Průběh hospitalizace po ortognátní operaci

Na mě právě Klíma působil taky skvěle. Byl za mnou den před operací třikrát, pokaždý vše podrobně vysvětlil (někdy až moc podrobně), hodně se i ptal a řešil se mnou i věci, o kterých mi doted nikdo neřekl. Když za mnou pak šel kvůli tomu zrušení, tak mě nejdřív pohladil po ruce a pak mě držel za rameno a uklidňoval mě, takže na jeho přístup si fakt stěžovat nemůžu. Ale prostě jsem o něm slyšela poprvé v životě, navíc je dost mladý, takže člověku vrtá hlavou, kolik už takových operací má za sebou. Tak snad to bude v pohodě

Hele když dělal před 4 roky rozšíření, tak je logické, že teď už dělá posuny Já si fakt nemůžu stěžovat. Asi bych byla v klidu, ale chápu, že chceš mít jistotu......na Zmáným lékaři jsou zatím jen 3 příspěvky, ale věřím, že toho má odoperováno už dost....Každopádně držím palce ať to dobře dopadne...

Reaguji na bakalářka:
Děkuju, ale je to vtipný nakonec to tedy vypadá tentokrát na paní doktorku Pavlíkovou... Původně mě prohlížel Foltán, pak Klíma, ted prý mě bude operovat Pavlíková, ta mě ani neviděla, no jsem z toho dost paf. Navíc zatímco Klíma tvrdil, že moje operace je na čtyři hodiny nejmín, ted se sestřičky tváří, že dvě hodiny max, tak už snad radši ani nechci nic vědět, hlavně aby to bylo za mnou

Tak to bys měla asi nejlepší Přístup má taky super a přitom je zkušenější......Tak vážně držím palce, ať to máš brzy za sebou

Tak taky přispěju svojí zkušeností, kdyby někdo v budoucnu řešil podobné věci jako já, protože něco jsem tady nikde nenašla a co si budem řikat, před takovým zákrokem člověk hledá, kde se dá, a čím čerstvější informace, tim lepší.

Mám tři týdny po operaci horní i dolní čelisti. Věci se měnily za pochodu. Původně mi vyhrožovali, že mi horní čelist rozdělí na tři části, dolní zlomí a seříznou bradu. Před operací jsem se domluvila (protože vzhled nebyl to, proč jsem do toho šla, a pojišťovna by mi bradu neproplatila), že o plastice brady se rozhodne přímo na sále, podle toho, jestli to bude potřeba. Dala jsem pokyny, že bych ráda normální spíš menší ženskou bradu. Operovala mě pani doktorka Pavlíková, naprosto skvělá ženská, a nakonec nejenže nebyla potřeba plastika brady, ale ani ta horní čelist se nědělila na tolik částí, zkrátka to zvládla jedním řezem. Za to jsem hrozně ráda, asi bych byla fakt zmasakrovaná

Ten den na jipce po operaci bylo peklo, lhala bych, že ne, ale takhle po třech týdnech už to člověk nevidí tak v barvách, tak to asi vyloženě destruktivní zážitek nebyl.

Pokud by některá z vás řešila, že si není jistá, že nebude mít během zákroku menstruaci, tak buďte v klidu. Mě všichni strašili, tvrdili, že to nejde, a nakonec to nebyl sebemenší problém a to zrovna probíhal druhý den cyklu, takže žádný ucmrndávání

Další, co mě vyděsilo, bylo asi pět aftů, co se mi samozřejmě den před operací vyrojilo. Ani to nebyl problém, bylo mi řečeno, že jediný důvod odvolání operace je opar. Takže v klidu a kdo na opary trpí (a já o tom něco vim), tak preventivně před operací pusu občas natřete třeba vectavirem, a ono to ten stres ustojí

Jinak k fungování po operaci. Já byla v nemocnici od pondělí do neděle (ano, propouští se i o víkendu), další týden jsem byla ještě doma, ale už jsem se začínala dost nudit, takže zhruba od třetího dne jsem za tmy (obří modrozelená tlamička by mohla kdekoho vyděsit ), chodila na dlouhý procházky a neměla jsem problém. Unavená jsem nebyla vůbec, jen jsem třeba po hodině začala mít hroznej hlad, takže jsem pak s sebou nosila třeba nutridrink.

