Šetriť alebo nešetriť na tajnáča vo vzťahu?

My do teď s přítelem/budoucím manželem žili každý "za svoje", vždy jsme dali dohromady částku na zaplacení bytu a jídla, ale teď, když čekáme mimino a já nastupuji na poslední měsíce na lístek a pak na mateřskou, budeme dávat kasu dohromady, jelikož budu samozřejmě finančně omezená. Co mi přijde z nemocenské a později z mateřské a rodičáku budu automaticky posílat jemu s tím, že ale stále budu mít svůj účet, kde si aspoň pár korun nechám jako takové "kapesné", když si budu chtít koupit něco na sebe, kosmetiku atd... Abych nemusela říkat příteli. A něco málo na spořící účet (ale nebudu to brát jako své úspory, ale jako úspory pro malého, když bude třeba něco koupit, případně když bude nějaká finanční nouze, můžu na ty peníze kdykoliv sáhnout. Na druhou stranu budu mít přístup k tomuto účtu jen já, takže je možno jej využít i jako zadní vrátka v případě - nedejbože - rozchodu.) No a přítel bude platit veškeré výdaje z těch našich společných peněz, také bude platit případné útraty kdy si někam vyjdeme apod. Prostě tuhle starost o peníze převedu komplet na něj.
Tohle je zatím jen má představa o hospodaření s penězi do budoucna, uvidíme, jak to bude nakonec fungovat "naostro".

Tohle je dost smutné, člověk se kolikrát nestačí divit, s kým to vlastně žil. Právě v takových situacích se ukáže ta pravá tvář a charakter člověka

Reaguji na Satisfashion: To je přesně to, o čem jsem psala. Znám pár takových také, proto jsem ti radila odkládat. Žena je vždycky ve složitější situaci a do chlapů nevidíš

Tak mu argumentuj tím, čím sjem psala - stát se může cokoliv a je dobré mít ejště nějaké prostředky odkloněné. Manželově mamce se tato situace (zemřel jí manžel, předtím byl dlouho v komatu, všechny účty spoelčné, ale na něj a bez dispozičního práva) a přežili jen díky tomu, že měla peníze v hotovosti bokem....... Takže my máme doma model několika účtu včetně jen vlastních, protože je vždy lepší mít penéze uložené na různých místech, aby ani ejdne v případě problémů nezůstal bez prostředků......
Reaguji na ilka1:
Ilko ono vlastnictví několika účtů a některých i jen vlastních ale enznamená,ž e jede každý za sebe. To, zda jsou peníze spoelčné či ne je o tom, jak to ti dva vnímají. Může mít každý svůj účet, ale peníze berou jako společné a mohou mít ejden a přesto bude chlap vše považovat za svoje.... My máme spoelčný účet a k tomu každý svůj vlastní. na společný zatím posíláme oba stejnou částku, ze které financujeme společnou domácnost. Zbytek si necháváme pro vlastní potřeby. Až přijdou děti, tak se částka na společný účet výrazně navýší a na vlastním si bdueme nechávat jen "kapesné" pro strýčka příhodu (kromě toho, co je tam ušetřeno).......

Reaguji na bakalářka: Mně není právě jasné, podle jakého principu je to společné financování? Vyděláváte stejně, v domácnosti se realizujete stejně? Oba vaříte, perete, uklízíte, prostě děláte stejně? V případě péče o dítě, on ho nosit ani rodit nebude, ale kdo bude doma s pár korunami? Kdo bude mít problémy s příp. hledáním práce po r. dovolené? Prostě pozice muže a ženy není rovná, společnost takto na ženy a muže reaguje. Účet také nemůže být společný, přece je psaný vždy na jednu osobu, jinak to nejde.
Také máme více účtů, něco na mě, něco na manžela. Ale není to podle toho, čí peníze tam jdou, prostě jsou peníze co máme rozděleny na různé účty. Já mám k manželovým účtům 2. kartu, takže platím z jeho účtu, kdykoliv potřebuji nebo chci. Neptá se mě, co jsem kupovala, ví, že hospodařím dobře. Prostě je mezi námi důvěra, a jak jsem už psala, větší výdaje stejně řešíme spolu.
Pokud se hospodaří s menšími prostředky, potom opravdu nevím, podle čeho je "spravedlivé" dělení financování a investované práce-povinností?

Já tvůj pohled naprosto chápu. My to takto máme, protože jsme se jako dvě svobodné bytosti rozhodli spolu bydlet a nevěděli jsme, jak to dopadne (i když oba jsme věřili a doufali, že to klapne). Ale v začátku nám toto řešení přišlo ideální. Nemusíme se dohadovat, kdo zaplatil nájem nebo jídlo a nějak si to vyúčtovávat. Každý si spoříme, abychom měli nějakou rezervu (na svatbu, dovču, mimčo, neočekávané výdaje, pracovní neschopnost...). Samozřejmě, až si vezmeme hypotéku, už nám tolik vlastních peněz nezbude a když přijde mimčo, bude muset převzít roli hlavního živitele můj partner. Myslím, že se ten systém jednou otočí a na našich soukromých účtech bude zůstávat jen nějaké kapesné