Sedativa v injekční formě ambulantně

Ahiya: já to přece vim, to co píšeš. Ty jsi mi vzala z textu zrovna takovou tu "omáčku", kterou jsem to chtěla zaobalit, aby to neznělo tak strojeně a trošku Moníka povzbudit. Já si opravdu nemyslím, že v jejím stavu stačí říct - to bude dobrý a nazdar. Spíš si myslim, že by bylo důležitý v tuhle chvíli najít doktora, který by se nad danou situací ZAMYSLEL a snažil se vymyslet kombinaci léků, která by opravdu pomohla, protože jak Moník píše, nežádoucí účinky už se začínají projevovat i fyzicky, za chvíli z toho bude práce ještě pro internistu, ale bohužel, moje zkušenost z doktory je taková, že plicař vidí jen plíce, kardiolog vidí jen srdce atd., atd., každý specialista prostě jen ten svůj orgán. V našem zdravotnictví chybí jakýsi ucelený pohled na stav pacienta. Jo, prostě já nevim, onkolog narve chemku i do beznadějného pacoše, protože přeci onkolog dává chemku a tak se to dělá a nazdar. Mluvim teď o čem vim, ale tipuju, že třeba u tý psychiatrie to bude nemlich to samý, tak se to dělá už 50 let, tak co bych se namáhal s přemejšlenim no a když si pacoš rovnou řekne, co chce, je to uplně bez práce, tak super...
Vím, že celostní medicínou se zaobírá doktor Hnízdil, i jsem viděla nějaký video a působil na mě celkem seriózně, co to zkusit nějakým tímhle směrem?
Jinak depresi já nepovažuji za rouhání, je to nemoc, jako každá jiná, to bychom se fakt mohli dohadovat, jestli je lepší já nevim RS, srdeční vada, rakovina nebo deprese anebo jabko či hruška. Všecko je hnus. Ale komu se dneska podaří celej život chlastat, kouřit, flámovat a v 90 zemřít v klidu ve spánku...

Reaguji na Ellenuschka:
Tak to máš naprostou pravdu - mám úplně stejné zkušenosti! Psychiatrička všemu řekne psychosomatické, dokonce i na hadici mě nechtěli vzít, že to mám všechno psychosomatický, že mi nic nezjistí. Jakmile někam přijdu a řeknu psychiatrická diagnóza, je konec, je to od psychicky. A za předepisování SSRI má větší prašule, teď už si ani nezapisuje, co jí říkám a snaží se mě vykopnout co nejdřív. A nejlepší rady byly: když tloustnete po prášcích, tak noste volné oblečení - sama má 40kg i s postelí, když je Vám v létě špatně, že nemůžete fungovat, tak nikam nechodťe Ale proč se to najednou děje, to už nikoho nezajímá. Mám cca desetinu energie co ostatní lidé v mém věku, znám 80 leté, co jsou na tom psychicky a hlavně i fyzicky líp! Od dob neléčené mononukleozy a pak dvou klíšťat (borelioza a další dvě podobné nemoci) jsem začla trpět něco jako chronickým únavovým syndromem - který je samozřejmě taky blbost a neexistuje a je to od psychiky Oni totiž nevědí co se mnou, tak mě nechají si postěžovat a nazdar, proto jsem doktory hodně omezila, ono mít za rok i 100 návštěv, je spíš ještě víc stresující, teď chodím jen kam musím a taky co zvládnu, prostě nutnosti. Jinak bych si nikdy nedovolila asi x psychiatrických nemocí srovnávat s rakovinou! Já bych tedy nikdy nesrovnávala žádné nemoci, hádat se, kdo je na tom líp a kdo hůř, by bylo vážně smutné. Víš proč se dává chemo umírajícím pacientům? Aby zemřeli na její vedlejší účinky a ne na raka, protože je to s prominutím kolikrát milosrdnější. Mojí babičce jí davali, ale nějakou slabou, i když bylo jasný, že nádor je neoperovatelný a ještě má meta, sám doktor řekl matce, že by pro ní bylo vysvobození, kdyby zemřela na něco jiného a taky že jo, myslím, že díky tomu měla trombozu či co. To samé měl děda už před léty (1994), měl znovu rak. prsu, ale měl už to v kostech a stejně dostával chemo, ale taky nějakou lehčí, na co přesně zemřel nevím, přišlo by to tak jako tak, takže možná to je takové doktorské milosrdenství, ono umírat třeba na rak. zažívacího traktu bývá prý pěkné peklo

Je to síla! Psychiatr předepisuje léky tím to hasne. Měla by sis najít dobrého psychologa a k té paní co se neumí chovat pacientům, chodit jako na záchod - příjdu, omrknu výsledky a spláchnu. Nic víc.
Nesedí ti kombinace léků? Řekni jí, že je chceš změnit a že víš, že to trvá déle, než se najde lék či kombinace. A to v důsledku nevyhovujícího stavu.
Pychiatři si s tebou nebudou chtít nijak povídat, ale musí je zajímat tvůj stav: 1. Vyhovující, 2.Lehce pod průměrem, 3.Prů*er, a dle toho ti např. navrhnout změnu medikace.