Dva týdny po operaci už jsem částečně začala chodit do práce. Furt jsem ještě byla viditelně oteklá, takže jsem to moc nepřeháněla s kontaktem, ale jinak třeba půlden v práci byl úplně v pohodě. No a teď už jedu na plno. Je pravda, že po dvou dvanáctihodinovejch dnech jsem byla grogy, ale to leckdy i bez předcházející operace
S mluvením nemám problém, všichni mi rozumí, jen to prostě zní trochu srandovně a nevypadá vábně (mám na těch rovnátkách 14 gumiček, docela mazec).

Kdyby kohokoli cokoli napadlo, tak ráda odpovím na cokoli. Když si vzpomenu, jak jsem před operací řešila každej pupínek a bála se každého kašlajícího dítěte v tramvaji, tak moc dobře vím, jak odpovědi od zkušenějších pomůžou

Clover - děkuji ti za aktuální informace! Mě čeká operace za 3 týdny, takže mě to hodně zajímá... Chtěla bych se tě zeptat, jestli si měla udělanou modelaci (já ji nemám). Mám malou spodní čelist (ale brada mi přitom moc neustupuje), takže se třošku bojím, aby ze mě neudělali "franknštajnku" Myslíš, že jim tedy stačí říct přání, že bych si přála velikost brady ponechat (a oni tomu přizpůsobí plán např. + úprava horní čelisti, aby to všechno vypadalo o.k.? a kdys jim to řekla, na předoperační kontrole a nebo až před operací? A dělal předoperační kontrolu ten samý doktor(ka) co tě pak operoval(la(?) A ještě prosím info k té JIP - co jsi všechno měla s sebou na pokoji a co na tom bylo tak ošklivýho - abych se psychicky připravila? Děkuji moc za info...

Reaguji na bonier:
Sice nebyl dotaz směřovaný na mě, ale osobně si ymslím, ž eříkat svou představu až těsně před operací je pozdě. Přece jen nejspíše každá ta varianta vyžaduje trošku jiný zákrok - jinak náročný například na čas. No a oni musí ten operační plán nějak naplánovat a na něco s epřipravit, takže bych to rozhodně řekla už na té předoperační kontrole....

Jinak co se týče té JIPky, co sjem tak slyšela, tak je asi nejhorší to, že máš najednou zgumičkované čelisti. Já měla "jen" hyrax přes horní aptro ale i tak mi bylo mizerně - nemohla jsem odtamtud dostat hleny, špatně se mi dýchylo, prostě to bylo maso. i já měla ten první den (a hlavně noc) drsný, takže si dovedu představit, že se sgumičkovanou čelistí je to ještě větší maso......Já třeba zvracela po narkoze, což si taky nedovedu s gumičkama představit.....I proto asi vy musíte být na JIPce, protože musíte být pod kontrolou, já šla rovnou na normální pokoj...

Reaguji na bakalářka: Děkuji za další informace Máš pravdu a je logické, že lepší je se dohodnout již na předoperační kontrole. Teď v pátek jsem volala na objednávání operací, jestli není problém, že jsem vloni při objednávání na operaci nahlásila, že jdu na dolní čelist (moc jsem zatím toho naplánováno neměla a konzultaci na Karláku teprve před sebou) a nyní je asi pravděpodobná zároveň i úprava horní čelisti a oni mi řekli
, že žádný problém, že si všechny plány stejně dělají až po těch předoperačních kontrolách....Je kolikrát asi zbytečné řešit něco hooodně dopředu před operací, jak budu vypadat, apod. Možná je lepší to řešit (třeba i tu modelaci) v momentě, když už jsou ty zuby povětšinou srovnaný nebo alespoň připravený na operaci (myslím, že u některých vad je požadavek na připravený alespoň spodní oblouk). Já zatím srovnaný všechny horní zuby taky nemám a můj ortoDr. mi řekl, že to není problém.
No tu JIP snad zvládnu, při nejhorším se jí prostě problinkám až do druhého dne Hlavně, když se probudím a ještě mi někdo řekne, že to dopadlo dobře a kráásně ...

