Půjčování oblečení kamarádce

Já nepůjčuji a ani bych nepůjčila, protože jsem na svoje oblečení docela upjatá a bála bych se o něj. Třeba jenom na nějakou příležitost nebo událost, kdyby kamarádka neměla nic vhodného, ale opravdu bych to půjčila jenom zodpovědným. S šaty na ples třeba nemám problém a připadá mi to normální.
V žádném případě bych nepůjčila boty - za prvé bych se bála různých plísní atd. a za druhé nosím podpatky a trpím, když se mi odře, takže bych je proste nepůjčila taky bych nepůjčila plavky, protože je to nehygienické.
Pokud ti to vadí, měla bys jim narovinu říct, že prostě nic půjčovat nechceš. Pokud jsou to kamarádky, tak to pochopí, pokud se urazí - promiň, ale to se kamarádkou nazvat nedá, tohle by měla dotyčná pochopit, že je tvoje věc, jestli jí to půjčíš nebo ne a půjčovat si věci na každodenní nošení mi nepřipadá moc normální.

Dřív mi to nevadilo,když šlo třeba o tričko,mikinu,atd ....s plavkami jsem se ještě nesetkala ...ale po tom,co mi kamarádka vrátila tričko poškozené,zaprané,že bylo vhodné tak na mytí oken,bych už nikomu nic nepůjčila ....

Ano, s jednou velmi dobrou kamarádkou si půjčujeme a vyměnujeme oblečení docela často.... Ale to jen to které moc nenosím a ona také ne... Ale své nejlepší kousky bych nepůjčila nikomu, v tom jsem zase na svoje oblečení háklivá

Nepůjčuju, max. psaníčko nebo plesové šaty, ale s většinou kamarádek máme různé typy postav a různé velikosti, takže to ani většinou nejde. A boty bych nepůjčila nikdy, o prádle ani nemluvim. Půjčuju si maximálně se sestrou, tam vím, kde ji hledat a zbít, když dlouho nevrací

Já jsem tohle dělala když mi bylo náct, to jsme si s kámoškama půjčovaly pořád a ani nepočítám, kolik věcí se mi už nevrátilo.

Pak to tak nějak zmizelo, s každou z mých kamarádek máme osobitý styl a nějak nás už ani nenapadně si půjčovat. Půjčuji si akorát s maminkou, se kterou mi to vůbec nevadí, protože vím, že daná věc se mi 100% vrátí a nezničí mi ji.

Asi tak nějak ....ale nejhorší je,že ona se mě ani nezeptá,a pak to najdu u ní ve skříni .....za to bych ji zabila

Nejlepší kamarádce půjčuju oblečení pravidelně. Jednak máme každá vlastní styl, doladíme ho doplňky a vyzní úplně jinak a pak mám oblečení takovou hromadu, že bych ho nestihla vynosit až do důchodu. Na oblečení nelpím, jsou to pro mě jenom věci. Jediná věc, kterou nepůjčuju, jsou boty.

Já sem akorát jednou půjčila kámošce tílko na akci, protože sme jí ukecali na poslední chvíli a ona bydlí ve vesnici a byla u nás ve městě a už by se neměla jak dostat domů a zpět. A jednou kamarádce černou kabelku na pohřeb a jiné kámošce už dvakrát kabelku na akci. Ale nemám to ráda ani já bych si asi nic nepůjčila kromě nějakých doplňků. Děsí mě totiž představa jak se mě někdo bude vyptávat, že mám něco s kámoškou stejnéhosem na to háklivá no... i když pár kamarádek už to na mě zkoušelo ať jim půjčím to a to, že to potřebují na akci, ale já sem na své oblečení velice háklivá tak se bojím, aby mi s ním něco neudělaly.

Dřív jsme si s kamarádkami věci běžně půjčovaly, krom spodního prádla, to by mě fakt nenapadlo. Akorát mi vadilo, když si chtěly půjčit něco nového, co jsem ještě ani nestihla vzít na sebe já. Teď si půjčujeme oblečení s mamkou.

No to u nás bylo úplně stejně a z toho jsem úplně šílela! Obvykle jsem své věci našla u ní na dně skříně nevyprané a zmuchlané, no to jsem fakt myslela, že někdo poletí z okna! Už spolu ale nebydlíme, takže se to tím celé vyřešilo Ale přesně vím, o čem mluvíš

Bývalá kamarádka chtěla půjčit kalhotky a vrátila je nevyprané...

Jako že někdo chce půjčit spodní kalhotky??Děláte si srandu?Nepůjčuji zásadně nic a naštěstí mám kamarádky které mají věcí dost a nenapadlo by je o toto žádat...

Oblečenie by som nepožičala. Možno to bude znieť sebecky, ale veci, ktoré si kupujem si vážim a kupujem si ich preto, aby robili radosť mne a nie aby som ich požičala kamarátke, ktorej možno bude ukradnuté, v ako stave mi ich vráti. Robím to radšej tak, že keď viem, že sa kamarátke niečo páči, tak jej to kúpim ako darček na narodeniny, prípadne na Vianoce.

Já jsem občas půjčila oblečení, i jiné věci...zkušenosti mám různé, většinou špatné...a také je to dost dávno, kdy jsem to praktikovala...třeba jsem kolegyni půjčovala oblečení na dovolenou, mikinu, džíny - všechno Tuzex, tehdy moderní kabelu...vrátila vše v pořádku, to ano, ale po čase jsem si v práci chtěla namazat botky něčím mastným a věděla jsem, že ona má vazelínu, stála tehdy asi 3 Kč...tak jsem za ní zašla, aby mi vazelínu půjčila, že si ty špičky bot promažu, byly trochu odřené a chtěla jsem to tím leskem zakrýt - řekla mi, že neee, že si s tím maže ruce a že na boty je to škoda....také jsem jí půčovala kostýmky na tancovačky...takže hodně drahé věci v poměru k asi lžičce vazelíny za pár halířů....pak jsem jednou sousedce půjčila věci na pohřeb a chodila v tom ještě měsíc po pohřbu po ulici a neobtěžovala se mi to vrátit - musela jsem ji upomenout...a jedné kolegyni jsem půjčila zlaté náušnice, aby dcerce mohla protáčet čerstvou dírku, no, nikdy jsem je už neviděla, byla těžká alkoholička a náušnice prodala....půjčuji nerada, i když proti tomu nic nemám, ale zkušenosti mne odrazují...většinou se u mne naplnilo, že pro dobrotu na žebrotu a nebo - čeho se chceš zbavit, to někomu půjč....

Nepůjčuju jiným a sama si od nikoho taky nic nepůjčuju. Jo, za mých "mladých" let jsem si občas něco půjčila, třeba tričko, ale nikdy jsem se v tom "necítila".