Jenže ty úzkosti, kterými trpíš jsou bohužel způsobeny diazepamem. Musíš ho vsadit, bo bude hůř. Až ho budeš vysazovat, měla by ti předepst krátkodobou substituci, např. Rivotril (pouze na dobu vysazování), a do toho postupně měnit hlavní antidepresivum.
SSRI jsou lékem první volby většiny psychiatrů, na dystymii zabírá určitě dobře, ale těžko v případě pokud někdo lupe BZD...

Mylím že jeho přístup je skvělý. Kéž by takto dokázali uvažovat alespoň někteří lékaři!
Samozřejmě nelze aplikovat v případě závažných psych. poruch, tak jako např. při akutním apendixu. Ale tímto směrem by se v případě dystymie mělo postupovat.
Nicméně naordinovat antidepresiva (natož pak benza!) mladým holkám je bohužel jednodušší a navíc co s vyléčeným člověkem? Peníze ze zdravých zkrátka netečou.

Reaguji na Ahiya:
Jj, já mám dobrou psycholožku a sem chodím jen pro prášky a ještě s obrovskou nechutí. Dystymii diagnostikovanou nemám, ale ono s tou diagnostikou je to taky dost diskutabilní. V 18 jsem chodila k jedné a ta mi napsala poruchu osobnosti a ostatní to pak jen do zpráv opisovali, ale jako souhlasím s tím. Jinak té jsem třeba říkala, že si přijdu jako 50-letá ženská, co už čeká jen na smrt a ona se pousmála, že jí je taky 50 a na smrt nečeká haha hihi. Když jsem k ní chodila, měla jsem dost sebevražedný myšlenky a mega problémy, jen jsem o nich neuměla mluvit, tak si myslela, že mi nic není. Pak taky kamarádíme s anorexií. Jinak mám problém s panickou poruchou a agorafobií - to je trochu mega problém, sociální fobií, pak mám ještě diagnostikovanou smíšenou úzkostně depresivní p., psychosomatickou p. ... jo a neurastenii - to se píše každýmu, kdo má příznaky chron. únavovýho syndromu. Úzkosti se pak ale kupí a přijde mi, že právě těma AD, Diazepam beru ve větším množství až poslední dva roky. Paradoxní je, že mám problémy s věcmi, které jsem dřív milovala, jako třeba v létě moje tělo prostě nefunguje, jako by se dvakrát tak víc opotřebovávalo a nestíhá, mám problém jet autem - no prakticky čímkoliv, ale auto je mega problém, tam nevím, kolik by BZD bylo třeba, proto řeším tu svatbu. Výtahem - bydlím v 9 patře No je toho mraky a na dlouhý psaní a je to vlastně hodně ponižující, zvlášť, když mě třeba nemůže někdo ani delší dobu obejmout - vyvolá to panickou ataku. Jinak všude píší o lehkých případech, mě se rozjela tak, že jsem nemohla 4 měsíce z bytu, skoro chodit a musela se v bytě držet zdí, abych si došla na wc, ten záchvat, jak píšou, že trvá 10 minut, jsem měla 4 hod. kdy ti strašně přeskakuje srdce a to mi pak na echu ukazuje nějaký lehčí onemocnění srdce, jak píšu, bylo by to na dlouho... Jediný, co je snad obdivuhodný je, že i přesto všechno dokážu působit někdy docela dost normálně, když vynechám těch 47 kilo Naučila jsem se přepínat a většinou to jde, že musím mít dobrou náladu a být milá, působit co nejnormálnějc, když už někde jsem, občas to nevyjde, ale když chodíš mezi lidi málo, dá se to.

Ještě by mě zajímalo toto? O tom slyším prvně, protože vím, že právě proti epileptickým záchvatům se nárazově podává...

V tom je celý fígl přeci. Nárazově jsou bzd co se týká myorelaxačního účinku perfektní. Ale pokud jsi těmto účinkům dlouhodobě vystavena, tak si na ně tělo zvykne a z náhlého vysazení dojde k reakci na chybějící látku - v tomto případě se skutečně může jednat o epileptický záchvat. Proto se dbá na pomalé vysazování.
Jinak jsem se osobně setkala s paní, která brala vellice silné dávky Xnaxu přes deset let a vysadit léky již nikdy nebude moci smět. Epileptické záchvaty, které má jsou na tolik silné (se stupňující tendencí), že je to pro ní více ohrožující na životě vysazení, než závislost na bzd.