Reaguji na bonier: Ahoj, hele tak za mě je to trochu opačně, než psala bakalářka, co se řešení vzhledu týče. Na předoperačním plánu (pokud mluvíme o tom, co se dělá tři týdny před opkou), si mě na křeslo vzala doktorka, kterou jsem nikdy neviděla ani předtím ani potom, a prostě mi jen změřila všechny možné "míry" v ústech. Dala mi nějaké základní info a hotovo. Ptala jsem se jí na plastiku brady a pojištovnu a jen mi řekla, že mi byla plastika doporučena, tak že podaj pojištovně žádost a já se dozvím až v den nástupu do nemocnice, jestli jí bylo vyhověno (nebylo). Mezitím, že se mám rozmyslet.

O finálním vzhledu jsem mluvila až s operatérem, který si mě přišel vyzpovídat večer před operací a byla s ním fakt rozumná řeč. Domluva zněla, že bradu udělaj podle svého vlastního uvážení, až uvidí, co udělá posun těch čelistí. Nakonec to nutný nebylo a já jsem za to ráda (nechtěla jsem výraznou bradu, spíš menší ženskou, a mám ji i bez plastiky )
Modelaci jsem taky neměla.

A co se JIP týče, na to asi nemá moc cenu se připravovat, prostě je hlavní myslet na to, že je to fakt přechodnej stav, a že zítra už bude tisíckrát líp. Já jsem třeba zvracela mám pocit skoro každých deset minut. Pamatuju se, že jsem si připadala jak v posledním tažení. Ale sestřičky jsou tam super, vždycky k dispozici, vždycky usměvavé a chválí i za takovou maličkost, že se trefíš do misky a ne na prostěradlo
Já jsem s sebou na jipce měla jen pyžamo, kartáček a ručník. A taky mobil, ale na tom jsem jen s velkým přemáháním dokázala vydatlit slovo "žiju", abych informovala přítele, ale dál jsem odpovídat moc nedokázala. Jinak oni ti v nemocnici řeknou, co s sebou zabalit.

Jo a mimochodem o tom, že mám na zubech gumičky, jsem se dozvěděla až když jsem si chtěla ty zuby vyčistit. Oni ti jich po té operaci nedají tolik a dávicí reflex ti spolehlivě otevře pusu i přes menší tah, nebo je dokonce někdy nasadí až na normálním pokoji, právě proto, aby předešli dušení.

To souhlasím, ty byly naprosto úžasné. já jsem teda jedné pozvracela nohy (protože prostě neumím zvracet v posteli byť do misky, tak jsem se v polozmatení po anrkoze automaticky nahnula na stranu) No a vzala to naprosto v pohodě. Pak mi dokonce sestřička na mobilu vytočila rodiče a dala mi moil k telefonu, abych jim mohla říct, že jsem ok a mohou za mnou přijít (já byla rovnou na normoš pokoji, ne na JIPu, protože sjem měla jen rozšíření).

Aha, já to brala spíše podle logik\y, zkušenost nemám (já vzhled řešt nemusel,a jen mi čelist zlomily a počet otáček na roztažení čelisti mi spočetla ortodontistka), takže Tvé info bude rozhodně přesnější

