Ahoj holky,
před více neš Měíci jsem potkala kluka, se kterým jsme si moc rozuměli. Původně jsme chtěli začít kamarádstvím ale rychle se to změnilo na vztah. Všechno bylo moc hezké, tak jak má být (nosil mi kdytky, psal zamilované sms, chtěl se mnou trávit každou volnou chvilku a říkal mi, jak je mu se mnou hezky). Představil mě celé své rodině a první začal mluvit o společném bydlení.
Před pár dny se mi začal zdát nějaký odtažitější, neobjal mě jen tak od sebe, nedal pusu. Chvíli jsem to nechala tak a pak se ho zeptala, jestli se něco děje. že bych byla moc ráda, kdyby mě zase jen tak objal nebo pohladil, protože mi to chybí. odpověděl, že je vše v pořádku. Nicméně za 2 dny za mnou přijel, že už vše nějak vyprchalo, že se cítí nervózní, protože se k sobě asi moc nehodíme.
Byla jsem úplně v šoku, protože jsem si moc rozuměli, měli společný pohled na život a nikdy jsme se nepohádali.
Chtěla jsem vědět, co konkrétně mu teda vadí. Dost mě zarazili ty důvody, prý jsem příliš citlivá (on přitom rozhodně žádný drsňák není), příliš opatrná a přestože jsme spolu 3 měsíce, tak spolu nebydlíme (což mi nepřijde tak nenormální, dost často jsem u něj přespávala, navíc jsme společné bydlení plánovali). Výtky typu, já s tebou šel běhat a tys nešla se mnou na brusle mi přijdou dost dětinské.
Když jsme se poznali, byl pár měsíců po rozchodu s o hodně mladou holkou (Jemu je 33 a jí 19). Bydlela u něj a on ji v podstatě živil a staral se jako o dítě. Rekonstruuje byt, ale nikdy jí moc jeho dospělé starosti nezajímali. Říkal mi, že potřebuje někoho věkove bližšího, kdo mu bude rovnocenným partnerem a s kým se budou vzájemně podporovat. Já mu začala s rekonstrukcí pomáhat, vždy jsem ho vyslechla, poradila, když potřeboval. myslím, že jsem mu poskytla, to co vlastně hledal. A najednou je všechno špatně. Máte někdo podobnou zkušenost? Díky a hezký den.