Psychická ochrana před emocemi druhých

Ahojky, zkus si přečíst knížku miluj svůj život...tam myslím něco podobného je. Četla jsem to proto, že dělám rehabilitaci a masíruju a lidi mě pěkně vysávali , jim bylo dobře a mě ouvej. Pamatuju si, že tam bylo něco ve smyslu, že si máš představit, že jsi v bublině a ty emoce z druhého na tebe nemůžou..chce to trénovat. Zkus tu knihu.

Pomáhá vlastní koncentrace, ale pokud možno obrazná. Obrazné představy.
Vlastní silná obrazná koncentrace odráží cizí psychické vlivy.

Můžeš to nějak rozvést, moc nevím, co si pod tím představit. Ty si třeba představuješ ty lidi v nějakých jiných situacích nebo třeba přírodu nebo co?

Sice je to v sekci magie, okultismus, ale i tak, tomuhle se říká empatie, jen mě tedy trošku zaráží, že nerozeznáš cizí od vlastních emocí. Pokud se s tím nenaučíš pracovat, věřím, že to může i ničit, právě výcvik na terapeutickou práci učí, jak si to nepřipouštět.

Reaguji na Minette:
Záleží na okolnostech. Obvykle si představuji přírodu. Vizualizaci = obraznou představu přírody.
Třeba meditaci o řece, nebo lese a podobně. Zkouším i jiné mediatce, také se zajímavými výsledky o "nadpřirozených" bytostech (třeba andělovi, pohanském bůžkovi a podobně) , to má silnější efekt a také ještě jiný účel. Pomáhá ale oboje.

Já to mám taky od dětství a celý život se tím učím zacházet. Dneska už to zvládám. Ale ne vždy je to lehké, člověk musí být sám v sobě, uvnitř sebe, vnímáním. Já vždy vnímala jakobych byla rozprsknutá v prostoru. Hodně jsou dobrý videa od Eckharta Tolleho, o přítomnosti. On tam vysvětluje jak to dělat, Chce to ale najít, to hodinový dlouhý video. Ochrany a vizualizace apor. sem si dělala dříve, dobrá knížka je od Judy Hall Umění psychické ochrany, odtamtud jsem se naučila používat pár technik a intuitivně si některé přizpůsobila sobě, jak mě to samo šlo. Letos už je neopužívám, je to i o tom, že na co se soustředíme, to posilujeme a to se nám děje. Takže některé problémy si skutečně tvoříme sami. Takže v situaci, kterou chceš řešit, ti můžu poradit, co vím a dělám, neudržovat s dotyčným oční kontakt, nespojovat se tak s jeho energií, emočně zůstat jakoby prázdná, k tomu ale musí se člověk procpracovat, není to neláska, ale pocit, kdy tě nic nezasáhne z venku, kdy emoce druhých okolo tebe volně projdou, jsou totiž energie a pokud se s nima spojíš, tzn.nastane u tebe nějaká emoční reakce, pustilas to do sebe. Takře pracovat na tom, je to i o pokoře, uvědomění si toho, že vše je jen energie, a pokud se jedná o emoce druhých jsou to jejich emoce, ne tvoje, pokud tě to zasáhlo nemáš to zpracovaný sama, pokud ne, jsi zobliga, netýká se tě to a pak ti to němůže ani ublížit. Čím to je těžší, tím víc člověk dostává šancí k vnitřnímu růstu, je to tak ,a nic není náhoda, pže sme si to vybrali sami. Mluvím z vlastní zkušenosti, to by bylo na knihu.

Ahoj, myslíte si že je možné aby vám někdo vnukl svůj názor? Jde o to, že jeden můj kolega je pořád proti mému příteli a to ho skoro nezná. Je možné že se mu líbím, nevím. Jsem celkem citlivá osoba a nedávno mi nebylo psychicky nejlíp, kolega mi řekl, že nejspíš nejsem spokojená s něčím ve svém životě. Že dělám něco proti svému vnitřnímu já. Já si to všechno spojila a bylo mi jasný, že zase myslí přítele. Já to zavrhovala, ale pak jsem nad tím začala přemýšlet, jestli je to možné. Že bych byla psychicky vyčerpaná kvůli příteli? Přemýšlela jsem nad tím tak intenzivně a často, až jsem si vytvořila vůči příteli blok. A to je to co mě tak strašně trápí. Cítím že ho miluju, ale neumím mu moc dávat lásku najevo (vždycky mi naskočí ta hloupá myšlenka, že s ním nemám být). Jsem takto ovlivnitelná i filmem. Hned se ztotožním s nějakou osobou a moc to prožívám a nevím jestli je to nějaké znamení, nebo jen náhoda, že jsou ve filmu mě známé scénáře.
Omlouvám se za slohovku, ale potřebovala jsem se svěřit. A jestli byste mi někdo dokázali poradit co s tím? Chci být zase jako dřív.. Trvá to asi měsíc a nevím jak dlouho to vydržím Když na to myslím večer, kdy vedle přítele ležím. Nemůžu usnout. Jsem jako paralizovaná. Snažím se mu to nedat najevo, ale mrzí mě, že to není přirozené. Bojím se, aby to nepoznal a nebylo mu se mnou nepříjemně. Nechci o něj přijít
Kdybych tak mohla být psychicky odolnější. Všechno mě vždycky rozhodí.

ale on ti ho nevnuknul podle toho co píšeš, vyslovila jsi to a pojmenovala sama?

já bych to nepojmenovala blbou myšlenkou , ale zcela jinak........... co třeba intuice?

nikdy a nic v životě nemůže být stejné jako dřív , vše je neustále v pohybu , pokud tedy cítíš , že už to není stejné jako dřív musíš něco změnit , ubírej se jiným směrem.