Racionální vztah

Vykašlala bych se na to a do ničeho se nenutila. Pokud tě fyzicky nepřitahuje, dřív nebo později by to krachlo. A toho kluka bys tím víc trápila, než když ho odmítneš.

přesně, rozhodně se do ničeho nenuť, mohla by jsi k němu časem pak cítit až odpor. Asi bych mu upřímně řekla, že je jako kámoš moc fajn, ale že na vztah se zatím necítíš

Pokud tě nepřitahuje, tak není nad čím přemýšlet. To je z mého pohledu ve vztahu snad to nejdůležitější.

Díky holky, jen mě štve, že mi to došlo až teď... asi zkusím ještě jednu schůzku a uvidím.

Já mám jednoho kamaráda a když jsem ho poznala tak se mě vůbec nelíbil, ale jak jsem ho poznávala víc a víc tak mě postupem času začal přitahovat a dost se mění (asi teda jen v mých očích nebo já nevím jak je to možné). Hrozně se mě líbí to jaký je má v sobě to něco co mě přitahuje, ale jako vzhledově se mě pořád moc nelíbí ale je to jiné než na začátku.

Jestli to ted necítíš na to se vázat a necítíš se na to mít s ním něco fyzicky tak se na to zatím vykašli a pokud se s ním ráda scházíš tak jak to máš ted tak v tom pokračuj. Buď se ti časem začne líbit a zamiluješ se nebo to prostě necháš na té kamarádské úrovni. Kdyby jsi s ním začala chodit a pak ti to nevyhovovalo nebo tě opravdu někdo pobláznil tak mu tím ublížíš mnohem víc než když ani nic pořádně nezačne.

Mám kamarádku co měla taky takovýho kamaráda jako ty. Byl to hrozně hodnej kluk a měl ji opravdu moc rád. Nikdy by ji nepodvedl, neublížil, nelhal byl to hroznej dobrák, ale kamarádku moc nepřitahoval, protože podle jejich slov byl nudnej.
Pak si našla kluka hroznýho hezounka ze kterýho se jí podlamovala kolena a byla to ta pr avá zamilovanost. Jenže ten kluk ji podváděl kde mohl. Já sama jsem ho viděla se líbat na diskotéce s cizí holkou a to tam byl ještě ke všemu s tou mou kamoškou .Nebo jsem ho viděla jít po městě za ruku s jinou a tak. Mohla jsem jí ho vymlouvat jak jsem chtěla ale nevěřila mě a ještě se se mnou dohádala. Pak to zjistila sama, ale pořád mu to odpouštěla až nakonec on se na ni vykašlal a ona se z toho uplně zhroutila a pak mě pořád doma brečela že strašně lituje toho že nebyla s tím hodným nudným klukem, který by ji v životě tak neublížil a hrozně toho lituje dodnes a teď když ona ho chce a tak on už ji nechce.

Tím ti nechci říkat že všichni kluci kteří tě budou přitahovat jsou takoví, ale hodných lidí moc není a člověk by si těch který kolem sebe má měl vážit.

Já bych tedy ráda přihodila můj příběh. Před 4 lety jsem se seznámila s mým současným přítelem. Tenkrát se mi vzhledově moc nelíbil, letěl ten styl emo vlasy (patka do očí, vzadu vystříhané, navíc měl křiklavě žluté odbarvené vlasy), celý poďobaný od akné, ošklivé zuby no hrůza...pořád mě přemlouval, ať jdeme ven. Zrovna jsem se vzpamatovávala z jedné mé pubertální lásky, kdy jeden kluk se mnou pořádně vymetl a já měla z toho oči pro pláč, tak jsem si říkala, že aspoň budu mít nějakého dobrého kámoše, který mě přivede na jiné myšlenky. Byl hrozně zábavný a skvělý, ale nepřitahoval mě. Pak mi řekl, že by se mnou rád byl a to jsem se začala cukat. Ovšem moje nejlepší kamarádka mi řekla, ať to s ním aspoň zkusím, že je hrozně hodnej a bude si mě vážit. A od té doby jsme spolu 4 roky. Z přítele se stal opravdu krásný a sexy muž, kterého mi teď kamarádky závidí a já jsem šťastná, že jsem tenkrát dala spíš na to, jak mi s ním je a né na to jak vypadal.

