Chci změnit život ale nedokážu to

A co zkusit odjet do zahraničí jako au pair? Je to jen na určitou dobu a aspoň by sis vyzkoušela, jak by se ti žilo samotné v cizí zemi, třeba bys tomu přišla na chuť, zdokonalila jazyk a našla si nové přátelé, udělala si známosti a pak už by se ti třeba lépe odjíždělo natrvalo..

Přestaň přemítat o tom co by mohlo být dobré a žij to co máš teď a tady. Je ti 21 let celý život před sebou, neboj jednoho dne i ty přijdeš na to co od života chceš. Práce v zahraničí by ti určitě prospěla, protože tam by ses musela postavit nas vlastní nohy tady tě k tomu nic nedonutí.

Hm jo tohle je mi povědomé akorát že je mi o nějaký ten rok víc. Odjezd do zahraničí nevidím jako kouzelné řešení nespokojenosti s vlastním životem, ale tak sama víš nejlíp jestli by ti to prospělo. MInule jsi psala o touze po cestování - tak cestuješ? Já teď budu končit v práci, kterou jsem nesnášela a nebavila mě, ale chtělo to velkou odvahu s tím seknout, člověk má prostě strach ze změn, i tohle by pro tebe mohla být cesta - nový začátek jinde v novém kolektivu. Anebo odjet fakt úplně pryč, co já vím. K tomu šetření - víš moc dobře, že se dá šetřit a nesedět při tom doma, ale asi nemáš opravdovou motivaci k tomu cestování a přestěhování se, asi tě to neláká tak moc jak říkáš. Protože kdyby to pro tebe byla priorita č. 1, tak se rozkrájíš, jen aby ses k tomu dostala že jo?

No očividně ho tak moc změnit nechceš...
Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody...

Cítím s tebou je mi 21 a s přítelem jsem se před 14 dny rozešla kvůli rozdílným představám o budoucnosti. Ted studuju školu co mě nebaví, chodím do práce kterou nenávidím a chtěla bych to všechno tak strašně změnit. Chtěla bych tak strašně odjet do zahraničí! Ale chci až po Bc. tak jsem zvědavá jestli tu školu dodělam. Tak držim palce, at brzy poznáš, co vlastně chceš. Věř, že v tom nejsi sama!

Ach jak já ti rozumím Bydlím na vesnici, kde mě nic nedrží (kromě rodiny), celou vysokou jsem čekala, dokud dostuduju a vypadnu odtamtud. A když to přišlo, najednou to není tak lehké. Mám strach se sama přestěhovat do velkého města, hledat si tam práci, přátelé... Bojím se, že zůstanu sama, že to nevyjde podle mých představ. Ale uvědomuju si, že takhle to nemá smysl a horší to snad už nebude Změna prostředí ti může jenom prospět, to zahraničí bych na tvém místě vyzkoušela, získáš nové zkušenosti, zdokonalíš se v jazyku...a jestli to nebude ono, vždy se můžeš vrátit zpátky

Kamarádkám, které mají "jasnou představu o životě" zas až tak nezáviď - život není papír, který zůstane takový, jak si jej nalinkuješ. Je dobré přemýšlet, ale ne příliš detailně plánovat - protože když plány nevyjdou, tak se najednou zboří svět a těžko se přeplánovává
Nicméně souhlasím s tím, že práce v zahraničí je lék skoro na všechno, obzvlášť na nerozhodnost, nesamostatnost a takovou tu zápecní ukňouranost.
A o nedostatečný luxus se neboj - v ČR je všechno tak drahé v poměru k platu, že venku to bude už jen lepší .....

Normální prokrastinace, je jedno, jestli odkládáš pracovní úkoly nebo rozhodování o životě. Na druhou stranu jsi se před měsícem rozešla s přítelem, to je celkem velká změna, a že se od té doby věci nehly neznamená, že budeš na stejném místě za 50 let.
Kompletně změnit svůj život a dělat si co cheš (když ani nevíš co chceš) je celkem velký úkol, tak si ho zkus nějak rozdělit. Zkus zavzpomínat, co jsi kdy chtěla, určitě je něco, o čem jsi přesvědčená, že chceš (peníze, zdraví a prince chtějí všichni, ale něco, co chceš ty, nebo co na sobě chceš vylepšovat). A většinou to není to, co je nejpohodlnější.
Minule jsi psala, že ti chybí cestování, teď píšeš, že ti bude chybět luxus, ale přitom utrácíš hlavně proto, abys zabila čas. To si trochu protiřečí. Navíc bych se úplně nebála, viz

Kafe s úžasným výhledem na moře/hory stojí většinou podobně tolik, co kafe v obchodním centru s výhledem na C&A. Ne veškerý luxus se dá měřit penězma.

Píše, že ve volnu nakupuje kosmetiku a chodí po restauracích, tak mne nenapadlo řešit výhledy

Ve tvém věku je normální, že nevíš co chceš. Tak to má spousta lidí i mnohem starších. problém je, když se prostě nehneš a jenom se bojíš. bez risku žádné změny nedosáhneš a nákupy a kámošky tvůj problém nevyřeší. Život je o tom si vybrat a skočit do toho s tím, že to buď vyjde a nebo ne. zkušenosti tě potom naučí a budeš rychleji vědět, co nechceš. Tím, že budeš sedět doma a koukat do zdi si koleduješ akorát o to, že se na to vykašleš. Na vysokou se vykašli a zkus to zahraničí. Nauč se jazyk. Kamarádky mají představy a za rok je mohou klidně změnit.