První lyžování skoro ve 23letech

já jsem také stála poprvé v životě na lyžích letos a je mi také 23 let, záleží na tom, kdo tě učí, mě učil kámoš, který učí malé děti. Sice jsem jezdila po sjezdovce letadýlko a žabičku ale během půl dne jsem uměla lyžovat a to tak, že mi po dvou dnech nikdo nevěřil, že jsem se teprve naučila na lyžích.... a za to letadýlko se mi nikdo nesmál, ba naopak, spoustu lidí pak chodilo za kamarádem, jestli by jim taky dělal soukromé lekce Takže ničeho se nebát lyžování je super

můžu se optat, jak to vypadá? To jsem nikdy neslyšela

Ahoj holki,
tak musím tu prispieť aj ja, v piatok som si čítala vaše príspevky a musím povedať, že som sa začala menej báť, pretože mňa to čakalo cez víkend tiež, v nedeľu sme boli lyžovať a pre mňa to bola viacmenej premiéra. Mam 26 a vobec som doteraz nelyžovala, keď nepočítam lyžiarak v 7. triede na základke. Tiež to u nás je tak, že priateľ je lyžiar a už na začiatku mi povedal, že ma naučí lyžovať, aby sme mohli chodiť spolu, ale nejak roky šli a nikdy nebol čas, až teraz po 4-och rokoch ma tam dotiahol. A chcem Vam poradiť, z vlastnej včerajšej skúsenosti, že žiadna školka podľa mňa nieje potrebná. Ja som sa začala učiť tak, že som si trochu vyšľapala a pomaly sa spustila, tak asi max. 10m. Ale po 15 minutách mi bolo do plaču, vobec som nevedela lyže udržať po kope. No priateľ ma povzbudil a takto sme to cvičili hodniku, až usudil, že takto to nepojde a ideme hore na lanovke. Tak som sa nechala nahovoriť, ale poviem Vám, že na lanovke sa mi nohy klepali a slzy som mala na krajíčku, keď som pod sebou videla ten kopec a aky bol dlhý. Inak ešte som nespomenula, že sme šli na Moninec. Hore som ani neviem ako z tej lanovky zoskočila, a teraz ten pohľad po seba, to bolo hrozne. Tak priateľ šiel predo mnou a ja pomaly za ním oblúčiky. A ani neviem ako, ale zišla som to až dolu, počet padov asi 4, ale nie také tie spontánne, ale to som skor takýmto sposobom brzdila, keď sa to so mnou už veľmi rozbehlo. No a takto som to zišla asi 5-krat cele, posledny zjazd uz bez jedineho padu. Samozrejme, že som ešte nešla ako klasicky lyžiary že mám obe lyže pekne pri sebe ale som na seba teda hrdá. A už sa teším až vyrazíme zase. Chce to len tréning, takže chceme ísť este do konca mesiaca tak na 3-4 dni vkuse, takže myslím, že už to bude len lepšie. Takže sa kočky nebojte a smelo do toho. Dúfam, že som tým niekoho aspoň trošku povzbudila.

Tak k tomu můžu říc jen to, že já ve svých 28 jsem naposledy stála na lyžích jako malá, když mě to učili, což si ani nepamatuji a doted jsem na lyžích nestála a myslím, že už ani nebudu.

Reaguji na mariona:
Neboj, to se nazapomíná. Určitě to někdy ještě zkus, chvíli se budeš bát, ale je to jako s ježděním na kole. Kdybys dvacet let nesedla na kolo, tak taky budeš chvíli nervózní, ale půjde to, protože už ses to kdysi naučila

Jinak mám zážitek z opačné strany, lyžuju déle a prý jak blázen, ale letos jsem hupsla na snowboard (bude mi 22), protože se nám s kamarádkou líbilo "jak u toho vypadají dobře". Tak jsme pujčily snb, sebraly kamaráda co to umí a hurá na Ramzovou (na cvičný kopec). Bolelo mě břicho smíchy a zadek z pádů a večer jsem už brečela po každém pádu, jak mě všechno bolelo.

Pro mě jako lyžařku byl šílený pocit, že mám připoutaný obě nohy "k jedné desce" . A když mi říkali, že budu mít nevýhodu, protože lyžuju, tak jsem ji pak už musela dát za pravdu To je děsný pocit na poprvé

Reaguji na HannnahS:
jj letadýlko jsem jezdila s roztaženýma rukama a do zatáčky jsem vždy jednu přitažila, jednu zvedla.... no a žabička, to jsem si vždy do zatáčky jakoby čapla a vystrčila zadek neumím to moc popsat