Role Playing Game aneb hry na hrdiny

Mám nepří(je)m(n)ou zkušenost s hrou World of Warcraft. Jedna osoba z mého okolí se na ní stala závislá a kdyby si to včas neuvědomila, mohla vyletět ze školy, ztratit přátele (kteří nehráli), partnera a kvůli šílenému stravování a životnímu stylu potažmo vlastní zdraví a život. Ale to jsi asi nechtěl slyšet, že?
Jinak WoWko je celosvětově dost oblíbené. Sama znám několik lidí ze svého okolí, které tato hra uchvátila. A je zajímavé, že u všech se v jejich "hracích" obdobích objevují abstinenční příznaky, pokud se hře nemohou věnovat.

Reaguji na UsmejSe:
Ale to mluvíš o počítačové verzi. Ne papírové. Aspoň tedy pochybuji, že by se někdo stal závislým na něčem k čemu potřebuješ partu stálých lidí, i přesto, že se nám někteří snaží tvrdit opak.
Každopádně to není to co hledám. Počítačové verze mě nezajímají, mně jde právě o ty papírové. Jako je třeba tohle:

Aha, promiň, nějak jsem to přehlídla. Jinak jsem jednou zkoušela hrát Stín meče a fakt né. RPG nejsou nic pro mě. Nemůžu si pomoct, ale mám z takových her pocit, jako by byly spíš pro lidi, kteří potřebují únik z reálnýho života.

Jinak přítel když byl mladší, tak hrával s klukama Dračí doupě a prý to bylo super.

Reaguji na UsmejSe:
Tak jeslti jsi hrála Stín meče, tak to tě lituji. To je děsná hra. Taková která většinu lidí odradí než aby jim ukázala krásy hraní.
No je to stejný únik jako knihy či filmy. Stejně tak to můžeš hrát více či méně aktivně. Asi tak jako knihu psát a číst. Je to kreativní zábava.

Zkušenost nemám, ale D&D jsem chtěla vyzkoušet, jen mě odratilo, že to má spoustu pravidel a já ani neznám nikoho kdo by to hrál.

Reaguji na Deem:
Najít někoho na hraní D&D nemusí být těžké. Hlavně pokud jsi z nějakého většího města, většinou tam je nějaká skupina která hraje a je lepší už najít někoho zkušenějšího, který ti to vysvětlí, než se prokousávat tou bichlí sama na vlastní pěst.
Klidně ti dám odkazy na stránky kde můžeš někoho na hraní sehnat.

To bys byla hodná. Já hledala jen po známých. Jinak jsem z Brna, tak by tu snad někdo měl být. Jen je najít.

Brno? Tak to je snadné.

Viděla jsem divadelní hru Dračí doupě, takže tuším o co jde a musím říct, že si nedokážu představit, že bych to hrála. Jak často se třeba ti lidé scházejí, aby popošli zase o kousek dál?

Tu divadelní hru jsem bohužel neviděl. Snad se na ní někdy konečně dostanu.
Lidé se scházejí tak často jak jim chuť a povinnosti dovolí. Studenti třeba hrají každý den. Ti starší a pracující už tak většinou jednou za týden či čtrnáct dní. Někdy jsou dokonce ty intervaly ještě delší.