Rychlé hubnutí (anorexie, bulimie) příběhy

Ona taky nepsala nic o vychrtlosti.. jámezi nádherně hubenou řadím třeba modelky VS .. Ale i ty už jsou docela hubené, spíš prostě vypracované postavy, žádné kosti trčící

Já jsem si svého času občas zabulimila jen tak pro spestření.Protože jsem prostě neměla chut' jít spát s plným žaludkem.A hned jsem věděla,že se dlouho nepřejím,protože zvracení je dost nechutný.
Na hraně anorexie jsem byla,když jsem se pustila do koketérie s vitariánstvím.To se jí jenom syrová strava a zhubnete šíleně.Ale zase si nezničíte zdraví.Prostě jste jen vyzáblé a je vám kosa.
Dneska se opět skoro po dvaceti letech vracim k Fit pro život.Což je skutečně fantastický způsob jak být přirozeně štíhlá,zdravá a št'astná.

Moje mladší sestřička začala cca před půl rokem blbnout s bulimií.. Používá projímadla skoro denně, zvrací co sní, na váze se to zatím nijak neprojevuje, ale mám o ní příšerný strach !
Neznáte někdo nějakou účinnou pomoc? Ke komu konkrétně v Praze ji poslat? Ne žádné skupiny, ale třeba konkrétního psychologa.. Je dost plachá, nespolečenská, nabízela jsem ji pomoc, ale nechce mluvit "před někým"..

Reaguji na miajanda: Ráda bych si o tom s někym promluvila ale bojím se

Reaguji na nejaga: Koukni zde : www.pppinfo.cz, a jinak v Praze jedině do Motola na dětské - tam mají oddělení pro A a B kde jsem byla, a pohoda

ano, a už nikdy bych to nechtěla zažít. pár dní jsem si o tom psala blog protože jsem to ze sebe potřebovala nějak ventilovat a nepadalo v uvahu mluvit o tom s kamaradkami.. dám ti odkaz, ale ber to jako odstrašující případ, nepřála bych nikomu ty pocity!
http://nojustthin.blog.cz/rubrika/vysledky-hubnuti

Anorexie. Jsou to 3 roky. 167/40kg. Nestálo to za to! Omdlévání, zima, všude modřiny, hlad... to už je pryč Zůstala únava, bolesti kloubů, křečové žíly ze cvičení 2x denně, zničené vlasy, bušení srdce a hlavně ztracené dospívání, kdy jsem nechodila ven abych nemusela nikde jíst, cvičení 4 hodiny denně a neustálé procvičování matematiky při každodenním stém počítání kolik jsem snědla kalorií.
Začalo to nenápadně. Kluk co se mi líbil jednou řekl, že nemá rád tlusté lidi. Bylo mi 14 a moje hubenější kamarádka začala držet dietu s tím, že je tlustá. Moje mamka, která byla o 10 cm menší měla menší velikost než já. Chtěla jsem být hezká jako modelka...
Už nikdy!! Jsem z toho venku, mám krásných 60 kg a přes ty neustále ponižující myšlenky při pohledu do zrcadla už pro své tělo chci udělat vždy jen to nejlepší, protože trápila jsem ho už dost.
Jinak jedla jsem 5x denně. Ráno 2 lžíce ovesných vloček, k svačině mrkev, oběd rajče a půl vejce, svačina třeba jablko a večeře chleba s marmeládou a někdy i dva. Denně tak 4 hodiny cvičení.
Nedoporučuji. Není o co stát.

Měla jsem anorexií s bulimií. Plácala jsem se v tom rok, možná dva. Váhu mi hned jak byly vidět větší úbytky váhy zabavili a doma mě hlídali. Nikdo nepomohl, až vztah. Našla jsem si kluka s kterým jsem se naučila se mít ráda takovou jaká jsem.

Dobrý den,chtěla bych poprosit všechny,kteří mají jakékoliv zkušenosti s těmito případy,jako je anorexie,či bulimie.Pokud to někomu příjde neslušné a neetické,omlouvám se.Ale jsem studentka gymnázia a pracuji na seminární práci právě na toto téma.Pokud by byl někdo ochoten,prosím kontaktujte mě do zpáv.

