Přitažlivější kamarádka vs moje sebevědomí

Přesně jak říkáš, uhýbáš pohledem a to může vypadat dost ignorantsky vůči němu. Asi mu připadá zdravit tě zbytečné když o to, dle tvého chování, nestojíš. Příště, až ho uvidíš, zkus se na něj dlouze podívat, pokud se neodvážíš pozdravit ho první, tak mu aspon věnuj pohled. Až se střetnete očima určitě pozdraví, přidej úsměv a příští pozdravy při setkáních a nějaký ten rozhovor máš v kapse. Držím palce

To je mnohem pravděpodobnější. Taky jsem kdysi až po dlouhé době zjistila, že zatímco mě bylo hloupé se v určité skupině nějak angažovat, protože jsem si nebyla jistá, jak mě vezmou, ostatní si mezitím mysleli, že jsem arogantní a nechci se s něma bavit

Jé, úplně se mi vybavila léta na střední. Já a moje nejlepší kamarádka. Hezčí, chytřejší, zábavnější, šikovnější.... Když jsme šly po chodbě, byla jsem ten ocásek. Když byla nemocná, každého zajímalo, kde mám Katku. Když jsem byla nemocná já a po týdnu jsem přišla do školy, nic. Ticho po pěšině, nikdo si nevšiml, že chybím. Přesto jsem jí měla ráda a uvědomovala si, kde je problém. Jako ty. Ve mně. No snažila jsem se být sama sebou a rozhodně jí nenapodobovat apod.
Nemám radu, já osobně to nějak překlepala a na vejšku už jsme šly každá jinam. Každopádně teď po letech jsem ta hezčí a zábavnější já Třídní srazy si vychutnávám

Má kamarádka je taky pořád se mnou a je moc pěkná. Naštěstí jsme každý vzhledově naprosto jiné a tak nejde posoudit která je ta "hezčí". Bohužel některé kamarádky mají tendenci něco si dokazovat. Řekla bych tvé kamarádce jestli by tvou známost nemohla trošku víc ignorovat. Pokud ji na tobě záleží tak to pochopí.

Reaguji na Suliss:
Ono, když někoho takhle provrtávám pohledem a on pak nepozdraví, vypadá ještě hůř, než když si ho jakože nevšímám...
Reaguji na cama:
S těmahle většíma skupinkama mám taky problém, protože i když by mě mezi sebe třeba vzali, nedokážu se uvolnit v partě lidí, kde se všichni znají a já jsem tam jakoby navíc - málo mluvím, protože se stydím, vypadá to, že jsem nepříjemná.
Reaguji na Vicki:
To ti přeju. V naší třídě jsme "populární" skoro stejně, tam nás znají, ale jde o takové ty náhodné známé, kterých má ona spousty, protože dokáže udělat dojem...
Reaguji na MissSteamy:
Ono tady nejde o toho kluka, je to jenom příklad, jak to vypadá se všemi ostatními společnými známými.

To je zajímavé,já mám všechny kamarádky hezčí,vtipnější,chytřejší.....ale co s tím nadělám?I tak je mám ráda

Reaguji na serdarortac:
Já ji mám ráda a trávit s ní čas budu, i když bych měla takto dožít střední, ale chtěla bych něco změnit na sobě (respektive v sobě), jenže nevím, jak na to...

Bramburk, neměň se! Sebevědomí nezískáš tím, že se staneš někým jiným (lepším), ale že se budeš cítit pohodlně ve vlastní kůži

Nikde není dané, jak bys měla vypadat / mluvit / chovat se, aby to bylo optimální. Buď taková, jaká jsi, jenom tím k sobě přitáhneš lidi na stejné vlně, kteří tě budou mít rádi prostě proto, že ty jsi TY. Vzpomeň si na Bridget Jonesovou - Darcy jí měl rád takovou, jaká je (ani s menším nosem nebo trochu většíma prsama )

Obecně bych to vzala takhle: lidé, kteří nám jsou sympatičtí, se nám zdají obecně i hezčí. Vždycky je jednodušší najít na někom, koho mám ráda, vzhledově něco hezkého, než si vůbec připustit, že někdo, koho nesnáším, je hezký. Nevím, jestli tě to překvapí, ale lidem je dobře s tím, kdo o ně projevuje zájem a každému je dobře v té skupině lidí, která mu dopřeje nějakým způsobem vyniknout - to odpovídá tomu, co píšeš a proč tobě není v určitých skupinách lidí fajn. Jinými slovy, když si přeberu, koho z mých desítek kolegů ráda potkávám a s kým ráda prohodím pár slov, je to vždycky ten, kdo se mě aspoň zeptá "tak co zkoušky ve škole?" nebo si mě nějakým vtipným způsobem dobírá ---- projevuje o mě zájem---- je mi s ním dobře a zasměju se. Určitě by ale nepochodil nikdo, kdo by mi lezl do zadku neustálými dotazy čím to tak krásně voním, co to mám za skvělý lak na nehty a tak dále (veř nebo ne, ale to lidi uvádí do rozpaků - a to je nepříjemné, tj. ty jsi jim nepříjemná), stejně tak by nepochodil kdokoliv, kdo by mi pokaždé něco vyprávěl (o sobě a ze svého života), nebo by prostě přišel a začal být strašně vtipný. Takže myslím, že takhle nějak fungují sociální vztahy. Ve skupině lidí se stačí ze začátku jen smát tomu, když si někdo dělá legraci, občas do někoho mile šťouchnout a pak to jde samo. Všechno hezky přirozeně. Mezi lidmi ti bude hezky až ve chvíli, kdy JIM bude hezky s tebou. A ohledně hezčí kamarádky si nedělej vrásky. Může to být i dobré. Když si postupně začneš víc věřit, bude tě její vzhled motivovat a inspirovat. Vždyť na škole nejste jen dvě a ten, kdo má rád ji, hned automaticky nezavrhne tebe! V tomhle na ní nejsi závislá ani trochu. Lidé si kamarády nevybírají jako stavební spoření (buď jedno, nebo druhé, podle toho, které je lepší)

Reaguji na June: Reaguji na RomanKaS:

Jinak, já mám podobný problém. Akorát že mně přijde, že jsou skoro všichni v mém okolí zábavnější, krásnější, chytřejší, apod. Ale mezi svýma už se bavím v pohodě, no.. Takže Ti bohužel neporadím, ale holky to tu vystihly nádherně.