Rušíte z nervozity schůzku?

Já myslím, že skoro každý z nás je před první schůzkou nervozní-je to přirozený. Chceš dobře zapůsobit, udělat dojem atd..Hlavně, když se ti někdo opravdu líbí a moc chceš, aby to vyšlo. Já to měla vždycky taky tak-před schůzkou úplně staženej žaludek. Ale snažila jsem se moc nepřemýšlet nad tím, jak to bude probíhat atd.. Nasadila jsem úsměv a po pár slovech jsem byla v pohodě Věřím, že ikdyž před tím budeš nervözní, tak po chvilce to přejde a všechno bude v pohodě.

Určitě jdi, nic tím neztratíš, spíš naopak!
Párkrát se mi stalo, že mě někdo někam pozval (a to nemyslím jen rande), já se neskutečně těšila, ale nakonec jsem to těsně před zrušila díky lenosti nebo nízkýmu sebevědomí. Dodnes se za to stydím, naštěstí je to ale dávná minulost.

Ahoj, úplně tě chápu, mám to podobně, navíc teď je to u mě aktuální....dotyčný už nějakou dobu jemně naznačuje, kdy se sejdeme, ale mám z toho takový nervy, že se pořád vymlouvám. A vlastně celý můj život to tak víceméně bylo. U mě je to ale spíš způsobeno tím, že si moc nevěřím... nejsem obézní, přesto bych pár kil ráda shodila, žádná miss taky nejsem, takže když přijde řeč na rande, tak se hned vidím ošklivá, tlustá a nedovedu si vůbec představit, že bych se někomu vůbec mohla líbit, natož aby přežil rande se mnou.
Takže ano, schůzky někdy zruším, protože se mi předtím udělá fakt tak špatně, že si řeknu, že mi to za to nestojí. Je to peklo, vím, že není co ztratit, ale opravdu se toho nedokážu zbavit. Ale u mě je to evidentně nějaký psychický blok. Takže přeju hodně štěstí, ať to překonáš! Věřím, že to jde, akorát mně to nějak trvá

Ahoj, i mě se to párkrát stalo, neustálé rozhodování jestli mam jít nebo nemám, hrůza
Vždycky jsem potom šla nervozita byla opravdu velká, protože jsem nevěděla co můžu od té schůzky čekat, ale pak vždy nervozita ze mě spadla a člověk se i víc uvolní Tak se neboj ničeho a určitě jdi! Dobře to dopadne, držím palečky

Je to většinou daný tím, že má člověk dlouhodobý vztah a pak prostě vyjde ze cviku. Když překonáš ten začátek, tak v průběhu schůzky to přejde. Chce to jen vydržet a sebrat všechnu odvahu...

Tohhle znám. Mě ale pomuže dát si panáka. Pokud bych do toho nešla,tak bych si to pak vyčítala,že jsem to aspoň nezkusila...

Reaguji na Patty: Přesně

Reaguji na zabvicka: jé to bych si taky chtěla říct..jak jsi jen udělala to,že jsi svoje sebevědomí narovanala natolik,že jdeš na schůzku bez problému?
já se seznámila na netu s jedním klukem,je moc fain a takhle,online,si rozumíme..
Máme se sejít,termín nemáme..on čeká na mě,až se ktomu rozhoupu..ví jak se bojím..
Já se strašně děsím toho prvního okamžiku..pozdrav ok,to dám..ale ty slova potom?hned po pozdravu.. ten okamžik mě zabije..strašně chci abych to přestala si věřit a brala to jako vy všechny tady..prostě si řekla že o nic nejde,že uvidíme..ale mě to prostě nejde.. jsem bezradná..

Reaguji na EllaBénite: uááá takže nejsem sama!né že bych ti to přála,ale jsem ráda,že takovej tragéd nejsem jen já.. :/ seznámila jsem se na netu s jedním klukem,jak jsem psala o článek vejš..no a hrozný..strašně se toho bojím..jak svého zjevu,tak naší konverzace..myslím ale,že ten kluk by mi za to mohl stát..moc ho chci poznat..ale tak strašně se bojím.. musím se dát nějak dokupy,už ho nechci nechávat dlouho čekat..ale nevím jak se stím poprat..přesně..blok.přemejšlela jsem i nad psychložkou,ale to je mi trochu blbý...

Tak slečny překonala jsem se a šla jsem. Asi jsem radši neměla. Ten kluk není špatný, ale prostě nemá žádnou z vlastností kterou bych chtěla, fakt u mě nepřeskočila žádná jiskra a to jsem se donutila a včera jsme byli ještě v zoo. Je to fakt škoda. A nejhorší je, že on se asi zakoukal a já nevím co s tím teď. U mě to je asi tak, že když mám jít s někým kdo se ke mně hodí a prostě cítím že do budoucna by to šlo tak nervozní nejsem. Poučení do budoucna