Prospěje psovi koupě druhého psa?

Prospěje, já si taky pořídila činskýho chocholáče a jak už měl tak půl roku tak třeba chodil po bytě a kňučel a já nemám čas si s ním nonstop hrát, takže kňučel hodně honil si ocas, kousal se do nohy bylo mě ho líto, hračky žádný nemá neberou ho no a tak jsem si řekla čivava do bytu by ještě šla no tak jsem pro něj jela, Ron první týden naštvanej ani se ho nedotkl, žárlí na něj šíleně, ale má ho už radši než mě celý den si hrajou a já mám klid jsou fakt šťastní,.... takže druhý pes ANO!

Já to právě navrhovala mamce a ta řekla, že jí paní, co má chovnou stanici druhýho psa skoro zakázala, že ten pes ty deprese hraje. To je podle mě blbost

Tak nám druhý pes vyloženě pomohl. Je to už tedy déle,měla jsem boxera a ten byl po obrně zadních nohou,chodil, ale občas trochu kulhal. V době,kdy mu bylo asi 8let,jsem si přivezla z útulku mladou fenku německého ovčáka a jak řekl sám veterinář, ona ho úplně uzdravila. Přestal kulhat,vedle ní omládl a nakonec se dožil téměř 13let. Spřátelili se hned

Reaguji na Monicecka:
O jakého psa se jedná? Je doma nebo venku?

Reaguji na Monicecka: Víš, průšvih je vybrat takového, který si s tím tvým sedne...rozhodně nebrat fenku, pokud máš kluka, měla bys obrovský problém během hárání, jenže kluk kluka ne vždy přijme...je to dost ošemetné. Já mám doma 2,5 roku bišonka a už jsem párkrát přemýšlela o druhém pejskovi, ale nevím, zda je to dobrý nápad

Já mám Zlatýho retrívra a přemýšlela sem o tom druhým, asi bych brala kokršpaněla. Retrívr je venku. Samozřejmě bych brala kluka, ale váhám

Mám dvě čivaví slečny a jedna bez druhé nedají ránu! Napřed jsme si pořídili jednu a po roce jsme jí dopřáli kamaráku, protože se nám zdála taková smutná...sice jsme se jí věnovali, ale přece jenom člověk s ní nemůže být 24hod denně....takže druhého psa učitě ANO!

Akorát není dobré kupovat štěně velkého plemena k starému psovi malého plemena, ale to není váš případ, takže si myslím, že to pejskovi udělá radost

Je to těžké rozhodnutí, protože psi si nemusí sednout, nebo si jeden může připadat odstrčený. Ve většině případů se takto cítí původní psi, kterým přijde do teritoria nový ,,kamarád". Je fajn, když jsou pejsci spolu odmala, tak se vyhneš popř. nějakým konfliktům.

Mám podobnou zkušenost - měli jsme německého ovčáka a v jeho cca 5ti letech jsme si ještě pořídili fenku labradora (pes byl vykastrovaný ze zdravotních důvodů). Dick na ni nežárlil, spíš jí dělal "taťku" , celý den spolu lítali na zahradě a taky mi připadlo, že dostal víc elánu do života i přes problémy s klouby zůstal aktivní. Nakonec jsme ho v 10ti letech museli utratit kvůli rakovině, ale díky druhému psovi očividně pookřál a měl víc zábavy, než by byl jen sám.

První pes toho druhého vždycky přijme jen to může trvat dva týdny ale pak je pro něj nepostradatelný.

Ne vždy tomu tak je... Ke staršímu bíglovi (což jsou psi smečkoví) jsme pořídili bígla druhého a nesžili se nikdy. Starší mladšímu dával pořád za uši, mladší se ho až do jeho smrti neustále bál. Nikdy se nezkamarádili, vždy byli spíše odděleně. Tolerovali se, postupem času, ale to je asi tak vše. A za cenu toho, že se mladší maximálně podřídil.

Reaguji na Moomee: Dick? To je vtipný jméno, víš co to v AJ znamená??

Jinak my si po půl roce pořídili k našemu čivavákovi ještě druhé a paráda Ten první už nevyžaduje ani tolik pozornosti a předtím to bylo hodně náročné, chtěl si non stop hrát nebo mazlit, prostě to byl stalker: -)) Teď, co máme ještě Faníka, tak už je to daleko lepší. Takže za mě rozhodně ANO!

Přesně tak... U nás nepřipadalo v úvahu pořídit k pumrovi zase pumra, tak jsem pořídili fenku. Ale jsme schopni být doma 24 hodin denně a případně je oddělit na nezbytně nutnou dobu, takže jsme do toho šli.