Single ženy, jak to finančně zvládáte?

No xx let jsem žila sama a vycházela jsem v pohodě,ale nájem jsem měla teda mnohem menší,takhle bych umřela,ale znám holky,co to takto mají a vycházejí,je mě záhadou,jak,ale evidentně to zvládnout jde.

To ti řeknu za měsíc. Od 1.6. jdu do pronájmu, ale se vším všudy za 6 000. Když jsem to tak počítala, tak bych měla v pohodě vyjít + si budu moci ukládat něco bokem. Těch 10 000 mi přijde pro jednoho člověka za nájem opravdu dost

No, to asi špatně a měl by zauvažovat nad lepší prací nebo levnějším podnájmem/spolubydlením Když jsem bydlela sama, měla jsem garsonku za 8500 a ještě za studií jsem měla dvě brigády, abych to poplatila, k tomu chodila za prachy dávat krevní plasmu a celkově žila skromně, ale dalo se to.

Pokud nemáš auto nebo nějakou pujčku a máš práci v místě,tak to zvládneš.

Hodně špatně, mám zkrácený úvazek a i to, že bydlím s více lidma, mi moc nepomáhá

jednoduše jsem bydlela tak, že jsem za nájem 10t nedala, prostě jsem si našla spolubydlení, ale bydlet se dá taky bez spolubydlení a levněji, ne o moc, ale měla jsem pronajatou garsonku, která i s poplatky a internetem vyšla na 8600. Spolublydlení není ideální a někdo to hůř snáší, ale než abych musela počítat každý halíř, jestli si můžu koupit o časopis víc, tak raději to spolubydlení.

Já jsem začínala s příjmem necelých 16000 a "bytem" na okraji Prahy - takovou sklepní garsonkou (docela děsivou, když se na to podívám zpětně) za 6000 a šlo to v pohodě. I když pamatuju si, že týden před výplatou býval krušný, to jsem si dělala i přesné nákupní seznamy, a jídelníčky, abych vyšla, to je ale spíš způsobenou mojí rozhazovačnější pivahou, taky jsem hodně pařila, tak jsem věšinu utratila za první dva týdny... U bydlení záleží na místě, zvlášť Praha je drahá, každopádně doporučuju spolubydlení, i v Praze se dá sehnat samostatnej pokoj za 5000, někde i levněji, a to dost uleví.

jako upřímně s tím bydlením je to hodně špatné....většinou lidi co znám bydlí s přítelem a to už nějak utáhnou ale co když člověk nikoho nemá že...pak jedině něco s více lidma, ale to taky není pro každého, ne každý to dlouhodobě snese...
proto jsem teď u rodičů, máme velký barák, takže se snesem, oni jsou rádi, že jim pomáhám a necítím se osamělá, v prázdném bytě to nějak nedávám...ale to taky není pro každého, když třeba vztahy nejsou ok a navíc se to dnes moc nenosí...každý si řekne je u rodičů = nesamostatný, i když to tak vůbec nemusí být...

Proč, když bych vydělávala 15 tisíc si budu luxusně žít v bytě za 10? Stačí se uskromnit v bydlení a hnedka by šlo žití lépe, ne?

Jsem čerstvě single, mám pronajatý jednopokojový byt relativně v centru s měsíčními náklady něco málo přes 10.000, k tomu teď auto...
Na vyskakování to teda není, ale jak tu někdo psal že radši půjde do spolubydlení než aby musel počítat zda si může koupit časopis navíc... Tak já si radši odepřu časopisy a pro mě jiné nepodstatné věci, ale vím, že se po práci vracím "do svého", že je tam uklizeno přesně tak jako když jsem odcházela, že návštěvu tam budu mít jen když si ji sama pozvu (a ne cizí návštěvy od spolubydlících) a celkově, že tam mám své soukromí.
Je to vždy otázka priorit a nejde jednoznačně říci, čí přístup je správnější. Někdo ty spolubydlením ušetřené prachy vrazí do prodlužka, solárka či gelových nehtů, já je vrazím do bydlení. Samostatné bydlení v centru města byl kdysi můj sen, tak si ho teď konečně plním (= ta světlá stránka rozchodu).

Upřímně řečeno, kdyby se nedalo dělat nic jiného, tak bych se se spolubydlením smířila. Ale raději bych se tomu už vyhnula. Spolubydlících už jsem si během VŠ užila. Navíc jsem spíše samotářský typ a hrozná individualistka. Už chci mít své vlastní zázemí.
A pronájem slušného malého bytu v dobré lokalitě spolu se službami prostě na nějakých cca 10 000,- Kč vyjde. Je to ta nejvyšší položka z měsíčních výdajů. Takže pokud je váš příjem průměrný a nemáte se náklady na bydlení s kým podělit, tak už prostě moc peněz nezbyde.

Bydlím sama, nájem mám teda se vším všudy včetně internetu 8000. Řekla bych, že teď jako single utratím mnohem méně peněz za jídlo, protože pro sebe si vařím málokdy a celkově se v tomhle směru dost odbývám. Pár tisíc zvládnu i ušetřit, ale štve mi to že zbytečně cpu peníze do podnájmu, když už bych mohla mít něco svýho. Ale vzít si hypotéku, když pořádně nevím o bude za rok mi taky nepřijde ideální...

Být tebou, tak se s platem pouze 15 tisíc uskromním na bydlení, jak už tu někdo radil. Dle výše nájmu asi bydlíš v Praze nebo v Brně, tam seženeš malou garsonku se vším určitě za méně. Nemusí být ani ošklivější, prostě jen nebude v centru. Žít z 5 tisíc bych asi nedala.

Tak já nevím, asi jste moc náročné Mě je 25, beru 16 tisíc, zařídila jsem si hypotéku a když odečtu všechny poplatky, tak mi zbývá měsíčně 6500,- Kč + mám dva psy, žerou si kvalitně, ne šunty z obchodu typu Pedigree. Možná dělá hodně, že mám ještě navíc stravenky (1 600,- Kč) Za stravenky jím v práci, na doma něco malého koupím, o vikendu většinou nějaké rychlovky a ještě mi měsíčně dost zbývá. Možná jsem jenom moc šetřivá, protože nikdo neví a ano odmítla jsem vyhazovat peníze za nájmy. Nemám ráda ten pocit, že si tam nemůžu udělat všechno podle sebe. Byla doba, kdy mi zbývalo i méně, to jsem byla v nájmu. Nějaké 4 tisíce, ale pořád tam byly ty stravenky a nic moc jsem nikam nechodila.