Psychoanalýza a la S. Freud

Člověk o sobě může mluvit hodiny, pokud ale není někam nasměrován není to nijak konstruktivní a přesně jak píšeš ty ho to nikam neposune. To je úkol psychologa a není zřejmě jednoduché natrefit na nějakého kvalitního. Nehledala bych tedy problém v cestě ale v osobě terapeuta, asi to vážně potřebuje ještě hledat.

Hlavně bych neřekla, že třeba KBT, logoterapie nebo gestalt či rodinná terapie vychází z klasické psychoanalýzy. Spíš se divím, že ještě existuje....její metody jsou přinejmenším sporné, ovlivněné dobovými předsudky či vysoce neobjektivní

Taky s tím nesouhlasím, že by všechny terapie vycházely z Freuda... jsou hlubinně , dynamicky zaměřené psychoterapie, které z psychoanalýzy vycházejí, ale NE jen a pouze z Freuda, ale spíš uplatňují novější pohledy a poznatky, které nejsou z Freudovými úplně totožné. Na opačné straně stojí právě KBT, která má za cíl práci na změně chování a myšlení v určitých, předem stanovených krocích. A mezi tím je velké množství přístupů. Spousta terapeutů se řadí k tzv. eklektikům, kteří v různé míře spojují prvky z řady přístupů a směrů.
Když terapie nepomáhá, řekla bych, že se vyplatí hledat dál. Pokud teda člověk o změnu stojí. Další věc je, že u řady lidí změna nepřijde ze dne na den, u někoho to trvá i roky, než má pocit nějaké změny (na druhou stranu by člověk ale neměl z terapie odcházet s vědomím, že to bylo zbytečné a že mu to nic nedalo, to pak je asi opravdu lepší sezení ukončit).
Patřím k lidem, kterým psychoterapie pomohla. Nebylo to hned, trvalo to dokonce velmi dlouho. Ale troufnu si říct, že bez terapie bych teď byla úplně jiný člověk a nedosáhla bych toho, co mám teď a kde te´d jsem.

eerie
Lisa
Liliane

Já osobně jsem se z nejhoršího už před lety dostala, ale bohužel, nepomohl mi žádný odborník - psycholog a to jsem se podrobila psychoterapii u různých specialistů oboru.
U všech jsem však v různých variacích vnímala již zmíněnou metodu psychoanalýzy - a to mě spíše ( vlastně výrazně ) sráželo než pomáhalo.
Bohudík mi pomohl bližní ( laik !) - byla to však dlouhodobá záležitost, musím říci i bolestné uzdravování, ale s patřičným výsledkem. Bylo by ale, přiznám se, stále ještě na čem pracovat, ačkoli vím ( i z minulé zkušenosti ), že hlavní práce zůstává na tom, který hodlá se sebou něco dělat.

Mohu se prosím zeptat, jakou metodu Váš psycholog používal - nebo kombinaci metod?
Asi se shodneme, že tzv. "kápnout" na opravdu kvalitního psychologa není vůbec jednoduché.
Budu ráda za případné další zkušenosti - děkuji.

Psychoterapie mi pomohla víc než léky. Jsem moc vděčná, že jsem našla psychologa, se kterým jsem si rozuměla, on mně, uměl mě nasměrovat správným směrem, měl zájem- ale ne příliš... je těžké najít někoho, kdo vám "sedne" a to i přes doporučení. Co vidím jako nejvíc přínosné je rozebrání minulosti-najití příčin- uvědomění si, že jsem taková kvůli xx a vliv na něco mohlo mít asi yy. Z toho se člověk může poučit a konstruktivně rozebraný problém už není neřešitelné drama. Aspoň pro mě

Podle mě bez léků to nejde..na druhou stranu někdy to nejde zase jen s léky...přimlouvala bych se za kombinaci. Není nic děsivějšího, než vidět známou, která chce být "čistá" (asi jí všechny filmy a předsudky nabulíkovaly, že každý, kdo bere prášky je otupělý a skoro feťák) a tak vždy chvíli léky bere a je OK a pak ale přdčasně ukončí léčbu, chodí jen na psychoterapii a už si párkrát během těchcto období málem sáhla na život

citadella
To je super, že ti pomohl tvůj blízký... nemyslím, že člověk musí chodit k psychologovi, aby mu bylo dobře, na druhou stranu může psychoterapie hodně pomoct.
Já chodila k psycholožce, která vycházela nejvíc z hlubinných, psychoanalyticky orientovaných směrů. Ale nebyla "skalní" psychoanalytik, právě spíš eklektik. Souhlasím, že to dá práci, najít psychologa, aby ti vyhovoval. Mě na terapii, stejně jako Kattence, pomohlo rozebrání minulosti, a pak hlavně vztažení těch událostí k minula k současnosti. Aby to bylo srozumitelné - moje chování a prožívání bylo ovlivněno zážitky z minula a tím, že jsem si dovedla současnost "vysvětlit" a spojit z minulostí, jsem postupně získávala větší odstup od těch negativních věcí. A zvládla jsem pak třeba lecos dělat jinak, než jak jsem byla zvyklá. Šlo to po malých krůčcích, až jsem si několik let myslela, že se nic neděje, ale šlo to. U mě je to ale myslím asi celoživotní práce, takže pořád se snažím něco se sebou dělat.

A k lékům - myslím si, že to je strašně individuální, není možné říct, jestli bez léků jde nebo nejde... záleží vždycky na konkrétním člověku, na jeho situaci.

No asi jako vše je to individuální, ale výzkumy jasně dokládají, že úspěšnost terapie léky je větší než čistě jen psychoterapií (vit třeba Atkinson, Psychologie)

Liliane

Myslím, že jste to vystihla naprosto přesně - a neplatí to jen ve Vašem případě, ale obecně u každého.
Člověk se má stále co učit ( myslím tím životní zkušenosti apod. ), a proto nemůže nikdy říct: "Jsem už všehoznalý ....... " atd. Naopak, člověk, který na sobě pracuje, má stále pocit určité nedokonalosti - a to je myslím dobře, tento pocit mu zabraňuje ustrnout.
Mějte se pěkně a ať se Vám daří.
P.S. Budete-li mít někdo ještě své zkušenosti, ráda je uvítám. Dík

Lisa
Já reagovala na to, jak jsi psala, že "bez léků to nejde". Přišlo mi to zkreslující, říct to takhle obecně, ale třeba jsem to jen špatně pochopila... nechci tu slovíčkařit.

já jsem byla u psycholožky asi 3x a stačilo mě to...

ano, minulost je důležitá, je důležité se zastavit a projít si svůj život, ale moc bych se v tom neplácala....jsem spíš proto zapomenout a soustředit se na přítimnost, budoucnost....

celý život na sobě musíme pracovat a okolnosti nás k tomu nutí - stále nové a nové situace, zážitky, lidé...je podle mě špatně si ztěžovat a nebo se litovat, co vše jsem si zažila, prožila, kdo mi ublížil a jaký mám těžký život, popřípadě jsme měla.... atd...

podívejte se kolem sebe a ukažte mi člověka, co má snadný život....nikdo...já o nikom nevím....každý máme nějaké trápení v minulosti....a podle mě je důležité to uzavřít....a parcovat na sobě a snažit se žít s láskou k sobě i ostatním....a zároven se nenechat využívat...snaha najít harmonii a mít kolem sebe lidi, které mám ráda a na které se můžu spolehnout...

rattty
..... dík, tak to je přesně i moje zkušenost.