Šikana v zaměstnání

Změnit práci

Rozumím ti, ale bohužel dneska je špatná doma a zaměstnavatelé toho hodně využívají, že většina lidí nemá jinou možnost než tam prostě zůstat, protože jiná práce se shání hrozně špatně. Buď to musíš vydržet, protože nad šéfem prostě vyhrát nelze a nebo prostě odejít a zbavit se ho tím jednou pro vždy. Jenže to se zase musíš rozhodnout jestli chceš mít práci a s ní spojenou buzeraci a nebo mít klid od otravného šéfa, ale žádnou práci.

Skousni to a prostě šlapej brázdu. S bývalou šéfkou jsem si nerozuměla pro její hulvátský chování k zaměstnancům a byla jsem pak 2 měsíce a 10 dnů bez práce a řeknu ti - peklo!! Byla doba, že jsem měla i krajíček chleba se solí na den, protože jsem zaplatila tak tak byt a byla jsem úplně švorc. Za 2 měsíce jsem šla nakonec zpět do oboru a mám svatý klid. Ale být znovu bez práce ---- to už bych napodruhý raději jednala jinak...ne tak ukvapeně jak tehdy... byť dneska si říkám: vše zle bylo nakonec k něčemu dobré...

Práce je opravdu luxus a je třeba si uvědomit, že na 1 pracovní místo na HPP je v průměru 14 uchazečů.

záleží, jaká jsi povaha, já jako citlivka, co si všechno bere a prožívá bych to dlouho nevydržela, strašně mě takový šéfové rozčilujou, co se po někom vozí...je to ponižující.

tohle je bohužel pravda...posoudila bych, jak na to jsem finančně, jestli tím získám nějakou praxi, co mi práce dává po profesní stránce a jak se cítím ráno, když do té práce chodím...podle toho bych se rozhodovala, co dál. Bohužel je tvrdý chléb všude,

záleží na tvých prioritách. Jestli je pro tebe důležitější tvoje zdraví psychické i fyzické,nebo tvoje práce.
Podle toho jednej. Doba nedoba.

Děkuji za Vaše komentáře, ráda bych se nad těmito narážkami povznesla, otázkou je jak, i když si řeknu, že je to ******, vnitřně mě to stejně vždy rozmete. Mám smlouvu na dobu určitou do konce srpna, tak doufám, že se do té doby najde něco jiného, hledám práci dál, do práce chodím s odporem a pokud vidím, že má šéf špatnou náladu vyhýbám se mu jak jen to jde, ale vzhledem k tomu, že mi je věčně za zadkem jeho blbým narážkám neuniknu. Je to děs, do práce jsem se těšila, ani v podstatě nedělám práci co mám ve smlouvě obchodního referenta s tvorbou cenových nabídek, spíše telefonistku.

Reaguji na emcak:
Taky stejně jako ty jsem citlivka. Všechno si hned beru. Tady se snažím držet, ale doma přítelovi brečím. A už pomalu taky nevím jak dlouho to vydržím snášet.

Mě v podstatě nic (vyslechla jsem si jak na mě je šéfka nejhodnější) šéfka nedělá, ale kolegyně. Neustále pomlouvají, dělají naschvály, vyhrožují mi, křičí na mě před zákazníky jak na malý děcko. Když jsem skusila něco říct, tak to bylo horší. Začali donášet a prý jim odsekávám a jsem drzá.

Naposled mi přišel opilej kluk a byl tady od půl páté do do doby než jsem končila noční. Nic nedělal, ještě si schválně kupoval věci, aby mi to podle jeho slov vrátil, že jsem ho nevyhodila. Ráno přišla kolegyně. Začala osočovat jeho, že je zfetovanej a já zamilovaná. Prý jsem ho měla vyhodit a ať se modlím, abych dojela dom a někde mi něco neudělal. Vyhazovala mě, že už na mě venku čeká. Přitom borec byl už dávno pryč. Samozřejmě si šla stěžovat šéfce a určitě to přibarvila jak ji znám. S falešným a ulhaným člověkem nevím jak si poradit

To je mi líto. Někteří lidi takoví jsou... přeji hodně síly. Občas se nestačím divit, jací jsou lidi... zkusila bych je v práci ignorovat..., když uvidí, že ti to nevadí, tak... já jednou dělala na brigádne v kavárně a u mě byly zase holky v pohodě, ale vedoucí směny byla nepříjemná jak osina v zadku. Takže chápu, že to dokáže znepříjemnit, kor, když jsi tam každý den.

Já jsem taky citlivější, tak jsem z toho byla špatná. Jen při odchodu jsem jí řekla svoje..., byla jsem tam brigádně, takže jsem dobrovolně odešla.

Reaguji na Pariiisss:
Já právě většinou dělala mrtvýho brouka (podle známých je to chyba), ale v poslední době už se začínám ozývat. Čeho je moc toho je příliš. A většina lidí si myslí, že si to můžou dovolovat, protože jsem nejmladší. Prý si to pak můžu vybíjet na někom kdo bude pak mladší než já. Tuhle logiku jsem moc nepochopila, ale asi jsem na to moc hloupá

To mi příjde jak na vojně. Ty tvé kolegyně musí mít v hlavě ...

Reaguji na Izzi: hrozná firemní kultura teda

Marodím s nervama a čekám na konec smlouvy. Potom pracák....

Reaguji na ladyve:
Držím pěsti a doufám, že brzy něco najdeš

Reaguji na rencaa:
No jo. A to šéfka vykládala, že kdyby se něco dělo, tak jí mám říct a ona už si udělá pořádek. Jenže vůbec nereaguje na to co říkám. Nic na to neřekne, nic neudělá. V horším případě se otočí a dělá, že mě neslyší.

Přeji hodně síly.

Taky jsem zažila šikanu v práci. Jsem zdravotní sestra. Ze začátku to bylo dobrý docela. Byla tam jedna kolegyně, která mě nesnesla, řvala po mně a chodila žalovat mé nadřízené (staniční sestře). Ta jí to vše věřila. Nikdo se mě nezastal, i když si všichni mysleli o té kolegyni, že je šikanérka. Možná vám přijde divné, proč jsem si to všechno nechala líbit. Vlastně ani nevím. Zpočátku jsem se bránila, ale k ničemu to nebylo. Jako bych mluvila do dubu. A pak, když jste proti všem úplně sami... Všichni se jí báli a tak raději mlčeli. Prostě mě nějak zlomili a já už pak jenom držela hubu a krok. Chodila jsem do práce nervózní, se staženým žaludkem, té kolegyně jsem se bála. Začala jsem kvůli tomu i pít. Byla jsem opravdu psychicky na dně a dokonce jsem uvažovala i o sebevraždě. Zpočátku to vypadalo, že ta práce pro mě nebude problém. Všechno mi šlo dobře. Jak jsem pak začala být nervní, tak se ze mě to nemehlo snad opravdu stalo. Strašně sem se bála, že v něčem udělám chybu, tak jsem se pořád na všechno chodila ptát nebo jsem šla dělat něco jiného. Ta kolegyně o mně říkala, že jsem neschopná a já jsem tomu nakonec skoro začala věřit. Nakonec jsem byla pod psychickým tlakem a napsala jsem výpověď dohodou. Měla jsem na sebe vztek, ale nemohla jsem s tím nic dělat. Bránit se proti tomu je hrozně těžké, skoro nemožné. Je třeba uvědomit si včas, co se děje a nastavit od začátku pevné mantinely toho, co si k vám mohou dovolit, které je třeba si důsledně bránit i za cenu, že o to místo přijdeme. Za zničené zdraví a pošlapané sebevědomí to nestojí.