Reakce lidí na zvětšení poprsí

Mě by zajímalo, jestli to někomu skutečně zvýšilo to pravé sebevědomí.

Reaguji na Čokoška:
Nové prsa máš pěkné ale myslím, žes to vůbec nepotřebovala.

Taky si myslím, dokonce se mi zdály ty před hezčí a nepřišly mi vykojené, už jsem teda viděla jinak vykojené. Ale pokud jsi spokojená, tak je to v pořádku

Reaguji na Elienka:
Děkuji Musím říct, že ač sem relativně krátce po, tak mě to pomohlo moc, cítím se opravdu líp! Toužila jsem po tom už od 18ti let, dnes mi je 28....omezovalo mě to asi uplně ve všem,oblíkání,v sexu.. těžko se to vysvětluje, kdo ten komplex nemá. Důležité je být spokojená sama se sebou a to ted jsem!

Reaguji na Čokoška:
Však já to neodsuzuju. Musím říct, že jsem tento komplex měla taky, několik let. Byla jsem i na konzultaci ale potom přišly jiné problémy, a teď už mě to neštve. A proto zastávám spíše názor, že problém je v hlavě a myšlení. Ale je jasné, že to není tak jednoduché.

Pokud Ti to zvýší sebevědomí,tak do toho jdi.A ostatní?co je komu potom?

Nic neřeš, pokud po tom toužíš a máš tu možnost, jdi do toho Na lidi se vykašli, co si z koho vezmeš... Jestli má někdo tak nudnej život, že musí řešit a drbat ostatní je jeho problém, být tebou vůbec bych se takovýma lidma nezabývala a rozhodně bych se kvůli nim nenechala odradit od svýho snu!

Jestli to bude tím, že holky nemají žádné skutečné starosti, tak vymýšlí ptákoviny...

Já bych určitě počkala minimálně po škole, za ty případné nepříjemnosti by mi to nestálo. A jak tu některé psaly, 18 mi přijde taky dost brzo.

U každého je ten vývoj jiný. Já se začala vyvíjet v 11 letech a tehdy se vývoj i zastavil. Od té doby mám stejnou velikost. Na škole jsem prsa tolik neřešila, primárně se mi spolužáci posmívali za zuby a problémy s pleťí. Teď mi je 26 a prsa mi celkem vadí. Už jen, že mi podprsenky nesedí, oblečení často také ne. Navíc mám postavu hrušky a větší prsa by mi to pomohla opticky trochu srovnat. Takže si myslím, proč bys do toho neměla jít, když tu možnost máš. Ale na tvém místě bych asi počkala až po střední. Ne kvůli vývinu, ale kvůli spolužákům.

Někdy si tak říkám, že před každou plastickou operací by mělo být nutné vyšetření psychologa. Spousta mladých holek podstupuje bezdůvodně operace. A pak toho litují.
Musejí se potýkat s narážkami okolí atd. Nikdy by mě nenapadlo přijít na střední se silikonama. Nebo v osmnácti místo diety podstoupit liposukci.
Přístup klinik , uděláme cokoliv hlavně že za to budou peníze. Mi přijde nesmyslný.
Tím nechci říct at jde slečna k psychologovi. Je to její věc. Ale už to že se ptáš na reakci okolí mi přijde zvláštní. Buď mám problém a ty prsa chci a názor pomlouvajících kravek ze školy mě nezajímá a neovlivní.
A nebo prsa chceš jen tak a řešíš okolí

PS
Je mi 21 a taky se chystám na operaci prsou, z estetického hlediska. Jelikož mám z hubnutí věšáky jako po třech dětech. Pořád si tím ale nejsem jistá, takže zvažuji.

Něco podobného jsem chtěla napsat, souhlasím s tebou. Taky mi to nepřijde, že nemá slečna problém, ale spíše ty prsa chce

Daleko víc než reakcí okolí bych se asi zamyslela nad případnými zdravotními komplikacemi. Málokdo to promyslí do důsledků, ale jsi připravená na to, že se to nemusí povést, můžeš mít problém s hojením atd? Nehledě na to, že ono dát 60 tis. za augmentaci je možná v pohodě, ale co po dětech? Dáš to znovu? Já nevím, nechci tě odrazovat, sama jsem to podstoupila a právě za všechny reoperace a operace jsem ve finále zaplatila skoro 150 tis. a nakonec stejně skončila bez implantátů. Mám dceru které je dvacet a rozhodně bych jí to vymlouvala.
Je to ale samozřejmě tvoje věc, podle mě jsi na to mladá.

Čokoška - co bych dala za Tvé prsa před operací. Já se malýma prsama trápila hlavně ke konci základky a chvíli na střední. Pak mi ale přišlo, že málo nápadníků nemám a přestala jsem prsta řešit, ikdyž jsou opravdu malá. Sebevědomí mám tak akorát, samozřejmě před novým partnerem se fest stydím, ale nikdy nebyl konec vztahu kvůli prsoum. Taky jsem se s chlapem nerozešla, že ho měl menšího, než bych si představovala. Takže je problém v psychice spíš. Když se mi někdo dřív smál, tak jsem mu odpověděla, že on či ona taky není žáden playboy či nádhera, důležité bylo dát najevo, že mě to vůbec nerozházelo a že takovou přípomínku či posměšek může říct někdo opravdu s nízkým iq, rozumný člověk by todle z pusy nevypustil. Naši mě učili, že se nikomu nemám smát a posmívat, ať je jakýkoliv. Je fakt, že když dnes jdu do klubu, tak koukám, kolik mladých má plastiku, nastavené vlasy, řasy, nehty....ale nějak to neřeším, stále je i dost lidí, co upřednostňuje přirozenou krásu a jak jsem už řekla, o chlapy (rozumné chytré a hezké) jsem nikdy nouzi neměla. Jo kdyby o mě žáden nezavadil, tak bych to řešila jinak. Spíš je možné, že třeba za 4 roky to budeš vidět jinak, ale už bude pozdě. Ale zas Tvé komplexy plně chápu, neboť jsem si tím prošla taky. Jinak jsem taky pro, jít na operaci až po maturitě, předpokládám za rok v květnu a pak začneš nanovo a nikdo si toho nevšimne. Já teda taky řeším, co by tomu řekli ostatní a proto jsem se na operaci nikdy neodhodlala, jsem spíš pro přirozeno a asi bych nedala, kdyby se o mě šuškalo "ta je má umělé". Přeju zakladatelce hodně štěstí a a hlavně, ať je spokojená.