Seminární práce by se měla skládat i s praxí,dotazníky.
Optala bych se Vás na pár otázek,samozřejmě anonymně,nikde by nebyly uvedeny Vaše osobní údaje.Pouze jméno a kolik je Vám let,popř. kolik Vám bylo let,když jste začala mít tyto problémy.Předem Vám moc děkuji a pokud nemoc přetrvává držím Vám všem palce.

Ahoj holky,
na Anorexii jsem se začala léčit v 18-ti. Ten důvod, byl můj psychický špatný stav, jelikož jsem zažila velmi traumatizující období, a opravdu tak velkou náhodou jsem do toho spadla. Okolí mi říkala, že jsem jako kost a kůže... já se viděla stále silnější a silnější, ale po pár měsících jsem přestala menstruovat a začalo mi být hůř a hůř, zjistila jsem, že už jím je půl bílého jogurtu denně a k tomu jeden ,,cereální,, plátek chleba... nic víc..., když se okolí začalo starat o můj zdravotní stav, přestala jsem komunikovat, s tím, že nejsem nemocná a jen mi moji postavu závidí, do toho jsem si našla ,,přítele,, , který mě ubezpečoval v tom, že bych ještě nějaké to kilo mohla shodit... v té době jsem měla 165cm 41 kg, Nakupovala jsem v dětských velikostech a citíla se báječně, každá jiná slečna mi přišla strašně tlustá .... začala jsem se léčit až na radu jedné velmi dobré kamarádky, dnes vím, že to myslela jen v dobrém pro mne a chtěla mě zachránit, já ji tenkrát vyčetla, že mi to jen závidí a nechce abych byla šťastná ... a najednou mi to došlo, vždyť já teď nejsem šťastná, nikdo se semnou nebavil - jelikož jsem byla na všechny zlá a styděla jsem se za ně .. opak byl pravdou, to oni měli důvod stydět se za mě... a tak jsem se rozhodla, že se začnu léčit, rodina, která byla 200km daleko mi jen vyzáblou postavu vyčítala a tak jsem omezila návštěvy .. , Jednoho dne mne kamarádka doprovodila z praktické lékařce, ta zůstala koukat ... pořád se mne ptala proč?... a já nedokázala odpovědět, je jsem seděla jako uzlíček a slzy se mi kutálely jako korálky po tváři ... držela mě za ruku a říkala, že to zvládnem, odběry krve, ultrazvuk ledvin atd... a žádný dobrý výsledek, ihned jsem putovala k panu psychiatrovi v Jihlavě... vše jsem s ním probírala a vysvětlovala mu co a jak se stalo ... nevím jestli mne pochopil, nebo byl takový profík, ale já se mu naprosto otevřela ... , pro něj neexistovalo jiné řešení, než nemocnice, já prosila, že to zkusíme ambulantně, ať mi dá šanci ... dal, ale dal mi i antidepresiva a já byla po nich ještě horší ... chtěl mne vidět 3x týdně, což pro mne nebyl problém .... jenže chtěl abych mu psala co jsem snědla... no jasně, že jsem lhala, že se tam najednou objevovalo jídlo, které bych nesnědla, smažené, řízky, guláše ... každou návštěvu mne zvážil a zjistil, že lžu ... dával mi jednu šanci za druhou až jednoho dne kdy jsem přišla na kontrolu a posadila se, hodil přede mne papíry a řekl mi, že mne zbavuje svéprávnosti, že ubližuji sama sobě a jsem sama sobě nebezpečnou ... nezapomněl dodat, že nikdy nebudu mít děti .. věděl, že po nich toužím ...najedou se mi sesypal svět, najednou jsem nevěděla co bude dál, a proč to tak dopadlo, já jsem se probudila , v ten okamžik mi došlo, co jsem sobě a svému okolí způsobila... poprvé v životě jsem někoho prosila na kolenou ... a věřte nebo ne, dal mi tu poslední šanci a já se začala dávat do kupy, začala jsem přibírat a užívat si života .. po pěti měsících jsem dostala první menstruaci ... 2 měsíce na to jsem zjistila, že jsem těhotná ... tolik jsem se těšila a radovala, dopřávala jsem si vše na co jsem měla chuť ... bylo to krásné, ALE kromě psychického týrání od přítele (ten stejný .. ) přišel zlom, ve 29 tt jsem necítila malou a ozvy nebyly dobré .... dali mě do nemocnice a já se za dceru tzv.modlila , po týdnu mě pustili a druhý den znovu přivezli ... zjistili, že se mi odlupuje placenta a dcera není vyživována, prý na té placentě ještě byly nějaké jizvy ... ve 32tt jsem měla 70kg a odtékala mi plodová voda, začali mi vyvolávat porod a rodila jsem 34 hodin, po narození dcery jsem slyšela pláč až za cca 5-10 minut, odrodila mne jen studentka, nečekali, že se mi dcera narodí živá, jelikož ozvy nebyly... když jsem ji slyšela plakat ulevilo se mi ... ale musela být odvezena na JIP 1600g/41cm nefungovali ji plíce ... nedýchala a museli dceru oživovat, oživili ale já se od inkubátoru nehla, nesměla jsem na ni sáhnou, ani kojit .. nic jen čekat zda to zvládne, zvládla sice nás pustili po 3 měsících ale dnes jsou dceři 4 roky a je téměř zdravá, sice máme alergie a astma, ale to mají i normálně narozené děti ... učí se anglicky a je velice inteligentní... ALE TENKRÁT MI BYLO ŘEČENO, ŽE NÉ JEN, ŽE JSEM MOHLA ZEMŘÍT JÁ, ALE MOHLA ZEMŘÍT MÁ DCERA, JELIKOŽ JÁ JSEM SVÉ TĚLO V DOBĚ ANOREXIE PŘIPRAVILA O VŠE CO POTŘEBUJE K ŽIVOTU A TO TRVÁ NĚJAKOU DOBU , NEŽ SE ZASE DÁ DOHROMADY ... dnes vím,že je to má vina a je mi líto, co si kvůli mne musela jako miminko užít .. doufám, že mi to jednou odpustí a nikdy nebude tak hloupá jako já