Reaguji na Clover: Ahoj, děkuji ti za čerstvé info Clover. Už mám taky za sebou předoperační kontrolu, máš pravdu, je tam mladá paní doktorka, která měří všechny možný míry. Jinak jsem trošku nesvá z toho, že se mnou moc neřešila vzhled obličeje. Hlavně mi tam pořád přede mnou klabala tíma mýma odlitkama, abych viděla, jak ty zuby na sebe půjdou (mám předkus cca 8 mm) ale přitom s celkem normální bradou. Proto jsem jí řekla, že bych i při tom posunu čelisti ráda co nejvíce zachovala menší ženskou bradu, abych nevypadala, že jde nejdřív brada a pak půl metru za ní já a taky abych měla pěknou pusu. Tím se ale moc nezabývala, jen mi napsala do papírů, že "bradu nechce". Docela zkrácená interpretace...Tak jen doufám, že se do všech těch CD, otisků a fotek podívá nějaký šikovný operater(ka) a že je bude kromě skusu zajímat i můj obličej Jsem ráda, že píšeš, že před operací s tebou ještě operatér mluvil - doufám, že je to tak ve všech případech...Až budu mít po operaci a budu při smyslech, tak Vám sem napíšu, jaký byl průběh,jak bylo na JIP, apod...I když to čte člověk stokrát, tak v každém příspěvku se najde nějaká užitečná a třeba "jen" povzbuzující informace...Díky.

No on Tě musí oficiálně přijmout a seznámit Tě se všemi riziky operace i s procedurami, co ti budou dělat....Je to standardní postup.