Teď bereš 1 diák denně, víš co je rezistence? Ta se dříve nebo později projeví. Hodně lidí si říká: "proč bere tolik neurolů/xanaxů? Vžyť mě stačí jeden." Jenže po několika letech budeš stejně uvolněná z 5 prášků, jako si byla v prvním roce braní z jednoho.

Reaguji na Ahiya:
No já brala jeden čas dva denně a pak jsem to během asi dvou měsíců snížila na jeden a krom toho, že se víc klepu, se nějaký hard core nekonal. Spíš jsem slyšela, že to člověku mění osobnost atd. což by možná i odpovídalo a že by se na to nemělo pít, že by člověk mohl přestat dýchat... Je fakt, že ze začátku jsem si dala půlku a byla jsem jak opilá, teď beru jeden denně jako povinný, potřeba se zvyšuje při míře stresu, někdy zvládnu někam dojed i jen takhle, někdy jsou třeba 2, 3... Se svatbou jsem to vymyslela jednoduše, budu se dopovat více dní a bude, říkala jsem to psychiatričce, jestli existuje něco víc, než tohle a ona, že to si nedovede představit, že by mi nestačily Diáče, že bych tam nemohla jet... Každopádně radši celý život závislá, než v Bohnicích

Tak k tomu nemám slov. Budu slušná a odpustím si komentář... ztratila jsem s tebou zbytečně čas, bohužel...
Btw:
Z dlouhodobého braní BZD ti hrábne tak jako tak, takže nejen že v Bohnicích skončíš, ale hned si projdeš několika pavilóny začínaje akutní sychiatrickou pomocí a konče léčbou závislosti.

Reaguji na Ahiya:
No vidíš a já přitom po dlouhodobém braní pozoruji vedlejší účinky zvláště díky Ad a to jak psychické, tak už i fyzické (GER, chronický zánět žaludku...) nebo vzhledové (pigmentové skvrny apod.). Ale ty budeš zřejmě odborník a poradíš mi, jak se jinak alespoň částečně vyléčit, aby člověk mohl trochu fungovat, že? No vím o paní, co má panickou poruchu a agorafobii, nevím, zda ještě něco dalšího, ale BZD bere už 20 let, samozřejmě plus SSRI. On tě buď zabije ten stres nebo ty prášky a většina lidí si myslí, jak jsou BZD nebezpečné a AD nikoliv, ale doporučuji přečíst: Nežádoucí účinek smrt.

Reaguji na Ahiya:
A přijde mi docela hnusný a drzý psát někomu, že skončí v Bohnicích a na tom či onom oddělení, to je jako kdybych ti tu začla psát, že skončíš např. ve vězení.

Myslím že jsem se ti tady snažila poradit opravdu hodně, to že si jízlivá tedy přehlédnu.

Ty pak napíšeš, že radeji budeš ZÁVISLÁ, to pak přeci nemá cenu cokoliv dál řešit!?
Naordinovala jsi si sama léčbu (do pekel), tak co dál.

Uznávám, že je to hnusný. Ale pravda nebývá pěkná.

Kdybych byla hnusná, jak píšeš, tak se ti nesnažím "pomoci" a napíšu ti to v prvním přispěvku a nesnažím se o "osvětu". Zkus se zamyslet..

Reaguji na Ahiya:
"Klasická" medicína některé věci moc léčit neumí a neví si s nimi rady, takže já hledám už pouze a jen léčitele, někoho, kdo bude mít alespoň nějaké schopnosti, samozřejmě jde o peníze... Jinak v nějakou klasickou "léčbu" už dávno po těch letech nevěřím a nejsem asi jediná, stačí si přečíst "pár" příběhů lidí s podobnýmy problémy. Já si nic "nenaordinovala", BZD jsou na předpis. Klidně je můžu vysadit, ale jen bych ráda věděla, kdo za mě pak bude vše vyřizovat a dělat domácí práce? Ty ani psychiatrička to určitě nebudete Nehledě na to, že čím déle v této situaci setrváváš, tím více ztrácíš, hlavně lidi kolem sebe, ale asi zbytečné vysvětlovat, dost často totiž platí: "Sytý hladovému nevěří." Jinak proč máš takovou averzi pouze vůči BZD? Někdy to člověku zachraňuje život. Ty jsi něco studovala či co? Že jsi např. určovala dystymii, o které jsem tu tedy nepsala, ani jí diagnostikovanou nemám A na tu bych rozhodně nebrala BZD, ale pouze AD...