Proč jsou tabu narážky na postavu "nehubených", ale u hubených je to povoleno?

Mně příde zajímavý hlavně to, že na mě mají řeči hlavně ženy...a to určitě nejsem vychrtlá...mužský jsou v poho a moje postava se jim líbí....
jako je to blbý takhle to říct, ale fakt asi závist...:/takže Ti takových lidí může být tam max. líto,
nic si z toho nedělej...!

Přitom si myslím, že ti tlustější lidé si za to můžou sami, cpou se dobrovolně hnusnýma jídlama, nebo toho sní až moc, nic nedělají. necvičí, žádný sport...takže pokud to není genetické, tak si za to ti lidi můžou sami, že se o sebe a své tělo lépe nestarali. Prostě za tím vším vidím akorát lenost a ne zrovna moc pevnou vůli.

jj tak tak, u jedné kamarádky všichni tvrdí že to je geneticky, ale že všude jezdí autem, ani kousek do obchodu se jí nechce a jí taky celkem dost tak to už asi nikdo nevidí nebo jí nevím

Když jsem po operaci čtrnáct dní jedla jen tekutou stravu - jogurty, přesnídávky, kaše.. (brrrrr), tak jsem zhubla na 45 kg. Na výšku 168 cm. A cítila jsem se fakt špatně, ale prostě mi nešlo přibrat. Když jsem začala jíst normálně (jsem vege), tak mi trvalo cca měsíc, než jsem nabrala aspoň tři kila a mám svých 48 kg a jsem spokojená. Ono se dá snadno nabrat "žraním" - brambůrky, čokolády, ale zdravě přibrat je docela těžké. Jenže to nikomu tlustému nevysvětlíš. A narážky na to, že nejím, jsem poslouchala hodně často. Ale přiberte si z jogurtu

Děkuju Myslím, že hlavní je spokojenost sama se sebou.
Ale k tématu: lidem, mně blízkým, mi nevadí říct, zhubni, víc by ti to slušelo. U cizích mi je to fuk.

Moje kamarádka má teď tak 45kg (výška přes 170cm). Měla 47kg posledně, ale teď jí leze i páteř, ani nechci vědět kolik momentálně opravdu váží. A vím, že ji to štve. Proto bych jí nechtěla nějak urážet. Se soucitným výrazem jsem jí řekla, že opravdu hubne a hubne. A hned na to jsme řešily, jak to vyřešit. Ale vysmívat se, to ne.

Jo no nedávno jsem se bavila s jednou ženskou, která byla dřív hubená a hrozně přibrala a řikala, že je po porodu a, že jí to vadí a chystá se zhubnout a pak jsem zjistila, že je po porodu už 3 a půl roku takže takovou dobu se na to asi chystá

Reaguji na Tecireg: Jako dítě jsem byla samá ruka samá noha, do toho mamka podlehla iluzi, že když mě bude oškudlávat "na kluka", budu mít v dospělosti hřívu jak bůh.
Později jsem se začala bouřit a nechala si narůst delší vlasy. Prsa mi narostly až tak v devátý třídě a to ještě k tomu jenom trošku
Vlastně i na gymplu (když to ty prsa mírně dohnaly) docela často někdo upustil poznámky typu: A žereš vůbec?
Vážila jsem 50kg a měřím 168cm.
Dneska (je mi 27let) už si to opravdu nikdo nedovolí
Jednak by ode mě dostal takovej slovní nátěr, že by čuměl a pak - naprosto upřímně, jsem ráda za to, že vypadám tak jak vypadám. Nemám nic proti lidem s nadváhou, ale jakmile mi někdo s kremrolí u huby řekne, že "boubelky jsou veseljší/náruživější/etc/, tak bych zvracela.
Lidi tloustnou, jsou línější, nemocnější, tak buď ráda za štíhlou postavu.
Jez zdravě, sportuj (od pětadvaceti taky pozoruju, že už to není to co dřív a musím na sobě makat - ani hubenej rosol není pěknej) a buď šťastná a spokojená
Navíc je přece fajn vědět, že můžeš zpucnout klidně celou tabulku Milky nebo si dát menu v Mekáči a pak se doma nemusíš hroutit, proč jsi to udělala.

Fakt nevím, kde žijete, ale v mém okolí se komentují pouze silné holky.
Hubené nikdo neřekne, že je hubená, a když už, tak obdivně a myšleno jako kompliment. Kdežto narážky na to, že je někdo "nějak vyžranej" (170/55) jsou pořád.

To snad ne. Při výšce 170cm a 55kg je někdo vyžranej? To ti někdo řek? V tom případě jsem koule.

Mám to stejné, pořád mi někdo říká, že bych mohla přibrat a že jsem vychrtlina a nevím co. A často taky silnější lidi. Dřív jsem sklopila oči a bylo mi to líto, teď vždycky řeknu: "No jo no, já prostě nemůžu přibrat, ale tak super, můžu si jíst co chci... a pořád lepší, než kdybych musela hubnout, že jo "

Mně ne (já mám 173/63 a říkají mi kulička nebo otesánek. ne vždy ze srandy...)
Tohle je známá. Typicky to jsou komentáře od dospělých chlapů (takže žádní puberťáci)

Asi je to okolím a nároky, jinak si to nedovedu vysvětlit. Ale opravdu nikdo neryje do hubených negativně...

To mi přijde akorát. Dokonce až na hranici s podváhou, ale ještě akorát.

Ano, ano. Vždycky když mi nějaká spolužačka nebo někdo napíše/řekne nějakou uštěpačnou poznámku, tak mi většinou zvedne náladu nějakej chlap, kterej mě zase pro změnu pochválí, že se mu to tak líbí.

A to ti říkají ve škole, v práci nebo v rodině?

Já myslím, že částečně je to závist, částečně to, že pro většinu zdravých lidí je mnohem snazší přibrat než hubnout.
Já sama patřím do kategorie nadváha od mala, k tomu s velmi štíhlou mladší sestrou, takže na mě ze srandy volali holka špekatá, babička komentovala, jak že mi narostl podbradek, ségra v moji velmi žensky tvarovanou postavu ráda používala v hádkách. Jediný, kdo to nijak nekomentoval a spíš mě podporoval je máma, dietní sestra, která prostě viděla a vidí, že při tom, jak se stravuji a sportuji, by většina lidí měla normální váhu. Já svoji nadváhu, která se po úraze vyšplhala až k obezitě, neomlouvám a vím, že kdybych přešla třeba na vegetariánskou stravu, tak se pravděpodobně na normální váhu dostanu, ale já bez masa žít nedokážu.... Ale přes to, když se podívám na fotky z rodinného alba, tak je to jasné já mám fortelnou postavu po babičce, přitom to byla žena, která jedla skromě a od rána do noci pracovala (hospodářství, pak do fabriky a večer ještě do výčepu). A to je to jediné co si můžu opakovat, protože po tom, co mi od malička ze srandy či úmyslně někdo řekl, že jsem tlustá, tak jsem na tohle hrozně háklivá. Jinak tedy 168/80 103-80-107.
Já sama jsem si nikdy nedovolila někomu hubenému něco říct, ani proti sestře v hádce, prostě než abych jí něco řekla, tak jsem zmlkla abych jí neublížila.