Reaguji na bakalářka: No tak fajn,aspoň někoho snad bude zajímat i můj vzhled

Sice to trošku trvalo, protože jsem byla líná ale jak jsem slíbila, tak vám napíšu svoje zážitky z ortognátní operace. Možná to bude trošku chaotický, ale budu to prostě brát, jak mě zrovna napadne Mám po operaci 4 týdny, otoky už nemám skoro žádný - jen mně osobně přijde, že mám nateklou trošku pusu, ale okolí už nic nepozná... Operace (posun spodní čelisti dopředu) proběhla (2,5 h) bez komplikací. Modelaci jsem neměla a přesto je výsledek krásný - bála jsem se, abych neměla opičku (jak mně to vycházelo doma před zrcadlem), ale výsledek je jiný, všechno působí přirozeně a je to rozhodně hezčí než před tím (a to jsem se bála, aby se mi tou operací vzhled nezhoršil, protože kvůli tomu jsem na operaci nešla). Co jsme byly ženský na pokoji, tak modelací se tam neoháněla žádná, v podstatě jsme se až v den operace ráno dozvěděly, kdo nás bude operovat - každá měla jiného doktora, ani jeden nebyl Dr. Foltán, a mě operovala Dr. Pavlíková, za což jsem byla velice ráda. Jinak po operaci jsem u všech viděla výsledek a i přes otoky bylo jasné, že se to u všech (co se vzhledu týče) povedlo perfektně - bez ohledu na operatéra Měla jsem i dobrýho anesteziologa - fakt moc sympatickej chlap, hezky jsem usnula po pár nádeších maskou a pak jsem se zase vzbudila na sále, už jsem sama dýchala, vše jsem vnímala i cestu na JIP, žádnej bolehlav, točení hlavy nebo tak, prostě jsem z anestézie zase krásně procitla. Je jasný, že je člověk unavenej (né ospalej), a jen leží jak placka, ale už v tu chvíli jsem si uvědomovala, že jsem šťastná. Na JIP se vás zeptají, jestli nemáte bolesti nebo vám není špatně (asi stejně všem dávají Torekan) a pak už jen ležíte a odpočíváte napojený na přístroje a pumpujou do Vás antb., tekutiny, atd. Asi po hodině mně to začalo bolet, tak jsem dostala něco proti bolesti a bylo to. A taky se mi udělalo špatně. Pořád jsem to chtěla rozležet, ale nakonec to šlo ven - plná emitní miska krve. Sestřička říkala, že je to normální, že někteří lidé tu krev v žaludku nestráví. Jak jsem se ale jednou vyblinkala, tak se mi ulevilo, a od té chvíle mi bylo dobře. Kromě mě jsem tam neviděla blinkat nikoho Jinak apeluju na všechny, na JIP si neberte žádný hlučný tablety s filmama nebo hudbou - co nejvíc totiž pomáhá a léčí je absolutní ticho a taky tma - nikdy bych tomu nevěřila, ale bylo to tak. Taky tam pořád měli přítmý a všechno se odehrávalo potichu... Rozhodně tam nikdo nekorzoval, aby se hned po operaci rozcházel, apod. Jste napojený na přístroje a sestra by vás pokaždé stejně musela odšpérovat Nechodil tam nikdo. Po čtyřech hodinách ležení mi sestřička řekla, že když nepůjdu na záchod, tak mi za 2 hodiny bude muset zavést cévku- takže jsem se vzchopila, začala jsem pít čaj a výsledek byl ten, že pak sestřička se mnou musela chodit co půl hodinu čůrat a to jsem tam ještě seděla cca vždy tak 5 minut - nikdy bych nevěřila, co se do člověka vejde Nikoho nenabádaly jít na mísu, všem na záchod pomohly jako doprovod. Jinak sestry se chovají plně profesionálně, nijak se nesmějou, ale tiše dělají co mají. Jen moje spoluležící naproti vyfásla nějakou línou, ta jí pořád nevlídně nabádla k samostatnosti, jako aby si sama odmotala nohy, šla se již vysprchovat, apod. Ono to jde těžko popsat, ale bylo prostě vidět, že se snaží všemu vyhnout a všechno jí obtěžuje. Já měla lepší - každá má na starosti svoji část JIP - tedy cca 3 pacienty. Ráno po snídani jsem z JIP cestovala již po svých na svůj pokoj Nekupujte si prosim vás ty chladící polštářky - jedna holčina je doporučovala na svým blogu, ale dle lékařů v nemocnici způsobují akorát zapaření! Jinak ledování se provádní takovýma placatkama od antb. rozhodně to nejsou žádný TUBY (jak od bublifuku). Docela mě zaráží že za 60 stránek diskuzí o operacích to nikdo neopravil a všichni se toho drželi Tak snad teď budete mít vy ostatní větší jasno, jak se chladí - je to placatý a praktický Otoky jsem měla od nosu dolů jsem byla jak sysel, takže tvar hlavy po téhle operaci je taková hodně nabobtnalá hruška, ale nebolí to. Od třetího dne to začalo ustupovat a i když jsem hubená blondýna 40 let, tak otoky jsem měla prý docela malý - takže i tenhle mýtus neplatí. Pusu jak hawajskej bubeník - co vidíte na youtube jsem taky neměla Jedla jsem střídavě brčkem nebo lžičkou, jak to šlo. Jídlo tam je kapitola sama pro sebe - ono je to dobrý, ale každej den Vám nosí ke snídani, obědu i večeři jedno a to samý, takže třetí den už se mi zvedal kufr a nechala jsem si přivést pár nutridrinků. Vážím při 170 cm 54 kg, rozhodně jsem se nesnažila před operací přibrat a udělala jsem dobře. Hubení lidé shodí míň - cca 3 kg a doma to doženete, takže už jsem na své váze. Takže dámy nepřibírat, taková odtučňovací kůra to zase není. Jinak mně nechutnaly ty rozmichovaný polívky s masem - všechno totiž vypadá pak šedivý, i když je to třeba hovězí pol. nebo i játra s rejží. A protože jsem masovej typ - tak jsem si nejčastějš doma dělala řidší tatarák z lososa nebo krůtího masa. Někdo se může ofrňovat, ale oproti rozmichovanejm šedivejm vařenejm blafům to byla parádní mňamka. Taky jsem si dělala ušlehaný syrový vajíčka s cukrem v podstatě piškotový těsto a taky to bylo výborný - tělo potřebuje dost bílkovin a tyhle věci kromě jogurtů (který už pak nemůžete ani vidět) jsou proto nejlepší... Teď už je mi hej, jednou za den sundám gumičky a papám normální měkký jídlo, ale nic nemixuju, snažim se mělnit mezi zuby a je to super. Stehy jsou vstřebávací, nic na kontrole nevyndavali, a teď už je v puse nevidim Asi jsem určitě na spoustu věcí zapomněla, ale když někdo budete chtít, tak napište, moc ráda vám odpovím....