Rozšířené zornice

já to mam taky....chodim k očni protože poslednich par roku špatně vidim a nosim čočky...a když si mě prohližela ptala se me jestli beru nake prašky a pak mi takovym tim svítítkem dlouho svitila do oči a furt si me prohližela, chodime zaroven s mamčou tak se ji ptala jestli to mam od mala a když přikejvla tak řikala že je to určita vada ale že pokud mi to nijak nevadi takže to nemusim řešit....nevim jestli to maš teda taky od mala jestli jo tak na to kašli a jestli až posledni dobou se ti to děje tak zajdi proste za očni

přítel to má taky a taky se ho pořád někdo ptá, jestli něco nebere A on opravdu nic nebere

objevilo se mi to při zkouškovém, když sem byla ve stresu a nevyspalá, okamžitě si toho okolí všimlo a ptalo se mě na to samé, jestli v něčem nejedu a bylo mi to samotné nepříjemné, cítila jsem jako jsou rozšířené a byla jsem taková nervní už jen z toho, že to vnímám..... normálně mám rozšířené zornice při MS...tak nevím, ale permanentně rozšířené zornice..to jsem ještě neviděla

Mám to taky.. Snad odjakživa a taky se mě furt někdo ptá jestli v něčem nejedu.. Už mě ani nebaví jim to nijak vysvětlovat..

Mívají to lidé, co špatně vidí, nebo "nervově labilní". Já je mám taky rozšířené, ale ještě se mě nikdo neptal, jestli v něčem nejedu.

Tak to jsem ráda, že v tom nejsem sama, mám to už od mala, zrak mám dobrej, vidím vše pěkně ostře, žádná vada na zraku, nijak to nevnímám. Jen ti lidi pořád něco maj s mýma očima. Jinak nejsem nijak stresovaná ani labilní, takže to snad bude v pořádku.

jo ono se to ve stresových obdobích prej objeduje.

Jé ahoj holky, já už myslela, že na to trpím sama, neznám nikoho z okolí, kdo by to měl taky. Vidím krásně a žadný problém se zrakem a s drogama nemám, nijak mi to nevadí, až na ty lidi.. Nebaví mě jim pořád vysvětlovat, že drogy opravdu neberu. Poprvé si toho u mě všimla sestra, když mi bylo 13 let, no a od té doby se mě ptá snad každý pátý člověk vyrůstala jsem ve stresu, a i teď to není o moc lepší. Myslíte, že to může být tím? až někdy stres opadne, je šance, že se to dá do normálu? má s tím někdo zkušenosti?

Já to teda ze stresu irčitě nemám. Řekla bych, že tím to snad ani být nemůže, a do normálu nevím, spíš si myslím, že nedá. Ale já už to nějak neřeším. Když se mě někdo ptá, tak prostě řeknu, že to takhle mám a hotovo. Nic víc nevysvětluju