Ahoj 
Nikdy předtím jsem neměla takové "štěstí" na neodbytné muže jako v poslední době. Vždy se mi podařilo nějak jim vysvětlit, že nemám zájem nebo je odpálkovat, ale teď mi to nějak nejde. Ne, že by to byl problém takového rázu, že bych musela zakládat deníček, jenže dva případy se jaksi vymkly kontrole. Jsem z toho už tak vynervovaná, že se bojím podívat se i na čas na mobilu, protože mám "strach," že tam bude nějaká nová SMSka od ctitele.
Když po sobě čtu ten první odstavec, tak je mi trapně, že to zní tak nadutě, ale nechlubím se, jsem hrozně introvertní a stydlivá, tak to prosím neberte jako vychloubání, pro mě je to vážně problém.
První věcí je, že mi začal psát můj nadřízený. Ví, že mám přítele, ale stejně se se mnou chce sejít, jít na drink nebo večeři. Jak mu mám vysvětlit, že nikam nejdu? Psala jsem, že mám přítele, že nemám čas, ale nevzdává se.. Je to jen brigáda, už zvažuju výpověď, protože když si představím, že by se za mnou v práci měl stavit, tak vůbec nevím, o čem bychom se bavili, a jak bych se cítila při tom, kdyby mě kontroloval.. Jak ho mám taktně upozornit, že nic nebude?
A věc druhá. Začal se o mě až nezdravě zajímat starý známý. Ze začátku to bylo fajn, člověk si tak popovídá.. Jenže jsem asi vyslala špatný signál nebo co, teď mě zve neustále na kafe, ví, že mám přítele, ví, že nemám zájem, a teď už mě to vážně obtěžuje, chodí mi každý den/obden SMSky, dokonce je ochotný za mnou přijet do 60km vzdáleného města, kde studuji, často mi volá (nezvedám to).. Pořád mi píše, jestli nejsem doma, že by se stavil na kafe (naštěstí neví, kde bydlím, navíc bydlím s rodiči, ti by asi koukali, že se mi známý sám zve domů), chce mi kupovat dárky, vozit obědy do práce (právě v práci na mě po pár letech narazil). Je o 20 let starší, než já a má dvě děti, dcera je o 2 roky mladší než já. Neskutečně se mi to začalo hnusit, musím to tak napsat.. Možná si říkáte, že jsem nedala dostatečně najevo nezájem, ale už jsem mu psala dost hnusné odpovědi (podle mého názoru), ale nic ho neodradilo.. Už mu neodpovídám, neberu hovory..
Převážná většina mých kamarádů jsou muži, nemám problém zajít na kafe, posedět do hospody, přítel s tím problém nemá. Ale znám je delší dobu - s nikým cizím, kdo mi najednou napíše, že jsem hezká a blabla, bych nešla, protože vím, že takový muž se mnou asi jen přátelit nechce, že, když mě "uhání".. Přítel pro ně není překážkou, nejeden nápadník mi řekl, že mě přece neukousne, že chce pouze na kafe.. Na to se ptám sama sebe, jestli vypadám, že jsem jako úplně hloupá..? Proč pro ně "ne, nechci" není odpověď? Tak mi prosím poraďte.. Ale v rámci možností bych ráda nejdřív vyzkoušela slušné odmítnutí, učím se říkat NE, očividně mi to asi nejde, když mě nikdo nebere vážně..
EDIT: Nepochopení odmítnutí platí konkrétně u těchto dvou případů, jinak si v nejhorších případech pomoci umím.. Nemyslím si o všech chlapech, že jsou to neodbytná hovádka!
Poslat SZ
Nevidím důvod proč utíkat z práce kvůli nadřízenému , kterému se rosí v rozkroku.....
taky už jsem se párkrát s takovými případy setkala, opravdu nejlépe pomůže ignorace, spíš, než neustálé odmítavé odpovědi, které je jen "vyhecují", tak prostě ignor, případně zablokovat číslo a čau...
