Problémy s otěhotněním

leonna
Nevím, kdo z vás dvou více touží po dítěti, ale připadalo by mi to vůči partnerovi nefér. Pokud manžel chce vychovávat děti, dva syny, kterým může věnovat svou lásku, už máte. Pokud chce vlastní, biologické dítě, tak tento krok postrádá smysl, protože ono dítě bude jeho stejně jako ti synové. Jestli chce dítě hodně, tak přece na umělé oplodnění půjde. Proti osudu to není, mně osud dítě nedopřál ani s pokusem o umělé oplodnění.

bohužel můj manžel je nesmírně ješitný..samozřejmě počítám, že by se nikdy nedozvěděl, že dítě není jeho..vím, že to není úplně fér, ale lež je někdy milosrdnější než pravda

No jo, ješitní, to už tak pánové bývávají. Ale zkusila bych si s ním o tom promluvit, probrat možnosti. To dárcovské oplodnění bych brala jako hodně krajní řešení. Pak mu dítě nebude vůbec podobné, nechá si udělat test DNA, bude to jako jasná nevěra... Mimoto žít ve vztahu a vědět, že došlo k závažné lži, i když milosrdné... nevím, mě by to strašně stresovalo.

nadia
KOlikrát jsi byla na UM? Tuším že 3x je to hrazeno státem. POdle mě při tvím způsobu života to asi jen tak nepůjde, ono to létání má určitý vliv, třeba od 30 tt některé společnosti těhotnou ani nevezmou na palubu.

Měla by jsi asi zauvažovat o nějakém delším vysazení z práce, nebo cokoliv, aby jsi prostě měla klid, nám vždy mimi vyšlo na dovolené, kdy jsme měli myšlenky na úplně jiné věci.

on říká, že když se to povede přirozeně, bude moc rád, jinak prý ne, bojí se, že je starej...ale já vím, jak moc mu vadí, že nemá svou krev, ikdyž kluky má rád..mimo to jsou ve střídavé péči, takže jsou i pod vlivem bývalého..já se té lži nebojím, se svým svědomím to mám vyřešené..když to udělá někoho šťastným, proč ne..samo bych nebyla nevěrná, dá se to zařídit přeci jinak, vpodstatě jsem rozhodnutá, a\asi se potřebuju vypovídat, proto to píšu

caramel
Já byla 3x. Mně je vcelku jedno, jestli mi něco zaplatí stát nebo ne, je mi jedno, kolik do toho vrazím peněz, jen aby miminko bylo. Poslední dva roky se s přítelem snažíme, jak to jde, ani ta umělá oplodnění nepomáhají. A antikoncepci neberu už 4 roky. Asi budu muset práci na nějaký čas omezit. Rodina je pro mě důležitější než práce, ale přece jen mě děsí, že "obětuji slibnou karieru" (zní to hloupě, já vím), dítě nepřijde a já nebudu mít nic. V srpnu jsme si s přítelem naplánovali 10 dní naprostého volna, kdy budeme doma, chodit na procházky po městě, bydlíme blízko u moře, takže i tam můžeme odpočívat. Pro mě to bude první dovolená po 8 letech, pro přítele po 15. Já vím, že 10 dní klidu není spásných, ale aspoň něco...
Jsem nějaká moc upovídaná asi mám pocit, že to dítě ukecám

leonna
To musíš rozhodnout sama, jak se s tím vyrovnáš. Ty sebe a svého manžela znáš nejlépe, takže sama víš, co je pro vás nejlepší. A pokud se k tomu odhodláš, tak ti moc přeju, aby to vyšlo a oba (nebo spíš všichni tři) jste byli šťastní.

Měla jsem podobný problem. Podle mě to chce opravdu hodně omezit prace. U mě pravě toto zabralo a asi za 3 měsice jsem otěhotněla. Snažily jsme se úřes 5 let a vyzkoušely opravdu všechno i čarodejky. Holce jsou 2 roky a 3 měsice a v zaři rodím znova.

