První jízdy na silnici

lucisek1111
Jé tak to jsi stejný nervák jako já. Já byla taky v šoku, že jsem musela hned do plného provozu. Myslela jsem, že budu někde kroužit na parkovišti, než budu vědět jak auto rozjet a zastavit... Ale nakonec jsem to zvládla , takže žádný strach a nervy...kdyby šlo opravdu do tuhého tak tam ten instruktor je od toho aby zasáhl. S každou další jízdou to bude lepší, uvidíš...

Já se strašně bojim a přemlouvám se abych do tý autoškoly vůbec šla

já jsem byla úplne stejná. měla jsem totálně v kalhotech a myslim, že mně i instruktorovi šlo o život! ale po pár jízdách jsem se zklidnila a pak v pohodě. ono hodně pomůže až si budeš jistá v rozjíždění a řazení a nebudeš na to muset myslet. pak se budeš moct soustředit jen na provoz. a když si k tomu nastuduješ pravidla silničního provozu a ještě se vždy autoškoláka zeptáš, když si nebudeš něčím jistá, měla bys být v poho. držím palce!

Mám to samé. Mám řidičák 9 let a po autoškole už jsem za volat sedla sporadicky, chce to hlavně jezdit a jezdit. Já se k tomu nutím, protože to bude určitě hodně potřeba až budu mít děti, ale chci i kvůli sobě. Jsem podobnej nervák jako Ty Jen nevím, jak to překonat, často mě taky svazovalo, že jezdím cizím autem. Kdybych měla svoje, tak si říkám, že si přinejhorším rozbiju svoje.

nám inštruktor v autoškole vravel, že prvých 10.000 km sme stále len začiatočníci..niečo na tom bude..
no keď dostaneš do rúk rutinu a prestaneš rozmýšľať, čo máš zaradiť, kedy vyhodiť blinker apod.,tak ti to pôjde lepšie
dôležité je, aby si začala vnímať aj tie "ruchy" okolo - chodcov, cyklistov, psov -- aj keď sú na chodníku - človek nikdy nevie, kedy mu vbehne do cesty, hlavne dieťa či pes..ja už som sa vďaka tejto vnímavosti vyhla nešťastiu..

ja som jazdila vkuse..na benzín šlo teda dosť, ale chcela som sa naučiť dobre jazdiť...tak keď som mala voľno, sadla som si za volant a jazdila a jazdila..mesačne som najazdila od 2500 - 3500 km, robila som si výlety napr. Bratislava-Praha, Bratislava-Bojnice, na dvojročné výročie vodičáku som šla trasu zo Slovenska do Holandska a späť..netreba sa báť a tá rutina príde sama

Taky si to myslím. Já mám naštěstí po tátovi v žilách benzín místo krve, řízení mi nedělalo nikdy problémy, ani v autoškole.
Ale po jejím dokončení jsem začínala pěkně postupně. Nejprve jsem delší trasy jezdila s manželem, potom už sama dál a dál.
Stejně jak píše ducati v každé volné chvíli jsme šli jezdit. Jezdím teď nějakých 7 let, mám najeto moco a moc tisíců kilometrů a (zatím ťuky ťuk) bez nehody.

Víš co se říká? Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.
Buď ráda, představ si, že bys dělala autoškolu někde v městečku, kde projednou dvě auta za den a pak vyjela někdy do města.....

nám inštruktor v autoškole vravel, že prvých 10.000 km sme stále len začiatočníci..

Nám říkal, že prvních sto tisíc neumíme nic...
A když jsem dělal papíry na autobus, tak instruktor říkal, že se šofér první milión kilometrů jezdit učí, a po prvním miliónu přechází do fáze senilního starce, který zase naopak schopnost řídit autobus ztrácí.

jo tak to je výborný, tak teď přemýšlím, s kým je lepší jezdit, protože počítám že u našich řidičů busů je to tak půl na půl

tak to sme na tom rovnako som zamilovaná do všetkého, čo jazdí tiež mi to vravia ľudia, že som celý tata a jazdenie mám v krvi

lucisek1111
Nic si z toho nedělejMě instruktor při pozdravu "dobré ráno" pravidelně odpovídal "do teď jsem ho měl dobrý"......při první hodině na parkovišti, když mi řekl ať si srovnám zrcátka, jsem šla ven a rovnala........tak si představ jakou já měla asi cestu k řidičskýmu průkazu, sice teorii jsem zvládala asi v půlce kurzu snad všechny otázky, ale praxe ta byla ostrá..... pro mého instruktora především
No a nakonec plný počet bodů a jízdy bez jediného upozornění Jezdím normálně....ani skvěle ani špatně....Kam potřebuju tam se dopravím

Já bych to na základě vlastní zkušenosti zprůměrovala tak na 50 000. Teprve po najezděných 50 000 km jsem si začala připadat jako řidič a ne jako katastrofa na kolečkách (nikdy jsem sice nenabourala nic kromě jednoho plotu a jednoho kontejneru, ale ty nervy...) Vydrž, překonej se a jezdi, ono to půjde. Když jsem se to naučila já, naučí se to každý!

..

Možná taková jedna drobnost - i když Ti asi radí všichni, tak já taky přidám radu... Nezapomínej používat vnější zrcátka a pravé vnější zrcátko preferuj před vnitřním, protože Ti ukazuje to, co se děje vedle auta, a zároveň když se do něj podíváš, podívej se doprava okýnkem. Mysli na mrtvý úhel, když přejíždíš z pruhu do pruhu, koukni se ještě přes rameno, doleva i doprava... A nezapomínej hlídat palubku, ty budíky tam jsou k něčemu, hlavně hlídej teplotu. Staří šoféři říkali: "Jeden pohled před auto, pak přeběhnout zrcátka a pak zkontrolovat budíky na palubce. A tak pořád dokola."

Zezačátku to jde těžko, ale čase se to srovná...

Ahojky, hrozně sem se bála jít se vůbec do autoškoly přihlásit.
Teď mě to ale hrozně baví. Nejdřív sem byla na trenažéru a pak sem jela po Praze normálně do provozu. Na křižovatkách sem byla tak nervozní, že mi to většinou při rozjezdu chcíplo
Ale mám skvělýho instruktora, pěkně v klídku, nestresuj se, vždycky mi říká co mám dělat a moc dobře se mi s ním řídí. Dnes sem jela v tom lijáku, nic nebylo vidět, čáry, přechody, skoro ani na cestu a taky sem to zmákla..
Je to vážně jen o začátcích, dřív mi říkal, kdy přeřadit, teď řadím sama apod. Bude se to zlepšovat neboj
Jo a taky mi dělalo problém udržet se ve svym pruhu, najížděla sem moc k chodníku atd. ale to jde kontrolovat v zrcátkách držim palce