Problémy s otěhotněním

franceska
taky ho asi zkusím koupit, za zkoušku nic nedám...jinak jsem přemýšlela, jestli nezačít brát Calibrum BabyPlan...slyšela jsi o tom?prý to je dobré brát před početím miminka, že to tělo připraví na těhotenství

Christii
Jo ty vitaminky znám a je jich i více. Je i mamavit,materna je toho vic.mě by zajímal i ten mnišský pepř o tom jsem jeste neslyšela. A taky mám doma femigard některým dopomohl k těhotenství ale je spíš aby zmirnil menstruaci a upravil.Ale já mám menstruaci v pohodě, pravidelnou.

Christii
Ahojky. Za 3 týdny mi bude 28. Podle pani doktorky je anovulační cyklus v mém věku dneska už zcela běžný.
Jinak kontryhelem nic nezkazíš, mě ho doktorka taky ze začátku doporučovala a cvičit Mojžíšovou. Až teprve po roce mě začala léčit hormonálně.

1EPE

Ahoj 1EPE, docela mě to děsí, jak ze všech stran slyším, že je to v podstatě normální (není to žádná vyjímka)
Je zvláštní, že dřív ženy tyto problémy v podstatě neměly a pokud ano, tak ojediněle...
Můžu se zeptat, jak to u tebe dr. léčí? a byl přítel na spermiu?

Jinak držím palečky, ať se zadaří

Christii
když oni lidé dřív neměli tak sedavé zaměstnání, furt se hýbyli na čerstvém vzduchu apod. Mně doktorka doporučila cviky podle Mojžíšové,hodně mi pomáhají i na záda, ale chce to výdrž. My se snažili skoro 3 roky a když jsem měli jít na IUI s hormonálně podpořenou ovulací, tak se povedlo(ale je fakt, že jsem se už 3 měsíce léčila na hypofunkci štítný žlázy- tu mi ale vyšetřili až na spec. pracovišti, dřív to nikoho nenapadlo )

Christii
No je to opravdu docela smutný, že je to teď "normální" ale stejně tak je normální velice nízká kvalita spermií, to co bylo před pár lety už špatné se dnes do normy vejde v klidu
Já ani netuším jak dlouho tyhle problémy mám, je pravda, že jsem pravidelně nemenstruovala nikdy, ale taky jsem to neřešila, narodily se mi dvě holky, tři roky po sobě a ani jsem nevěděla jak jsem přišla do jiného stavu, teď když bych opravdu mimi chtěla, tak to prostě nejde. Rok léčila doktorka mě, brala jsem utrogestan, pak Norethisteron a potom když se mi ms srovnala, tak jsem dostala Clostilbegyt, vytvořilo se mi jedno jediné vajíčko po asi půl roce braní, běhala jsem třikrát v měsící k doktorce, a ona mi dělala UZ, tak když se jedno udělalo, tak mi píchla cosi ( a já opravdu nevím co to bylo, měla jsem z vajíčka takovou radost, že jsem to nějak úplně vypustila) a já měla sexovat. A když se ani po tomhle nezadařilo, poslala nás na spermio. A protože jsme fakt děti štěstěny, i miláček má problém, prý v jeho věku běžný, nicméně v papírech je napsaná snížená plodnost. Tak si teď dáváme trochu pauzu a pak snad přijde to umělko.
A co Ty? Jak dlouho se snažíte?

Innes
Innes, tak to gratuluji, i když jste se ai doost natrápili, přece jen to přišlo a jinak, máš pravdu, taky si myslím, že to je celkově tím životním stylem, který byl dřív jiný...

1EPE
my se nažíme přes půl roku, vím, není to tak dlouho, ale prostě jsem čekala, že to půjde rychleji.. Je mi 21 let a nikdy by mě nenapadlo, že v takto brzkém věku (na dnešní dobu) budu mít takové problémy...
Byla jsem na vyšetřeních, menstruaci mám nepravidelnou, někdy až po 60 dnech a neovuluji
Pítel má jít na spermio za 2 týdny, tak uvidíme, jestli je problém jen u mě, nebo i u něj...
Brala jsem 6 let HA a myslím si, že to možná zavinila ona, že to tělo teď není schopné fungovat, jak má
Uvidíš, příjde to, tak jako 2 holčičky předtím, musíš věřit

No, to se mi to radí, ale sama neumím myslet tak pozitivně

Christii

Víš já nějak s tou antikoncepcí nevím, hodně se o tom mluví, ale já například ji nebrala vůbec a stejně... a taky si nepřijdu stará.

A s tím že musím věřit, no já už to vzdala, protože dokud jsem se tím zabývala, tak jsem většinou každou menstruaci obrečela a řeči typu nemysli na to mě akorát vytáčely, třikrát v měcísi u doktorky, provních pět dní cyklu jedny léky, pak od pátého do desátého další léky, pak v zase něco před menses, no a jak se na to dá nemyslet?

A jinak vím, že Tě to asi neuklidní, ale taky se dostaneš do stádia, kdy to začneš brát trochu jinak, neporadím jak na to, mě každý řikal, najdi si zábavu, nemysli na to, ale t o si člověk prostě nenaordinuje, to musí přijít sama, a pak věřím tomu se dá otěhotnět zničeho nic
Ty jsi mlaďounká, uvidíš, že se zadaří

1EPE
Děkuju za povzbuzení
Máš pravdu, jenže ono je to strašně těžké na to nemyslet, i když se třeba snažím dělat různé věci, abych se zabavila a nemyslela pořád na to (jdu si zacvičit atd.), nejde to
Asi to vážně musí přijít samo, ale to až časem, protože v nejbližší době si neumím představit, že bych to dokázala vypustit z hlavy

Christii
Přesně tak, ono to musí přijít samo, já dva roky chodila jako praštěná a když jsem viděla těhuli, nebo mamču s kočárkem měla jsem co dělat, abych nezačala bulet. Pak se to najednou nějak samo zlomilo, prostě jsem ve stádiu, kdy mimi moc chci, a ty těhulky se mnou pořád cloumají, ale dokážu se nad to povznést, prostě až to přijde, tak to přijde, nejsem žádná stará rašple, mám času taky docela dost, když kouknu kolem sebe, už ani po čtyřicítce není dítě vyjímkou. Uvidíš že to bude ok. Budu moc držet palečky a až se nám zadaří, tak si tu budeme psát, jak nám to roste a jak to zlobí

1EPE

jeee, teď jsem se úplně zasnila, jak jsi to napsalato by byla krása
a můžu se zeptat, kolik mají tvoje holčičky?

neboj, dočkáš se!!

Monice bude devět a Heleně v prosinci šest. To už nejsou miminka na pomazlení

Christii
mně to taky radil každý, ale jak to dokázat na to nemyslet? První 2 roky jsem z toho byla šílená, nemohla jsem ani vidět kočárek, pak jsem se nějak srovnala, začala myslet pozitivně, nestresovat a vyšlo to. Ale rada jak na to není. Budu držet pěsti.
Musíš si říkat, že není skoro nikdo, komu by dnes neuměli lékaři pomoci.

To je přesný a ty dva roky budou asi nějak zlomový, u mě to trvalo taky tak...

1EPE
je to možný tak třeba v tom třetím roce už bude mimčo na cestě