Stačí si uvědomit, že přitažlivost a sex je to, co odděluje vztah od přátelství - i kamarádka pro mě má porozumění, je ke mě tolerantní a respektuje mě, ale spím jen s partnerem, v tom je naše "přátelství" odlišné...
V 18 letech máš času ještě dost, není třeba začít chodit s chlapem jen proto, že se mu líbíš
Útěchou vůči němu ti může být fakt, že bez přitažlivost by ten vztah stejně nefungoval, opravdu ne...

Na tvém příspěvku něco je, ale myslím, že řeší trochu jinou situaci - slečna nehledá chlapa, ze kterého by se jí podlamovala kolena a proto by odmítla hodného kluka, ona chce dát hodnému klukovi šanci...

(A abych i já přispěla svou zkušeností - chodila jsem s klukem, kterého jsem měla moc ráda, ale přitažlivost tam kolísala, pak jsem se s ním rozešla, protože se vytratila a já ho opravdu brala jako kamaráda... nynější přítel mě neskutečně přitahoval už po druhé schůzce - na první byl oholený a vypadal moc mladě , jsme spolu přes pět let a přitahuje mě snad ještě víc)

Já se na počátku mého nynějšího vztahu cítila stejně jako ty a postupem času se všechno změnilo. Teď jsem zamilovaná až po uši

Zažila jsem něco podobného, skvělý kamarád, ale taková ta jiskra nebo jak to popsat tam hrozně chyběla... moc jsme si rozuměli, chlap to byl přitažlivý...ale stejně něco chybělo. Nakonec jsem to vzdala, rozhodla se ho netrápit, podle mě to ten druhý vždycky pozná, že to není uplně upřímné. Podle mě na začátku vztahu zamilovanost prostě musí být, jinak se budete trápit oba.

Taky bych se s ním ještě párktát sešla. I já mám totiž zkušenost, že se mi partner na začátku moc nelíbil a přišlo mi, že chybí jiskra.. Ale teď po dvou letech je to naopak. Přijde mi neuvěřitelně sexy a jsem pořád jsem víc a víc zamilovaná, protože jsem zjistila, že je nejenom krásnej ale i moc hodnej.. Hodný kluci nerostou na stromech, tak bych se ještě snažila ho poznat a najít k němu cestu...

Reaguji na yxyxyxyxyxy: Proč by ses ve svém věku měla spokojit jen s racionálním vztahem a čekat, kdy "to příjde" a nebýt asi moc šťastná, když si můžeš najít jinýho jistě hodnýho kluka, kterej tě přitahovat bude a pak ten vztah je úplně o něčem jiném.

A mu bych to řekla co nedříve a už se s ním jinak, než jen kamarádsky nescházela. Zbytečně doufá v něco, co asi nepříjde.

Udělám to hned jak se uvidíme, stejně když už jsem se dostala do fáze, kdy o tom vztahu pochybuju tak i by to prostě už nešlo.

Holky a jak mu to říct? Hned na začátku schůzky, nebo na to téma hodit řeč, že bych ráda zůstala jen kamarádka? Co myslíte? Přeci jenom je strašně hodnej a nechci mu moc ublížit.

Reaguji na yxyxyxyxyxy: Já se přiznám, že jsem v těchto věcech vyšla ze cviku, ale jako pěkné by se mi zdálo mu vše říct zaobaleně, ale popravdě. Že jsi moc ráda, že se znáte a že bys ani nevěřila, jak skvěle si můžete pokecat a zda by mu nevadilo se s tebou přátelit i kdyby věděl, že to nikam dále nepovede.
Ale člověk musí počítat i s tou možností, že mu to vadit bude a ze setkávání sejde...

Nechat tomu volnej průběh, nelámat to přes koleno a dát na svůj vnitřní pocit.... Zkusit to a když to nepůjde, tak to nepůjde... Nenuť se, mohla by ublížit i jemu.