pokud máte někdo nějaké otázky odpovím
nejnižší váha 38kg/165cm , doba léčení 2 roky

Reaguji na Aniel:
Vehnalas mi slzy do očí.Asi nikdo nepochopí,jak se skutečně taková dívka může cítit a proč to vlastně nechá zajít tak daleko.
Když tedy ani sama potom vlastně neví,když se z toho dostane.Držím moc palce při zotavování,předpokládám,že nějaké drobné následky zůstávají dlouho,neli navždy.A hlavně zdravou holčičku!

a tady je ten můj andílek Evička

Reaguji na Aniel:
Krásn'oučká!

Mě bylo nějakých 13 let a válčím s tím dodnes (23 let). Začalo to tím, že jsem začala žít strašně "zdravě". Přestala jsem jíst sladké, pak maso....až jsem nejedla skoro nic Zhubla jsem za asi měsíc z nějakých 58kg na 50kg při 175cm, pak jsem zhubla na 48kg.. Trčely ze mě kosti, spočítala jsem si před zrcadlem všechny žebra - což pro mě byl znak toho, že jsem fakt štíhlá... Nemohla jsem ležet ve vaně, protože mě tlačily obratle...samozřejmě jsem ani nemenstruovala.
Pak jsem se zase snažila přibrat a váha se mi držela na nějakých 49/50kg ať jsem snědla cokoliv. Až po roce mého "přežírání" přišel zvrat a začala jsem strašně přibírat a začaly mé problémy se zvracením, což se mě drží dodnes....a nevím, jak se toho zbavit

Dobrý večer, dělám maturitní práci o anorexii. Moc by mi pomohlo kdyby mě nějaká dívka která trpí ( trpěla) anorexíí popřípadě jestli znáte někoho kontaktovala na mejl ******************* . Vše bude ANONYMNI. Děkuji