Reakce vašich rodičů na svatbu

Já se vdávala když mi bylo 24 a manžel je o půl roku mladší. Když jsme to oznámili doma, byl z toho docela povyk. Já mám jen otce a přítel má jen matku, takže jsme tam byli jen 4. Tchyně hned začala plakat a můj otec nás hned začal objímat a manžele plácat po zádech a třepat rukou. Ale pak odešel do hospody a opil se jako doga. Nečekali jsme to.

tak vidím, že chlapi, to snáší hůř

Mě je 27 a přítelovi 31. Naši to vzali perfektně, radovali se s námi. Akorát prý jsme to mohli říct dřív, zaplatili zrovna dovolenou. Přítel to doma oznamoval sám (což chtěl), takže nevím, jak přesně to probíhalo, ale teď už vyšlo najevo, že mu tchýně řekla, jestli to není brzo (po 3,5 letech známosti). On prý jí na to řekl, že ne, že se máme rádi To jsem se teď dozvěděla od tchýně. Jinak ona od začátku dává ruce pryč. Všechno si zařizujeme my nebo moje mamka. Tchýně řekla, že to jde kolem ní a že chce, aby bylo už po svatbě...Mrzí mě to, ale co s tím nadělám. Jinak co se týká placení - platíme my dva spolu a něco naši. Mamka si to nenechala vymluvit, takže platí cukroví. Přítelovi rodičen nic nenabídli, takže s ničím od nich zatím nepočítáme.

rodiče s tím měly docela problém máme s manželem velký věkový rozdíl ale nakonec jsou spokojení

Přítelův táta si myslel, že je to vtip, když jsem jim ukazovala zásnubní prstýnek A o pár týdnu se strašně divil, že sme to mysleli vážně

Reaguji na Lency: No můj taťka to nerozdýchal do teď, a to už je to čtvrt roku, co jsme jim to oznámili. No a nedávno mi povídá, že to nechápe, proč se chceme brát, když nejsem těhotná no chápete to? Místo aby byl rád...Ale tak co no...

Reaguji na im4fun:

Můj táta to taky nějak nepobírá...taky moc nechápe, že se chceme ,,dobrovolně" vzít. A už vůbec nechápe, že s tím příšel přítel sám a já ho neuháním

Mě přítel požádal o ruku a až pak volal mému tátovi, aby mu to řekl. Můj táta reagoval tak, jak jsem čekala. "To si ji jako MUSÍŠ vzít? No, je to tvoje rozhodnutí, vaše věc." Přítelovi rodiče byli nadšení, moje mamka zaražená a tátovi to bylo tak nějak jedno. Stačilo jen ujištění, že těhotná nejsem. Protože jsem v té době byla v páťáku na VŠ. A já vždy prohlašovala, že se budu vdávat až dostuduju, dřív ani náhodou (což byl také prý důvod, proč jsem na ten prstýnek čekala tak dlouho - 5,5 roku).