První rande

já to nechávám osudu, nepřemýšlím nad tím, jen se snažím, aby konverzace nebyla jednostranná. Také se vyhýbám tématům jako politika, rodiná anamnéza a průběh vysěné svatby

bohužel u mě ve většině případech je konverzace jednostranná... a to mě fakt nebaví a to že pánovi nedám už druhou šanci, to už ani nemusím říkat...

Taky jsem byla na pár rande naslepo a bylo to tak, jak říkáš ty. Buď mlel pořád o sobě nebo konverzace vázla (protože po pár rande naslepo ho přestalo bavit vyprávět pořád dokola svůj životní příběh: co dělá, co dělal, kde všude byl). Taky jsem měla tendenci klást otázky, ale pozor, aby to nepůsobilo trochu jako výslech, možná právě proto nic neřiká, že jen čeká, na co se budeš ptát Někdy i můžeš nechat chvíli ticho, pokud je protějšek v konverzaci pasivní, a možná se osmělí a něco kvákne... nebo půjde radši brzo domů a je vyřešeno Věř, že pokud si opravdu padnete s někým do oka, tak bude pořád o čem mluvit.

já se neptám na soukromí.... to by mi bylo blbý, když se vidíme poprvý... třeba se zeptám, kde pracuje, co ta jeho práce obnáší atd... prostě hledám téma k hovoru...
proto mě zaráží, že nikdo z těch, s kým jsem se sešla, se nezeptal na mojí práci třeba...
a přitom co jsem se pak dozvěděla, tak o mě měli zájem....
proto bych chtěla vědět, jestli je to dneska už normální, nebo mám holt jen smůlu...

není to normální, máš smůlu;

Lilliana
hmmm tak to doufám, že se ta smůla brzy prolomí... protože tohle chování je fakt děsný....

tak to je nějaký divný, že někdo o tebe má zájem, ale přitom se o tebe nezajímá. To je buď strašně plachej, zabedněnej nebo kecá.
Když se dva lidi vůbec neznaj a maj si najednou povídat, tak to je takový trochu strojený... takže proto bych se už naslepo neseznamovala.

zajoch
no můžu ti říct, že já už ani nemám náladu se s někým seznamovat, jedno jakým způsobem... si pak příjdu nezajímavá a druhý den z toho mám akorát depku...

S tímhle naprosto souhlasím. Měla jsem pár schůzek i když ne tak úplně na slepo, ale prostě jsem toho člověka skoro neznala.. A mám dojem, že já se hrozně tenkrát řídila prvním dojmem. Buď se mi ten člověk líbil a snažila jsem se a nebo ne, a pak jsem si k němu automaticky udělala takový odstup a měl vlastně smůlu i kdyby byl sebelepší. Je pravda, že jen co jsem narazila na někoho, kdo se mi zamlouvá, tak jsem byla celkově mnohem uvolněnější a bez problémů jsme spolu strávili třeba celé odpoledne a skvěle se bavili. Ale to jsem možná jen měla štěstí na partnery Neboj, taky jednou příjde někdo normální

Markvitka
já už si pomalu začínala myslet, že to dneska už takhle chodí... někdy mi přijde, že pánové snad očekávájí, že je budu bavit, či co...
tak jsem ráda, že to nepřijde divný jen mě...