Ahoj holky,
prožívám nyní smutné období... Když jsem byla malá, měli jsme malého pinče a později knírače.. Oba mi přišli povahově jako "mouchy snězte si mě", nic je nezajímalo a občas chtěli podrbat.. Před dvěmi lety jsme si s bývalým přítelem pořídili čivaváčka a to je teda mazel... Vždycky jsem věděla, že já jsem jen ta jeho jediná "máma" a přítele bral jen když já nebyla doma..
Ale co poznávám teď? Jsem úplně sama a mám samozřejmě deprese a smutky z celé situace, co se mi stala.. Hodně často začnu z ničeho nic brečet a ten můj malej pokládek jakmile slyší jen náznak mýho vzlykání, tak okamžitě přiběhne, slízne mi slzy a cpe tu svojí malou škebulku ke mně do podpaží a tulí se a kouká na mě.. Jak kdyby to všechno prožíval se mnou.. Je to tak krásnej pocit, když vím, že je to jen zvířátko a stejně cítí, že mi není dobře..
Jak to máte Vy s Vašimi pejsky? A jaké máte rasy?
Já to mám stejné. Mám trpasličího jezevčíka fenečku. Vždycky když jsem u sebe v pokoji, nebo ležím na posteli a brečím, ta beruška přiběhne za mnou začne mě utěšovat podobně jako tebe a pak si lehne na koberec vedle mé postele a zůstane tam, dokud tam jsem já. Neopustí mě. Ne nadarmo se říká že pes je nejlepší přítel člověka.
Tak já mám křížence Yorkšíra s jezevčíkem, a je to můj první pejsek obrovská láska sleduje mě i do koupelny a na wc jestli mu jako někam neutíkám... líbí se mi jak jsi napsala ,,máma,,, tak se taky tituluju, žádná jeho panička, prostě jen máma)
Jinak vycítí všechno, protože se beze mě nehne, když si třeba sednu k počítači, tak se stočí u mých nohou nebo vedle mě a buď spinká, nebo kouká..na depky zabírá skvěle a že jsem v nich fakt přeborník stačí si s ním jít zaběhat, nebo si jen chvilku hrát a všechno se zdá takové vzdálené...
My máme normálního psa bez rasy, vypadá jak větší Pražský krysařík. A kdykoliv se něco děje, tak příde a začně mě olizovat a lehne si ke mě.
Nedávno měla mamka autonehodu, byla v nemocnici a my jsme přijeli dom a pak jsme ještě jeli na město vyřídit auto, a bylo na něm vidět, že z nás vycítil, že se něco stalo, protože ležel se mnou v pokoji na posteli a byl smutný. Máme ho 11 let a je to naše zlatíčko )
Mám labradora a taky vycítí, když jsem smutná nebo se něco děje...
Je to úžásný společník, beru ji jako člověka...
Já přímo psa nemám, ale přítelovi rodiče mají jorkšíra, to je takové pako, když je někdo smutný, tak se spíš snaží rozveselit, celou mě poskáče a chce si hrát.
Ale co je bomba, tak přítelova babička má jezevčici a ta je úžasná. Už jak vidí náznak smutku, tak vyskočí, olíže mě, lehne si ke mě, obmotá mi krk, čumák mi přitiskne na tvář a kouká na mě. A když vidí, že to nezabírá, tak dá čumák na můj nos a začne kroutit hlavou ve stylu "nevím, co bych ještě mohla udělat". Je úžasná a roztomilá
Náš bíglík tohle taky dělá když brečít nebo potáhnu - stačí jen zhluboka dýchnout , tak hned zbystří a jde mě olizovat a sedí ke mě přímáčknutej dokud nejsem ok někdy když se s ním chci jen tak pomazlit, tak ho "zavolám" tím, že potáhnu a on hned přiběhne mě utěšit
Holky, to je úžasný .
Já myslela, že je takových pejsků málo, ale vidím, že ne. Je to krásnej pocit.. Prostě pejsek vesměs neví, co Vám je, ale stačí, aby viděl smutek a hned drží s Vámi .
Reaguji na Lolla Pablo:
Jojo, jsme jejich maminky, to je jasné . Vždyť koho jiného mají, jen nás
my máme kokříka a ty jejípoheldy to je hrozné umí je tak měnit.. kdyžchce kousek jídla to jsou oči že enjde odolatnic jí nedat..někdy má takové oči jakonechte mě napokoji a jindy uplně prosebné no krása..přidávám nějaké foto
1
2
3
ta v té vaně je úžasná .
Jo, oni jsou na ty pohledy mistři . Ale já když tomu šmudlovi dám něco jiného než granulky nebo kapsičku, tak si můžu být jistá, že bude průjem . Takže já mu dost často raději odolávám .
Holky, to se máte, že máte takové hodné pejsky! Ten náš neřád je pěkný sobeček, přijde jen, když je sám smutný nebo ho něco bolí.
Ani nás moc nevítá, když přijdeme domů a nedejbože když se vrátíme dřív, než je úplně vyspinkaný. To je pak ještě protivnější, že jsme ho vzbudili!
Takže když jsem smutná já, jdu prostě za ním a to on pak milostivě vydrží, než mu to všechno povyprávím a vybrečím
také mám čivavku-2letou slečnu.....když přijdu domů, tak by se uskákala, jak mě vítá, vyloženě se směje, vycení zuby a mazlí se jako o život K manželovi jde, jen nadzvedne např. peřinu a už je k němu přitulená, opřená o něj u mě kdykoliv vycítí, e se něco děje...nemusím ani brečet, tak se mazlí o to více, vyloženě na mě škrabe pacinou a tiskne se mi na hrudník, vyskočí ke mně a nenechá mě ani odejít....Jsou to největší zlatíčka Já ji říkám, že je po dcerce moje druhá holčička Mluvím na ni jako na člověka a kdykoliv nesu komukoliv dáreček, tak na ni nezapomenu
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.