nadia

Ahoj, sama sice pobodné téma zatím neřeším, ale hodně jsem o tom četla a taky spousta známých měla podobný problém. a proto ti píši tohle. Ty nemůžeš otěhotnět proto, že dítě podvědomě nechceš, spíš si asi potřebuješ ve svém životě odškrtnout další splněno, či vyjít vstříc partnerovi. Na jednu stranu píšeš, jak po dítěti toužíš, jak absolvuješ vše, co je nutjé, jak zaplatíš cokoliv. to je sice hezké, i to, že si zorganizuješ, aby jste byli spolu 14 dní v měsíci. Jenže dítě-rodina není o penězích, není to o povinnosti, ale dle mého o vyspělosti. Pokud budeš mít dítě, nebudeš pracovat, asi by jsi ani nebyla moc nadšená, být pořád sama doma s miminem, když ani teď na sebe s partnerem nemáte čas a to píšeš, že dva ýdny jsou hodně.
podle mě, pkud dítě opravdu chcete a bohužel máte již dlouhou dobu potíže otěhotnět, musíš celkově změnit životní styl. ono si tělo a psychika kolikrát dělají co chtějí a ty to musíš nasměrovat podle svého.
také si myslím, že kariéra ti dítě nikdy nemůže nahradit, protože miminko je zázrak a ten si přece zaslouží oběti.
Pokud se někomu mé názory nelíbí, omlouvám se, ale trvám si na nich.

Dirtyangel
S některými z tvých myšlenek souhlasím, ale dovolím si tvrdit, že jako člověka jsi mne ne zcela správně odhadla. Postupně zvolňuji pracovní tempo tak, abych od druhého semestru příštího akademického roku pracovala nastálo na univerzitě a přestala s tím nekonečným cestováním. Nemůžu souhlasit s tím, že dítě nechci. Chci, a moc, bohužel do konce tohoto kalendářního roku mám podepsané dlouhodobé smlouvy, létat musím. Kdyby miminko přišlo už teď, okamžitě bych přestala s cestováním. Pokud tu ale zatím není, přeci jen se mi nechce půl roku před jejich koncem vypovídat smlouvy, platit nemalé peníze a ztratit důvěru klientů. V případě těhotenství je to úplně jiná situace, kterou každý zaměstnavatel pochopí. Těch pět měsíců blázince jsem ještě schopna vydržet. S dítětem bych zůstala dva roky na mateřské, s dítětem se ani takovéto masivní cestování podnikat nedá. A věř mi, že bych na mateřské byla moc ráda a sama bych určitě nebyla, v okolních domech žije tolik mých známých s miminky, že taková samota by byla nerealizovatelná. Má matka v životě vždy upřednostňovala karieru, nechci ji následovat, vím moc dobře, jaký to je pro dítě stres. Nemyslím si, že by rodina byla o penězích, ani si nemyslím, že rodina je povinnost. Když říkám, že bych pro dítě udělala skoro vše, nemyslím tím peníze (i když ty jsou, pravda, nejsnazší a nejméně bolestivou obětí), ale mimo jiné i to, že změním práci. Dříve jsem si dokonce myslela, že dítě chtít nebudu. Ale s přítelem jsem dospěla do stadia, kdy se chceme usadit, mít jediné stálé bydliště a žít relativně klidným rodinným životem. Ke svému životu potřebuji lidi, cestování, to ano. Ale při mém současném způsobu života jsem tím přesycena a skutečně mě neodhaduješ správně na člověka, který prochází životem a odškrtává si splněné povinnosti. Ano, bohužel až do konce roku nejsme ani já, ani můj přítel schopni vyhnout se pracovním povinnostem, ale to neznamená, že jsou pro nás vším.
Moc děkuji za názor, je v něm jistě mnoho pravdy a je upřímný.

nadia
Neplodnost se bohužel lečit nedá, to musíš mít daný od přírody. já mám tři děti a neměla jsem žádný problém. tak to je, s tím se musíš vyrovnat.
leonna
a proč chcete další dítě?

nadia
asi přemýšlíš nad adopcí, ale být tebou, tak bych to nedělala. mám z okolí zkušenost, kdy pak rodiče přišli za dobrotu na žebrotu, nikdy nemůžeš vědět co byli rodiče a co to dítě zdědí za povahu

lukiki
vím, že to jde těžko ale občas se musíme smířit s tím co nám osud přinese. život neplodné ženy je težký, ale určitě najdeš něco, čím se můžeš zabívat

lukiki
Neplodnost samozřejmě léčit lze, ČR je dokonce v této oblasti naprostá špička, takže přírodě se dá pomoci, jak ukazuje neustále stoupající počet úspěšných umělých oplodnění. Dále výzkumy ukazují, že mnohem větší problémy s plodností mají muži, nikoli ženy, čili pojem "neplodná žena" patří už spíše do skanzenu středověkého výraziva.