bylo. Nemyslím, že to moc lidí dokáže.

To není dobrej začátek vztahu.

luccy1
ahojky, jestli jste so rozešli včera, tak je to opravdu hodně čerstvé... já nebyla schopna první měsíc nic dělat jen jsem brečela a spala... měla jsem pocit, jakože se mi zhroutil svět první co bylo, tak jsem odklidila všecky naše fotky, přepsala si ho v seznamech a už se s ním nikdy nechtěla vidět.. on mi pak po týdnu volal a i po několika měsících má na zdi naše fotky, jeho rodiče ani neví, že jsme se rozešli, každopádně tuší, že něco není v pořádku, když už mě několik měsíců neviděli... každý to prostě bere jinak. Já věřím tomu, že kdybychom nebyli potom nějak v kontaktu, přítel by mi nevolal a já neřešila spoustu věcí, které jsem po něm potřebovala a on mi nevracel na někokolikrát věci, které jsem měla u něj doma... už spolu asi nejsme.. já bych ho asi odepsala... težko říct

jasně proto do toho nechci jít... vím, že to nemá cenu takhle? uvažovala jsem, že bych to řešila třeba i s psychologem nebo pomocí nějaké alternativní metody - hypnóza, kineziologie... fakt nevím

K tomuto tématu:
Vem si, že má svůj nejoblíbenější talířek, ale jednou se na něj naštveš hodíš ho na zem a rozbiješ. A i když ho pak slepíš, už nikdy nebude jako dřív. Nikdy nebude tak krásnej a pokaždý si vzpomeneš na to, jak se rozbil...
Zažila sem dva slepovaný vztahy, ani jeden nevydržel.. za to teď sem nejšťastnější

luccy1
hm... já v tu chvíli taky chtěla odjet někam hoodně daleko, ale nakonec vše dopadlo jinak. Já se zabrala do práce a do cvičení... a domů jsem přišla tak vyčerpaná, že jsem sebou plácla na postel a spala... víkendy jsem trávila s kamarády... a když jsem z toho konečně byla venku a srovnaná a přesvědčena, že už to mám vyřešené, tak přítel za mnou přišel s tím, že už beze mě nechce být... a jsem zase tam kde jsem byla cca před půl rokem ... držím palečky, ať to zvládneš... musíš se do něčeho zabrat.... já jsem neustále na prášky z toho, že nevím, co mám dělat, protože mám pocit, že ON je moje životní láska, ale mám pochybnosti právě protože jsme zrovna dobře nezačli a to se nám pak hezky vrátilo... Když si na to dneska vzpomenu je mi z toho stejně zle jako před několika měsíci, roky...

endy
Tak to se pak nabízí otázka, jestli s ním vůbec chceš byt, když víš, že to je neřešitelný problém. Třeba bys to dokazala nějak zkousnout, ale proč se uvazovat z vůle, když ti s někym může byt krasně ne na 80%, ale na 100. Víš jak to myslím? že byste se nějak tolerovali, ale stejně se podvědomě trápili. A nemůžeš říct, jaky to je neřešitelný problém? všecko by hned bylo jasnější)

Myslím, že vztah/partner se nedá připodobnit k talířku, už jenom proto, že talířku chybí vůle.

Ginfizz
Tak to si nemyslím. Ono to přirovnani je někdy opravdu trefné, ale není to pravidlo. Ale možná to je tak, že když se překonává nějaka krize, která vyvrcholí rozchodem, tak druhá šance může vyjít(znám takový případ). Ale zas je něco jiného rozchod z důvodu neshod atd....ale i tak se myslím, že jestli je to skrz konkrétní věc a došlo to jen daleko, tak proč ne? ale jestli v tom je už i určité odcizení, tak to opravdu je slepování dvou nespřízněných duší