Psychoterapie názory, zkušenosti

Mě v psychoterapii fascinují ty možnosti přijít si na svůj problém sám.
Normálně by to člověka nenapadlo, setrvávat v takových myšlenkách a vydat se cestou asociací až tam, kde čeká "bubák".
Ten "bubák" se pak nelikviduje. Kupodivu stačí si ho uvědomit, promluvit o něm, zviditelnit ho, přestat popírat. A on by sám měl odejít. Někdy to nestačí jen jednou. A není to příjemné, v tu chvíli.
Nevím, na jak dlouho to může fungovat, nemám vyzkoušeno, možná je třeba to pak opakovat...možná má člověk tendenci zklouzávat ke starým vzorcům chování.

ano je to tak, jak píšeš, zase časem sklouzne ke stejným starým vzorcům...setrvačnost? ale žel si to neuvědomí, to pak časem, až má pocit, že se něco děje.... pořád je s tím třeba bojovat, naštěstí se ten cyklus prodlužuje

slunínek
Já nad tím přemýšlím, terapii, pomalu končím, hlavního cíle jsme dosáhli. Ale zdá se, že největším problémem je právě změnit chování v souladu se svým novým nastavením.

Ono je pohodlné jet si stále ve vyjetých kolejích, nic neměnit. Ale teď, když už se nemusím vyhýbat některým situacím, přesto se jim vyhýbám, páč jsem tak zvyklá. Občas si musím připomenout, že takhle ne, takhle nemusím, přece už nemusím hledat výmluvy proč to nejde, když to ve skutečnosti JDE.